Naučil jsem se žít se ženou. Není to tak, jak se píše v románech. Dřív jsem například nevěděl, že dlouhé ženské vlasy jsou nejenom vzácnou krásou, která se dotýká jejího pasu, nejenom výrazem její ženskosti a šarmu. Jsou také nevysloveným požadavkem na moji ohleduplnost. Když leží žena vedle mě, musím nejprve její vlasy na polštáři zvednout, než se mohu přisunout blíž k ní. Časem se mi to stalo zvykem.
Nevěděl jsem, že když má špatnou náladu, musím ji co nejdřív obejmout, zeptat se, co se stalo a ukonejšit ji. Já to mám docela jinak. Když mám mizernou náladu, nemám rád, když se mě na to někdo vyptává a vrtá do mě. Tyhle věci si musím vždycky překousnout sám.
Nevěděl jsem, že i když mě nikdy nežádá o pomoc, vždycky čeká, až ji sám nabídnu. „Nech to, já to udělám sám…“ „Ale já můžu i sama…“ Ne, nemůže! Přesněji řečeno, čeká, že budu trvat na svém. Je pro ni důležité moci se cítit jako žena. Na sílu jsem tu já. Ostatně – když jí nedovolím zvedat nic, co je těžší než kytice růží, záhy pozoruju, že špatnou náladu mívá míň a míň, zato úsměv na tváři má každý den.
Nevěděl jsem ani to, že žena není jenom milenka, s níž můžeme sdílet postel, koupelnu a kuchyňský stůl, ale také přítel, kterému bychom měli pozorně naslouchat. A když nasloucháme, tak doopravdy slyšet, dokonce i když mluví o ničem. Žena není žádná hádanka. Na každou svoji otázku mohu dostat odpověď, budu-li jenom trošku vnímavější. Vždycky říká, co potřebuje. Vždycky! Je to divné, když muži prohlašují, že nevědí, co chce jejich žena. Nejspíš to nechtějí vědět.
Nevěděl jsem, že vztah nejenom že neznamená pouze „já“, ale znamená „já“ na druhou. Každý musí udělat svůj krok, dokud se jejich rty nedotknou. Když člověk stojí na místě a ten druhý mu celou dobu jde vstříc, pak nejspíš jednou zůstane za jeho zády. Každý musí udělat svůj krok.
Nevěděl jsem, že city nesídlí pod pupkem, ale na konečcích prstů, kterými se jí dotýkáš. A hraje-li k tomu harfa, pak je to tvůj nástroj. Prsty člověk nenaladí. Buď talent máš, nebo ho nemáš.
Podle V. Pracha – „Kavárna-2“
I v blízkém vztahu musíme zůstat sami sebou
Milovat s očima otevřenýma