Lžíce tu není. Jenom ty sám.

«Nesnaž se ohnout lžíci. Je to nemožné. Radši se snaž uvědomit si pravdu.» «A jakou?»« Lžíce tu není.»« Lžíce tu není?»«Pak pochopíš, že to, co se ohýbá, není lžíce, jsi to ty sám.»

(Bratři Wachowští, Matrix, 1999)

„Můj milý, zkus mě vnímat a porozumět mi. Musíš se změnit, dokud není pozdě. Uplynou léta a pochopíš, jakou jsem měl pravdu. Pak budeš litovat ztracených let a promeškaných možností. Čas však nelze vrátit, stejně jako nelze obrátit tok řek a směr větru.

Dokud jsi ale k tomuto poznání ještě nedospěl, věř prosím mému slovu anebo se podívej na milióny příkladů potvrzujících, že mám pravdu. Všechno, o co tě žádám, potřebuješ ze všeho nejvíc ty sám anebo vůbec jenom ty sám.

Mám tě tak rád a dělám si o tebe veliké starosti, jestliže mě však neposlechneš, nebudu už později moci nic víc udělat. Udělal bych pro tebe všecko, dal bych za tebe cokoli, ale problém by později už řešit nedal. Zkazíš život sobě i všem blízkým, ale nejvíc sobě samému.

Tolik lidí sní o možnosti vrátit čas a zachovat se tentokrát správně. Nechci, aby k nim patřil i ty. To jediné, na co se dá spolehnout, je čas. Jenomže ten se nikdy nevrátí.

Nevím, co bych měl ještě říci, abych ti vysvětlil, jak moc důležité je tvoje rozhodnutí, cesta, kterou si zvolíš. Leckdo ti bude tvrdit, že není důvod se strachovat, že všechno se dá vždycky změnit, napravit. Ale nikdo tě nemiluje tak jako já, proto ti musím říkat pravdu a ne to, co chceš slyšet.


Pochop, nepřestanu tě milovat, ať se stane cokoli. O tom nemusíš pochybovat. Teď však si sám musíš pro sebe vybrat tu správnou cestu. Já jsem šel tou svou a rozhodl jsem se tenkrát správně. Teď je řada na tobě.“.

Obraceli jste se někdy k někomu podobnými slovy? Pokud ne, pak vám klidně daruji tahleta. Ještě se vám v životě budou hodit. Ale můžete mi věřit, že by sice krásně zněla v nějakém filmu, ale do reálného života se vůbec nehodí.

Člověka nepředěláte, ani to nezkoušejte. A přece někdy ke změně dojde a my si klademe otázku – jak se to stalo? Jen si proboha nemyslete, že se někomu podařilo ohnout lžíci pouhým pohledem. To podstatné bylo to, že si uvědomil, že tam žádná lžíce není. Že se neohýbá lžíce, to se mění on sám.

Dejme tomu, že František chodil po hospodách, opíjel se a občas i zbil vlastní ženu. A potom najednou jako když utne. Našel si práci, svědomitě ji vykonává a je v ní oblíbený, se ženou chodí do divadla a na procházky. Co si o tom máme myslet? Ne ne, František se nezměnil ani co by se za nehet vešlo. Něco se změnilo ve vesmíru, který ho obklopuje, někdo naschvál nebo snad náhodně změnil jeho uspořádání a náš hrdina se náhle chová jinak, ačkoli přitom vychází ze starých životních zásad a přesvědčení.

Co ale bylo prapříčinou takové osudové změny? Třeba se Františkova manželka nalíčila, učesala, oblékla a začala chovat jako Angelina Jolie? A takovou ženu František nejen že nedokázal mlátit, ale začal se chovat způsobem takové partnerky hodným, zhruba jako Brad Pitt, nebo kdo je teď vlastně partnerem Jolie…?

Dovolte mi ilustrovat to, k čemu došlo, na geometrickém příkladu (viz: obrázek).

Válec stále zůstává válcem. Ruka strůjce pokusu však přemístila zdroj světla, změnila tím vesmír, který válec obklopuje, a ten tomu odpovídajícím způsobem vrhá dva různé stíny: čtverec a kruh.

Mohli bychom sto let přemlouvat válec, aby přestal být válcem, nebo aby alespoň přestal vrhat čtvercový stín – výsledek by byl nula. Stačí však během jediné vteřiny přemístit světelný zdroj a výsledek je okamžitě zřejmý.

