… Kdyby náruč byla uznaným lékem…

Když malý človíček teprve vratce zkoumá svět, kecne občas celou vahou na zadeček nebo narazí nosem do země. Tuhle zrádnou katastrofu, úlek i bolavé následky spolehlivě zhojí maminčina náruč. Všechno zlé přejde, když nás maminka vezme na ruku! Na světě není bezpečnější a sladší místo. Jak krásné by bylo, kdyby bylo prohlášeno za lék určený i dospělým ženám! Psaly by se na něj recepty, na které by si ho člověk mohl vyzvednout v lékárně. Žena by přišla a dostalo by se jí přesně toho, co potřebuje, bez zbytečných řečí a proseb. Potřebuju to a to, tady je recept. Hotovo.

Bylo by skvělé, kdyby každá nešťastná žena měla na takovou náruč nárok jako na nějaké vyšetření nebo rehabilitaci. A kdyby ji mohli předepsat i všem těm, které otravují jiným život.

V krizových časech by se nerozdávaly potraviny na příděl, ale „náruče“ pro ženy. Protože jestliže si žena i v krizových dobách dokáže uchovat život a štěstí, nikdo jiný krizi ani nezaznamená.

Bylo by opravdu úžasné, kdybychom se my samy naučily starat jedna o druhou a v případě potřeby se „braly na ruku“. Nekřičely bychom, nebyly arogantní, аle objímaly se myšlenkami a obklopovaly jedna druhou péčí. Když tak člověk uvažuje o jiných a třeba i o celém světě, je to tak snadné. Ale jak těžké to je, když se to týká nás samých, našich blízkých, naší vlastní rodiny! Zvláště pak někoho, s kým nemáme zrovna jednoduché vztahy…

Aby maminky neučily žít, ale braly své dcery „na ruku“ i když je jim už přes čtyřicet. Naopak – tím spíš, že už je jim přes čtyřicet. Aby dospělé dcery občas vzaly „na ruku“ své maminky, zvlášť když se o ty maminky nemá kdo starat. Aby nevymýšlely důvody, proč takhle to není správně, aby se nepokoušely učinit své maminky šťastnými, ale prostě je obklopovaly péčí. S láskou a úctou.


Aby tchýně přijaly partnerky svých synů do rodiny z celého srdce, aby ji věčně nehodnotily a nesoupeřily s ní. Aby dokázaly obklopit láskou tu ženu, která odteď bude dávat lásku jejich synovi. Čím více srdečnosti a lásky jí dají, tím více se jich dostane jejich milovanému velkému chlapečkovi. Aby snachy byly schopny vidět v tchýni ženu, která se zkrátka bojí, že přijde o lásku muže, který je pro ni tak moc důležitý. Aby uměly v myšlenkách vzít „na ruku“ tu, s níž tolik bojují a kterou tak nesnášejí.

«Náruč“ potřebujeme všechny. Co možná nejčastěji. Kdykoli. Za jakýchkoli podmínek. Mohly bychom si v tom pomáhat navzájem. Ženský kruh bezpečí a lásky prostřednictvím „náruče“. Zkuste jednoduše dát aspoň kapičku vlídnosti každé ženě, s níž se setkáte. Darujte jí malou porci péče. V myšlenkách nebo fakticky. Berte je všechny „na ruku“. Podle svých možností, po troškách. Kamarádky, kolegyně, sousedky, příbuzné, všechny ženy, které potkáte. Vezměte je na pár vteřin „na ruku“, zahřejte svým teplem a pak je pusťte, aby ho mohly předat dál. Jak rychle by zmizely všechny války, všechny konflikty!

Začít bychom měly tím, že každá vezmeme „na ruku“ sebe sama. Jak se to říká? „Postarejte se o sebe sami, nesvěřujte věc tak důležitou cizím lidem!“ Pravdivá věta. Začnete-li se starat sama o sebe, dovolíte-li sama sobě přijímat péči světa okolo, v mnohém se vám změní život. Jak zvnějšku, tak zevnitř.

Opečovávaná žena je ta, která péči přitahuje. Jestliže pečujeme samy o sebe, pěstujeme se a hýčkáme, jiní nás také budou chtít hýčkat. To je zákon. Pokud však samy na sebe kašleme a přitom všem okolo předkládáme návod, jak přesně by se o nás měli starat a jakou péči nám poskytnout, dočkáme se jen a jen zklamání. Protože ze všeho nejdřív musíme „vzít na ruku“ samy sebe.

Já sama se beru na ruku, když dám děti večer spát, posadím se v tichém pokoji s hrnkem čaje u ruky a dopřeju si pleťovou masku nebo píšu, čtu knihu, dělám nějaké ruční práce nebo jen tak sedím. Nebo když se sama procházím někde v přírodě. Nebo prostě dělám to, co mám ráda. Dovolím si být jen tak sama, v klidu a naprostém tichu. To jsou moje drahocenné chvíle, bez kterých se ve mně kupí napětí a nervozita.

Mohla bych vyčkávat, až mě šťastnou udělá můj muž, ale moc dobře vím, že něco tak náročného nezvládne. Udělat z nešťastné ženy šťastnou totiž nedokáže nikdo. Dokud se ona sama nerozhodne, že si určitě zaslouží, aby ji někdo „vzal na ruku“. Jen já sama sobě mohu dovolit být šťastná a přijímat něčí péči. Pak někdo může mé vnitřní bohatství zvětšit. Vzít mě „na ruku“, podržet v náruči. Předávkovat se „náručí“ nejde, je to lék přírodní, bez chemie, bez konzervačních látek, je nejenom neškodný, ale velice prospěšný. Každé z nás.


Místo doslovu.

Ráda bych k tomuto textu řekla několik slov i mužům. Vždyť ze všeho nejpříjemnější je, když „na ruku“ ženu bere právě muž, ten, kterého tolik miluje. Otec, bratr, manžel, syn, přítel, kamarád, příbuzný… nezáleží na tom, kdo konkrétně to je.

Nevíte, co si počít se ženou? Vezměte ji „na ruku“.
Nevíte, jak ženu uklidnit? Vezměte ji „na ruku“.
Nevíte, jak se vypořádat s jejím zlozvyky? Vezměte ji „na ruku“. Nedokážete se s ní dál hádat? Vezměte ji „na ruku“. Chcete, aby vás vyslechla? Vezměte ji „na ruku“. Chcete skoncovat válku s ní? Vezměte ji „na ruku“. Chcete od ní něco – třeba dobrou večeři? Vezměte ji „na ruku“.
Chcete být doma šťastný? Vezměte ji „na ruku“ a nepouštějte!

Zacházejte s ní šetrně. Nevykořisťujte ji. Chraňte ji. Braňte ji. Milujte ji. Pak bude vaším talismanem, bude vás ochraňovat a přinášet vám štěstí, bude vaším úspěchem i inspirací. Domácí pohoda začíná u ženy, kterou „držíte na ruce“.

Olga Valyaeva

=========
Mentální detoxikace během 7 dní
Komu se včas vyhnout