Tahle dětská pochoutka se hodně podobá marshmallows, pěnovým bonbónům neodolatelné chuti. Podle nich pojmenoval svůj test profesor sociální psychologie na Columbijské universitě Walter Mischel. Původní test – Stanford Marshmallow Experiment – byl prováděn na přelomu 60. a 70. let. Poměrně nedávno byl zopakován.
Test byl jednoduchý. Experimentátor nabídl čtyřletým dětem na talířku jeden bonbón Marshmallow. Mohly ho sníst hned, nebo vydržet, než se experimentátor za 20 minut vrátí a dostat bonbóny dva. Chování dětí během čekání bylo nahráváno.
Záznamy se objevily na youtube a můžete se na ně podívat:
Nastartuj svůj rok 2023 - Online maraton >>>
Otestujte své sebevědomí, úroveň energie, stav osobních hranic a vnitřní sílu >>>
Na videu vidíme, jak si děti s pokušením poradily: někdo bonbón očichává, někdo si jen sáhne, někdo ho posune po talířku. K odměně vedla jediná cesta: experimentátora s odměnou se dočkaly ty děti, které se dokázaly zabavit, odvést svou pozornost.
Všimněte si na 0:53 prvního videa – dítě se úporně dívá jinam a ještě si prozpěvuje. Holčička na 3:40 druhého videa od sebe talířek opatrně odsunula a protože nebyla spokojená, odsunula ho ještě kousek dál. Děti zpívaly písničky, hrály si s rukama, seděly v jakémsi polotransu a dokonce i vlezly pod stůl, aby na ně ta lstivá dobrota náhodou nezaútočila a nevlezla jim sama do pusy! Chlapeček v zeleném tričku na prvním videu zkoumavě obhlíží nikoli svůj, ale sestřin bonbón, dává sestře dobré rady trochu jí ubližuje (to je taky způsob, jak se zabavit!).
Ty děti, které se na bonbón soustředily, dotkly se ho, všelijak ho zkoumaly, očichávaly a ochutnávaly, se nakonec vzdaly a snědly ho, někdy bezmyšlenkovitě, jakoby mimochodem.
A jaké jsou závěry? Docela jednoduché. Síla vůle je dobrá věc. A očividné je prosté, intuitivně pochopené a účinné rozhodnutí: NEDOTÝKEJ SE TOHO, CO NEMÁ MÍT V TVÉM ŽIVOTĚ MÍSTO! Když se toho držíme, má nežádoucí věc jen málo šancí se k nám dostat.
Poučné, nemyslíte? Neměj doma sladkosti, když chceš hubnout, nesetkávej se se svým bývalým, pakliže ses rozhodla přetrhat s ním veškeré styky (ale strašně tě to k němu táhne), nekoukej po výlohách, když jsi s penězi na štíru… Myslím, že to každý chápe.
Na psychologických fórech i v rámci praxe se neustále setkávám s příběhy typu: „Manžel mě uráží a dokonce mě bije (následuje obvykle dlouhá a zamotaná historie vztahu). PROČ TO DĚLÁ?“
Vždycky se mi chce odpovědět: „A PROČ TO CHCETE VĚDĚT?“ Když se soustředíte na to, jak vlastně funguje tohle hnusné jednání dospělého partnera, „soustřeďujete se na bonbón“. A ten se vám nastěhuje do života, zcela určitě. Víte, že nechcete být ženou, která je bita, víte, že to není cílem vašeho života, nechcete takový vztah. Jenomže váznete na zkoumání nezdravého, nefunkčního vztahu, místo abyste navázala a zkoumala zdravý.
Místo abyste od lákavého, ďábelského a nezdravého bonbónu odešla, protože už jste se rozhodla, že ho nechcete, začínáte si ho prohlížet, vonět k němu a olizovat ho.
Bůhví proč si tolik lidí myslí, že když věnují nějaký čas na zkoumání toho, čeho se v životě chtějí zbavit, nějak jim to pomůže. Když se jich ptám: „Proč? K čemu vám to je?“, odpovídají mi: „Chci vědět, jak to je, jak to funguje. Pak to můžu všechno změnit! Partnera převychovám a náš vztah se změní…“
To je hned několik chyb najednou. Za prvé, opakuji, soustředěním na bonbón (nezdravé vztahy, například s domácím násilníkem) jenom ztrácíte čas. A bonbón se vám tlačí do života, zapouští kořeny, stává se zvykem a zůstává s vámi opravdu nadlouho. Vaše strategie už z principu nemůže být účinná.
Za druhé, i kdybyste dokonale pochopili, jak něco ve vašem životě funguje, neznamená to, že to můžete změnit. Na osice zkrátka pomeranče nevyrostou. Alkoholik bude pít, dokud se sám nerozhodne přestat. Domácí násilník bude nebezpečný a bude vztah ničit, dokud se sám nerozhodne se změnit (což je velmi málo pravděpodobné). Z takových vztahů se dá pouze odejít.
Avšak neúnavní „vztahoví výzkumníci“ se obvykle snaží do detailu prozkoumat ničemného partnera, pochopit, proč a jak došel až k tomu životu, jaký vede, rozvíjejí kvůli němu veškeré dostupné psychologické (esoterické, astrologické atd.) teorie, načež se ho pokoušejí beze zbytku převychovat. Takže čekají, až se na osice přece jenom zahoupají pomeranče. Myšlenka „vždyť se můžu a musím vyhýbat jakémukoli kontaktu s ním, když je to takovýhle ničema“ je vůbec nenapadne. Partner se musí přerodit do toho, co si přeju a basta. Marshmallow, staň se jablkem!!! 🙂
Jenomže tak to nefunguje. Připomíná to starou anekdotu: „Řekni drogám NE! – Když já s nima nemluvím!“
Test: Žijete život podle sebe?10 zvyků šťastných dvojic z pohledu psychiatra
Jste připraveny ke vztahu? 10 důležitých otázek.