A tady se skrývají dva problémy, přičemž nijak jednoduché. Za prvé, válec sám neví, co je třeba změnit ve vesmíru, který je kolem něj. Sám se necítí být ani čtvercem ani kruhem, to my ho tak vidíme. Pro sebe sama je zkrátka válcem.

A druhý problém -je krajně obtížné ne-li nemožné změnit vesmír obklopující válec, protože nemáme ponětí, co je třeba změnit a jakým způsobem. Neboli jak a kam přemístit světelný zdroj, aby nám stín vrhaný válcem dělal větší radost.

Častokrát má člověk jedinou možnost – totiž změnit se sám. Jako ta chytrá a pěkná Františkova žena. Pracovala, starala se o děti, pečovala o celou domácnost a Franta obrážel hospody. Až se stala Angelinou. Teď se stará František.

Není nám dáno někoho změnit, stejně jako nezměníme přirozenost věcí. Nepohneme Měsícem ani Sluncem, nevyčistíme světový oceán a nenavrátíme hodo původního panenského stavu období křídy. Jediná možnost, která nám zbývá, chceme-li změnit něčí žebříček hodnot, je změnit sami sebe.


Vše řečené je samozřejmě v ostrém rozporu s logikou všední životní prózy. Naše Agelina přichází domů, utahaná z práce a nákupů. Děti, úkoly, večeře, praní. Domů došla pěšky, rozhodně nepřijela v Lexusu. A ještě by se měla měnit kvůli alkoholickému partnerovi? Nemá sílu ani touhu něco kvůli tomu ničemovi dělat. Zabila by ho, ale zavřeli by ji, jako kdyby zabila slušného člověka. Avšak cestou sebetrýznění válec jménem František nikdo nepředělá. Psychologové a mnozí senzibilové tuhle prostou pravdu znají a jejím poznáním si vydělávají na chleba. Mění pacientovo chápání a vidění vesmíru, čímž mění jeho reakční chování podle svého přání. Síla jejich působení však není neomezená, a tak když pacient opustí jejich citlivé ruce a navrátí se domů, do obvyklého prostředí, věci se vrátí do obvyklého stavu.

Zabývat se změnou vlastní osoby když je zjevné, že změnit je třeba někoho blízkého, se zdá být proti přírodě. Asi tak jako nakupovat euro, když právě klesá vůči dolaru. Avšak každý jen trochu věci znalý dealer vám řekne, že nakupovat je třeba právě při poklesu, ne při růstu; když kurs stoupá, musíte už prodávat. Zkušený řidič vám potvrdí, že když se dostanete do smyku, musíte volant stáčet ve směru smyku, nikoli proti němu, jak vám napovídá instinkt.

Je opravdu extrémně obtížné rozhodnout se proti vlastnímu zdravému rozumu, avšak chceme-li kohokoli změnit, musíme jednat právě tak a ne jinak. Co se sebou máte udělat, aby váš partner přestal běhat za jinými nebo po hospodách a dítě začalo plnit své školní povinnosti? Konkrétně vám nic říci zkrátka nedokážu, ostatně najít nějaký takový návod je nejspíš nemožné. Aleo nějaké své představy se podělit mohu.

Můžete začít měnit k lepšímu sebe sama. Člověk má na sobě vždycky co vylepšovat. Číst více knížek, dbát na sebe, zbavit se různých zlozvyků, začít sportovat nebo hubnout… Takový seznam by mohl být v podstatě nekonečný.

Vyhráváte v každém případě, protože jednak se stáváte lepším, vzdělanějším, pohlednějším, zdravějším a silnějším člověkem, jednak vzniká alespoň teoretická šance, že se změní objekt vaší snahy. Že se změní stín válce.

Když to nevyjde napoprvé, může to vyjít napodruhé. Hlavní je to, že jste se rozhodli přes svůj vnitřní odpor, bolest a strach otočit volantem na stranu smyku, protože jinak vládu nad vozidlem prostě znovu získat nejde.

To, co se ohýbá, není lžíce. Jste to vy sami.

========
Jsme to, co si myslíme. Proč je tak důležité věnovat se svým myšlenkám.
3 důležitá pravidla, která vás nikdo nenaučil