Když osud zavírá všechny dveře…

V hloubi lesa žil starý poustevník. Lidé si šeptali, že dokáže uhranout i přičarovat lásku. Báli se ho, ale když byli v nouzi, šli k němu pro pomoc.

Jednoho chudého rolníka v sousední vesnici ustavičně pronásledovala neštěstí a smůla. Když už byl úplně zoufalý a nevěděl si jiné rady, rozhodl se obrátit se na poustevníka.

– Co ode mě chceš? – nevlídně se zeptal poustevník, když rolník brzy ráno nakoukl do jeho chatrče.

Chudák se uklonil a polekaně vykoktal:

– Tolik jsem o tobě slyšel… mnohé dokážeš. Pomoz mi, odvrať ode mě neštěstí! Žena mi odešla, dům shořel, pošel mi kůň, už mi nezbývá, než se oběsit…

– Dobrá – řekl poustevník – pomohu ti. Pojď za mnou.

Rolník šel poslušně za poustevníkem, ten ho však zavedl do nejhlubšího lesního houští a tam mu zmizel. Nešťastník zůstal sám.

Celý den se snažil z houštiny vymotat, bloudil kolem dokola a znovu se vracel, až konečně navečer se dostal na kraj lesa. Uviděl nebe rudě zbarvené zapadajícím sluncem, uviděl v dálce svou vesnici a zmocnil se ho nevýslovně šťastný pocit, že se dokázal vymotat z houštiny a zůstat naživu.

– A proč jsem vůbec hned tak schlípnul – pomyslel si teď. – Ruce a nohy mám v pořádku, hlava mi sedí na ramenou. Budu pracovat a z té bídy se vyškrábu. I ženu si najdu a postavím si nový dům. I na koně našetřím.

     

Zamyslel se, pak se radostně rozesmál a rozběhl se ke své vesnici.

Najednou vidí: proti němu kráčí poustevník. Rolník ztuhl, jako by ho polil ledovou vodou. Poustevník se však usmál a povídá:

– Teď už víš, že když osud zavírá všechny dveře, určitě někde otevře okýnko, abys mohl uniknout. Je jenom třeba hledat to okýnko zrovna tak usilovně, jako jsi dneska hledal cestu z toho houští.

Když je vám moc těžko, všechno se obrací proti vám a zdá se, že už nemáte sílu vydržet ani minutu, ani za nic se nevzdávejte – právě v takové chvíle dochází v boji k obratu.

V. Stone

=========
Nic není náhoda
A to je celé tajemství života…

Více pro dobrou náladu: