Na tomto světě není nic tvého. Nic ti tu nepatří. Tvoje je jenom to, co máš uvnitř. Tvé stavy, tvé pocity, tvé emoce. Jsou tvým hlavním bohatstvím, i když to třeba ani nechápeš. Nebo na to alespoň často zapomínáš.
Myslíš, že ti patří tvoje věci? Ty, co sis koupil? Ty, co jsi dostal darem? To se pleteš. Tvůj počítač, na kterém čteš tenhle text, je z pohledu světa stejným nahlučením atomů a molekul, jako popelnice s odpadky, co stojí dole na ulici. Počítač náleží k tomuto světu a neví, že je tvůj. Komu konkrétně patří, nebo jestli snad nepatří vůbec nikomu, je mu fuk. Stejně jako všem ostatním tvým věcem.
Zato ti patří pocity, které máš, když ho zapínáš. Radost z další dosažené úrovně ve hře, kterou máš rád, smutek z prázdné poštovní schránky, dojetí při prohlížení starých fotek. Pouze pocity a emoce vznikající v tvé hlavě, v tvém srdci, jsou skutečně tvé.
Přehrávač, co ti řve do uší, může být během pěti minut majetkem někoho úplně jiného. Ale nálada, kterou v tobě vyvolává oblíbená hudba, je tvá. Byt, auto? Hromada papírů, na které někdo napsal, že patří tobě. Nemá větší význam než pár zmačkaných ubrousků. Že ti něco patří, je holá iluze. Patří ti pouze pocit jistoty, že jsi šťastným majitelem toho všeho.
Nemá smysl vydávat síly na sbírání atomů, které ti stejně nikdy nebudou patřit. Sbírej radši emoce. Sbírej radost a smutek, podrž si ve vlastnictví zápal i žárlivost, nenávist a vášeň, pohnutí a něžnost, hrdost a strach. Jenom to má cenu, jenom to ti vždycky zůstane.
Nová DVD, poslední modely mobilů, počítačové udělátory, plazma, superauťák. Všechno jsou to hlouposti. Krámy v pronájmu. Pár minut falešného štěstí. Určitě bys na ně ani nepomyslel, kdyby ses dozvěděl, že ti zbývá asi tak hodina života.
Jednoho dne překročíš poslední hranici a všechno tohle tu zanecháš. Film tvého života (jehož scénáristou, režisérem a hlavním hrdinou jsi ty) kdosi neskutečně veliký a nekonečně laskavý pustí zrychleně. Co uvidí? Tváře, města, skutky? Nebo jen výlohy obchodů, placatou televizi a strop nad gaučem?
Tlučení kol, dunivá muzika v uších, nekonečné cesty a návraty domů, hloupé nápady, zálety a smůly, smích a slzy, něčí milovaný úsměv, radost v očích přátel.
Chutě, vůně a barvy. Dojmy, pocity a emoce. To je to, co ti skutečně patří. Máš to uvnitř a nikdy se to od tebe neodloučí. To a jenom to.
M. Švéd
Minuta života
Jak udělat svět šťastným?