Být sám sebou – čím začít

Člověk s nastavením „buď hodný“ ve smyslu „vyhov každému“ často velmi špatně rozpoznává svá vlastní přání a city. Aby vyhovoval, aby byl poslušný, aby byl pro někoho ten hodný, musí ohnisko pozornosti odklonit od sebe sama, od vlastního těla, svých pocitů, svých přání, myšlenek, hodnot, cílů a smyslů a musí je kompletně přenést na toho druhého. A dále se už jen pokoušet uhádnout, co si přeje on. Co jemu bude vyhovovat. Kdysi jako dítě rychle porozuměl přáním své maminky a snažil se být tím, koho, jak vycítil, si přála v něm vidět. Nyní to hodlá zopakovat s někým jiným, tady s tím druhým, jemu blízkým a pro něj důležitým člověkem. Na otázku „co bys chtěl“ odpoví „nevím“ a lehké pokrčení ramen bude následovat jisté podráždění nebo jen pasivita.

Uvědomovat si, jak hluboce jsme potlačili svoji vlastní osobnost, své vlastní jáství, je neobyčejně nepříjemný proces. Avšak když sami sobě dovolíme být sebou, získáme přístup k životní energii. K touhám a citům. Abychom svůj kontakt se sebou samými mohli obnovit, musíme začít vnímat a slyšet, cítit své fyzické pocity. Stoprocentní přítomnost ve vlastním těle, bez napětí a stahů, to je velmi příjemný a pohodlný fyzický stav.

Začínáme tím nejjednodušším:

1. Pocity v těle. Počínaje špičkami prstů na nohou si v myšlenkách uvědomujte své tělo, postupujte vzhůru jako scannerem až po temeno hlavy. Velmi často působí jako objev skutečnost, že existují tělesné zóny, které jsou od jakýchkoli pocitů jakoby odpojeny. Příčiny takových bloků jsou trojí: mylná, destruktivní tvrzení o sobě: „jsem špatný“, „jsem hrozný“, „moje tělo je nehezké a příšerné“ atd., dále tak působí dávná nastavení rodičů: „No co, že ti je špatně, to přejde“, „Nebreč, to nic není“ atp. Občas je tělo je vnímáno jako nějaký robot, jako stroj, který má sloužit. Člověka ovládá mylné přesvědčení, že bude-li tělo ignorovat a nebude se ho dotýkat, možná se mu podaří nenápadně proklouznout kolem bolesti.

2. Něco o chutích. Co vám ze všeho nejvíc chutná? Káva? Sladkosti? Čerstvé okurky? Pálivé koření? Pečené maso? A to nejdůležitější! Být sebou znamená cítit a uznávat svá ANO a svá NE. Tedy i to, co v nás budí odpor, se musíme naučit znát. Je to slizká, přeslazená ovesná kaše? Syrová vejce? Vařená cibule? Tučné mléko? Zkuste si hned teď sepsat seznam svých jídelních preferencí. To, co máte moc a moc rádi, vyvolává fyzické pocitové nadšení: ano, ano, ano! A co budí odpor: blééé!! U lidí silně orientovaných na „dělej jiným radost“ (vyhov jim, poslechni, jednej správně, buď hodný), se „závada“ nejčastěji vyjeví nejprve právě na úrovni těla. Jsou naučeni jeho signály ignorovat, potlačovat své reflexy a velmi mnoho, přímo donekonečna trpět a snášet to, čeho by se chtěli zbavit, ale nedokáží si to dovolit.

3. Dostáváme se k vůním. Tady je nezbytné co nejméně uspěchané, hluboké zamyšlení nad tím, co máte rádi. Jaká vůně vás povzbudí a osvěží, co vás naopak dráždí nebo je vám přímo odporné. Poznávání sebe sama zabere poměrně dost času, avšak tento proces, pokud ho neodbydete a dovedete do konce, vám poskytne velmi mnoho energie, nečekaných objevů, radosti a překvapení.

4. Kinestetika, doteky. Které materiály vás potěší a které ne? Máte rádi hedvábí? Nebo naopak látky jednodušší, s objemnější texturou? Líbí se vám masáž, je vám příjemná? Ne? Jste člověk laskavý, který se nevyhýbá objetím a jeho potřeba doteků je vysoká? Nebo jste pokud jde o doteky jiných lidí velmi vybíraví? Tohle bývá poměrně často dost problematická záležitost pro lidi, kteří se v minulosti setkali se zkušeností násilí fyzické nebo sexuální povahy – nemusí jít jen o přímé násilí, ale také o svedení ve věku příliš nízkém nebo na základě vynuceného souhlasu. Tehdy se může projevit velmi silný vnitřní odpor vůbec se zabývat zkoumáním této své oblasti, protože traumatická zkušenost je v člověku silně zafixována. Má však smysl pomaloučku, postupně pracovat i s touto oblastí a zbavovat svou mysl i tělo zátěže negativní minulosti. Žádoucí by samozřejmě bylo dělat to s pomocí psychologa.

5. Co rádi posloucháte? Co na váš sluch naopak působí jako rána? Co s vámi dělá křik a hluk? Máte rádi ticho? Které jazyky vám znějí jako hudba? Co vám v této oblasti opravdu silně vadí? Jakou hudbu máte rádi? Která vám dodává ducha a povzbudí vás? A jaká vás rozesmutní? Budí ve vás nějaká hudba agresi nebo vyvolává sklíčenost? Pamatujete si dobře sluchové informace? Jaký zvuk má pro vás svět? A jak podle vás zníte světu vy?

6. Co potěší váš zrak? Před čím byste nejraději oči zavřeli, co vás naplňuje hrůzou? Co vám připadá hnusné? A co se vám zdá krásné? Jak se díváte na jiné lidi? A jak na sebe? Které barvy se vám líbí? Jaké tvary máte rádi? Co ve vás vyvolává podráždění, smutek, hněv nebo odpor?

Důležité je pomalu, šetrně, citlivě a promyšleně se naučit poznávat své vlastní pocity a dojmy na té nejjednodušší úrovni a věnovat zkoumání sebe sama dostatek času. Pak se může objevit a ustálit pocit a uvědomění: To jsem já! Takový jsem já! Potom je možné opatrně přejít ke složitějším, úplnějším, komplexním otázkám. Promýšlet, prociťovat a volit sebe sama v hodnotách, cílech, ve vztazích. V práci, lásce i ve hře. Celý tento postup, tak jak je popsán představuje v průměru zhruba asi dva měsíce pečlivého, přemýšlivého zkoumání. Velmi pozorný a citlivý je třeba být zejména je-li přítomna nějaká minulá traumatizující zkušenost. Stupor, odmítání, podceňování nebo jiné způsoby odporu by mohly vyvolat přesvědčení přímo zakazující být svobodně sám sebou, sám sebe si uvědomovat, sám sebou se cítit. V takovém případě je třeba souběžně se zkoumáním sebe sama podobná přesvědčení oslabovat a měnit. Samo o sobě poznávání „jaký jsem“ přináší člověku hodně životní energie, nových opor a zdrojů.

KONFERENCE - ŽIVOT V HARMONII SE SEBOU
25.05.2019 PRAHA 

Jak naslouchat svému tělu i duši, porozumět svým skutečným přáním, objevit svůj potenciál, zbavit se strachu a krok za krokem vytvářet život svých snů. Vstupenky ZDE

==========
Je normální cítit se bez zjevné příčiny špatně?
Proč člověk nemá být nekonečně hodný