Nejdříve vás vynášejí do nebe, pak vás podtrhnou

Lidé, kteří se nad něčí osobou nechávají strhnout nadšením, dokážou být velice krutí. Nebývají totiž ve skutečnosti nadšeni a nemilují objekty svého opěvování, ale svou vlastní fantazii, svůj vymyšlený ideál. O něco později jim ovšem dojde, že skutečný živý člověk není ideálem, který si vysnili. A mstí se mu za to drsným přerušením vztahu nebo vyloženým podtrhem. Čím více jím byli zpočátku unešeni, tím tvrději se ním pak rozejdou.

Zradí, potrhne nebo beze slova vysvětlení nás opustí právě ten člověk, který od samého počátku, od první chvíle seznámení v podstatě okamžitě a přehnaně dával najevo, že je námi bezmezně nadšen. Zasypává nás chválou a pěje na nás ódy. Veškerým možným způsobem dává najevo, jak je uchvácen a nadšen. Načež po nedlouhé době k nám bez příčiny ochladne… Tedy – vlastně ne, příčinu si najde, samozřejmě.

Tito nadšení obdivovatelé umějí být velmi krutí. Podobné chování může mít trojí příčinu.

Pro nás je ovšem jejich ochladnutí vždycky náhlé a nečekané. Hned za ochlazením obyčejně následuje jistý odstup, pak přichází vyložený podtrh nebo zrada. Dotyčný zkrátka zmizí, totálně nás zazdí, jak se říká. Pokud tomu situace odpovídá, přidá se klidně i k našim protivníkům. Přitom nás tak chválil a vynášel, zaplavoval nás slovy obdivu, lásky a přátelství…

Existují tři možné příčiny podobného chování.

První je úplně jednoduchá: veškeré nadšení byla jen přetvářka a lež. Dotyčný od nás zkrátka potřeboval něco získat, něčeho chtěl naším prostřednictvím dosáhnout. Zahřát se v paprscích slávy, využít našich možností, získat peníze, nějaký dar nebo službu… Proto nás zasypával pochvalnými slovy, aby získal, co potřeboval, nebo aby se vetřel do naší důvěry a přízně. Lichocení ovlivňuje lidské podvědomí, lichotkami lze mnohého dosáhnout. Takže dotyčný lichotil ze vší síly. O nás jako o člověka nestál. A potom se nás zbavil, abychom mu nepřipomínali, že nám něco dluží. Mstil se nám za to, že nám byl nucen dávat najevo nadšení naší osobou, pomstil se za vlastní faleš…

Druhá příčina — dotyčný si nás zkrátka a dobře vymyslel. Často jsou to nezralí nebo nezkušení jedinci, snílci, kteří se upnou na svoji představu o nás, připisují nám vlastnosti, které nemáme, city a touhy, které neprožíváme a které s námi nemají vůbec nic společného. Vidí nás takové, jakými nás vidět chtějí, naše chování a málem každé naše gesto si vykládají ve světle svých představ a přání. Načež se v nás náhle «zklamou“, když nás spatří takové, jací jsme.

A dříve tak uchvácení romantičtí lidé jsou náhle docela krutí. Nemilovali nás, milovali svou fantazii, svůj vysněný ideál. Když pochopí, že skutečný člověk nemá s jejich ideálem nic společného, jsou rozhořčeni a uraženi. Mstí se často velmi drsným způsobem. Čím více podléhali své předchozí vysněné lásce, tím tvrději s ní teď nakládají.

Přehnané nadšení bývá často vyjádřením skrývané závisti — a právě ta je třetí možnou příčinou. Závistivec se pokouší obelhat sám sebe tím, že projevuje ty nejkladnější city. Chválí, zbožňuje a je nadšen, v hloubi duše však moc dobře ví, že nikdy nedosáhne toho, čeho jsme dosáhli my, že nikdy nebude mít to, co my máme… Mládí, krásu, peníze, úspěch, lásku — tedy to něco, čím je ve skutečnosti doopravdy nadšen a co v něm probouzí sžíravou závist. A jeho závist ho také nakonec nevyhnutelně dovede k podtrhům, zradě a zlobě.

Proto buďme raději k přehnanému nadšení vždycky skeptičtí. Pozorujme. Nepočítejme příliš s dlouhou láskou a pevnou věrností člověka, který ho dává najevo. V lepším případě se prostě vypaří a odejde vynášet do nebe zas někoho jiného. V tom horším nás při první příležitosti podtrhne, aby se nám pomstil za rozčarování, které jsme mu způsobili…

Anna Kiryanová

=========
Kouzelná věta každého manipulátora
I v blízkém vztahu musíme zůstat sami sebou