Zdravá drzost. Jak si správně říkat o to, co chceme.

Proste, a bude vám dáno… (Lukáš, 11, 5-13)

Říkává se, že lepší je drzé čelo nežli poplužní dvůr, ovšem jako drzoun by nikdo určitě proslout nechtěl. Kalifornský psychoterapeut Barry Michels se ovšem domnívá, že mnoha jeho pacientům, zejména ženám, ke štěstí chybí právě drzost.

Na mysli má zdravou drzost, totiž pocit, že máte plné právo říci si o to, co si přejete. Jestliže nežádáte, nemůže vás nikdo slyšet a jen těžko si domyslí, co si přejete. Takže to, co chcete, nedostanete – a to ani v osobním, ani v profesním životě.

Zdravá drzost.

Za drzé obvykle označujeme nějaké nepříjemné lidi, nafoukané celebrity nebo politiky, kteří ztratili kontakt s realitou a myslí si, že pro ně zákon neplatí. To je drzost nezdravá a její projevy svědčí o rozbujelém narcismu.

O zdravé drzosti mluvíme, když se cítíte oprávněni žádat určité věci, a to i tehdy, když není jisté, že je dostanete. Existují věci základní, které vyžadují všichni: aby se k nám lidé chovali s respektem, aby nás nepodváděli, aby nám prokazovali podporu, aby děti nebo partneři po sobě uklízeli a tak dále.

O zdravé drzosti mluvíme, když si říkáte: „Mám právo tohle chtít a vyžadovat“. Pokud ovšem to takhle necítíte, pokud nejste zdravě drzí, pak také o to, co chcete, nežádáte. V důsledku například děláte všechno za všechny. Nebo si třeba i o něco řeknete, ale nikdo vás neposlouchá, protože v hloubi své duše sami nevěříte, že skutečně jste oprávněni žádat – a na vaší žádosti, na způsobu jejího přednesení je to moc dobře znát. Lidé si z ní nic nedělají, nevěnují jí pozornost.

Lidé, kterým se nedostává zdravé drzosti, působí na první pohled velmi milým až něžným dojmem, v jejich nitru však kypí frustrace, protože nemají ani ten nejmenší vliv na lidi kolem sebe. Připadají si neviditelní. Muže, kterým tento druh drzosti chybí, potkáváme samozřejmě také, avšak ve své praxi jsem se setkal s daleko větším množstvím žen, které potřebovaly pomoc s nalezením tohoto pocitu někde uvnitř sebe. Tahle skutečnost přímo souvisí s tím, že přes veškerý pokrok, modernost a genderový vývoj ještě stále platí, že ženy jsou od dětství učeny, že to, co ony chtějí, je méně důležité než to, co chtějí jiní lidé, zejména pak muži.

Byl jsem šokován skutečností, že 50-60 procent mých pacientek bylo v dětství nebo mládí vystaveno sexuálnímu násilí. Vyrůstaly v přesvědčení, že nemají právo říci mužům „ne“. Právě pro ženy je však nesmírně důležité, aby se cítily plně oprávněny říkat „ne“, a to krom jiného zejména proto, že tento svůj názorový model předávají jako matky svým dětem. Děti musejí jasně vědět, že ženy neexistují na světě proto, aby uspokojovaly muže.

Jak se stát „drzou“?

Začněte tím, co chcete, ale obvykle si o to neříkáte. Jestliže se vám nezamlouvá to, co vám v restauraci přinesli na stůl (je to něco jiného, než jste si objednali, je to připálené, nedovařené atd), nechte to odnést zpátky do kuchyně. Jestliže se vám nelíbí, jak se doma někdo chová, řekněte mu to. Není třeba křičet nebo hrozit. Můžete prostě říci: „Nelíbí se mi, jak se teď chováš“, otočit se odejít z místnosti. Nezměníte ho tím, ale budete sama se sebou ve větší pohodě,protože jste řekla, co jste chtěla, vyjádřila jste své přání.

Samozřejmě, že to není nic jednoduchého. Od narození jste se učila raději mlčet, aby nevznikly nějaké nepříjemnosti, a teď byste se najednou měla odvážit projevit svou nespokojenost. To se za jediný den člověk nenaučí. Právě proto je třeba začínat maličkostmi, malými každodenními nepříjemnostmi, které přece nikdo není povinen snášet. Vy však, jako člověk, který se pro sebe zcela nezvykle najednou vysloví, si budete připadat jako absolutně nezřízený tyran.

Říkám tomu „zpětný ukazatel“. Je to pocit nepatřičnosti, který se vás bude zmocňovat, zároveň však příznak toho, že svůj život měníte k lepšímu. Musíte si uvědomit, že je to dobrý, kladný pocit a každý den požadovat a chtít něco, o co jste se obvykle požádat nebo to chtít neosmělila. Každý den, jako domácí úkol.

Nástroj „drzosti“.

Aby se váš vnitřní pocit, že se chováte jako drzý despota, proměnil v pozitivní vnitřní sílu, kterou budete moci využít vždycky, když to bude nezbytné, používejte následující algoritmus:

  • Zamyslete se nad tím, co chcete — Porsche, čas pro sebe, hezkou zahradu atd. Až si své přání naplno uvědomíte, přestaňte na jeho objekt myslet – prostě dál pociťujte přání a řekněte Vesmíru „Chci!“. Představujte si, jak vám to Vesmír schvaluje a usmívá se na vás.
  • Pamatujte si, že stále je to čistě jenom přání, pocit, ne nic konkrétního – a zesilte jeho intenzitu na požadavek. Řekněte Vesmíru: „Žádám!“ A představujte si, že Vesmír je ještě raději než před tím.
  • Teď se vaše přání, váš požadavek musí proměnit ve slova: „Zasloužím si to!“ Vesmír vás za to objímá. Právě jste prošli zkouškou a stali jste se plnoprávným občanem světa.
  • Tohle cvičení vám zabere nějakých 5 – 10 vteřin a provádět ho můžete buď ráno hned po probuzení, nebo večer před spaním. Nebo i v jinou příhodnou dobu, když zrovna budete něco moc a moc chtít.


K čemu vám to je?

Proč Vesmír chce, abychom vládli „zdravou drzostí“? Protože Vesmír si vždycky přeje stav rovnováhy a celistvosti. Jestliže vy jste totálně zbavena pocitu, že máte právo něco žádat, lidé kolem vás ho naopak budou mít nadbytek.

Děti vás budou prohánět, manžel nebude vůbec brát do úvahy váš pohled na věc, kolegové a přátelé od vás budou vyžadovat nekonečné ústupky. Jestliže se nebudete projevovat, budou vaši kolegové i přátelé neuvěřitelně sobečtí. Pokud se však „zdravé drzosti“ naučíte, budou mít lidé kolem vás možnost zbavit se přehnaného egoismu. Pro Vesmír je to šance nastolit harmonii, a proto vaši snahu projevovat se pevněji jenom přivítá.

Dva velké rozdíly.

Jak to nepřehnat, jak odlišit zdravou drzost od té nezdravé? Jednoduše. Člověk drzý v negativním slova smyslu nikdy nic neposuzuje. Zkrátka rovnou vyžaduje to, co chce.

Abyste se nezmýlila, položte sama sobě otázku: „Kdyby chtěl někdo to samé ode mě, dotklo by se mě to?“ Soustřeďte se přitom na to, co se děje ve vašem nitru. Stále se bojíte žádat o něco „navíc“ než to, co si zasloužíte? Máte pocit, že porušujete jakési tabu, že se dopouštíte prvotního hříchu? Vězte však, že o něco žádat není žádný hřích. A to ani tehdy, je-li odpověď na vaši žádost záporná.

========
3 kouzelné pocity
Život v nekončícím nedostatku