Jak si poradit se starostmi: efektivní postupy neurolingvistického programování

Neurolingvistické programování (NLP) má jeden jednoduchý psychoterapeutický recept, který dokáže pomoci prakticky se vším.

Pokud bychom parafrázovali jisté nepopulární heslo dávno uplynulých let, mohli bychom přikázání NLP zformulovat takhle: «Vizualizovat, vizualizovat a ještě jednou vizualizovat ».

Kdo se už trochu v neurolingvistickém programování orientuje, ví, že samoléčitelská činnost v něm spočívá v tom, že si každou svoji pozitivní nebo negativní situaci představujeme jako film, který si všelijak přehráváme v hlavě.

Právě v onom «všelijak» také spočívá tajemství úspěchu neurolingvistického programování. Ovšem tato činnost je pro slabě připraveného člověka, navíc není-li to vizuální typ, poměrně složitá.

Přesto však, jestliže se rozhodnete to zkusit, dosáhnete relativně velmi brzo výrazných úspěchů ve srovnání s tím, co jste uměli – či přesněji řečeno neuměli – před tím.

A když se skutečně naučíte manipulaci s «přehráváním» událostí, získáte tím klíč k zapovězeným dveřím, za nimiž je vyléčení, náprava a umění vědomě si vybírat šťastný osud. Přestanete být oním typickým uzlíčkem nervů, kterým dnes je každý druhý průměrněstatistický člověk.

Nejjednodušší postupy NLP

Jimi je třeba začít trénovat na kouzelníka…

Smysl všech těchto technik neurolingvistického programování prakticky směřuje k jedinému úkolu: vyjdeme-li z toho, že drtivá většina lidí v zásadě dělá z komára velblouda – a v důsledku toho trpí, pak úkol neurolingvistické terapie bude přesně opačný: jak se naučit měnit velblouda zpět v komára. Řečeno jinými slovy, jak si poradit s událostmi a prožitky, vyvolávajícími v nás celou škálu negativních emocí a rozhoupávajícími nám nervy.


Cvičení NLP č. 1: «Životní maličkosti» (ze seriálu «velbloudi a komáři»)

Možná tomu nebudete věřit (zvláště pokud postupy NLP nepraktikujete, pouze o nich čas od času něco zaslechnete). Věřit tomu skutečně nemusíte, ale ono to funguje.

Představme si nějakou negativní událost, k níž ve vašem životě došlo.

Nějakou úplně jednoduchou, ale nepříjemnou historii. Byli jste u moře, pronajali jste si plachetnici a při té pěkné projížďce vám do vody padl náramek. Opravdu krásný, velmi drahý, který jste rádi nosili. To zajisté naštve. To dokonce bolí.

Jak s tím naložit? Odborníci na NLP samozřejmě dobře znají v běžném mezilidském styku často se vyskytující větu: «Mávni nad tím rukou, vždyť je to maličkost». A protože také stoupenci neurolingvistického programování berou jako každý sebe jen trochu si vážící psychoterapeut všechno doslova, přiměli i své pacienty DOSLOVA si představit nějakou významnou a velkou negativní situaci jako MALIČOST. Jinak řečeno, přisoudit jí ve vlastních představách podstatně menší rozměr. Připomeňme si, že řeč je stále o filmu, který si přehráváme v hlavě.

V našem případě s náramkem je tedy vaším úkolem nejprve si ztracený náramek velmi přesně vybavit, se všemi ozdobnými prvky a barvami a celou tu negativní událost s jeho pádem do vody si přehrát v hlavě jako živý, napínavý film.

No a pak… Pak si představte, že se díváte do obráceného dalekohledu a váš náramek se vám náhle vzdálil na stovky metrů, kilometr, na několik kilometrů… Už nevidíte náramek, místo něj se vám před očima míhá jakýsi tmavý, sotva rozeznatelný bod….

Tak co? Otravuje vás mhouřit oči a pokoušet se ho rozeznat? Tak ho nechte plavat, mávněte rukou nad nějakým bodem, kvůli kterému byste si leda kazili oči v marné snaze ho zahlédnout.

Tento příklad je z psychologického hlediska zcela přesný a výstižný. Člověku je zcela vlastní ztratit zájem o objekt, který zanechal daleko za sebou, který ztrácí obrysy a zmenšuje se spolu s tím, jak vzdálenost mezi ním a pozorovatelem rychle narůstá.

Jen si vybavte sami sebe ve vlaku, kdy jste pozorovali nějaký zvláštní, zajímavý objekt, proplouvající zvolna za oknem, dokud vlak jel sotva krokem. Dívali jste se na něj a zkoumali ho, ale potom vlak nabral rychlost, vjel do zatáčky a ten zvláštní objekt přestal být vidět… A vy jste v duchu mávli rukou – možná ani to ne – a vaši pozornost už upoutalo něco zajímavějšího a lákavějšího, kupříkladu smažený řízek v potravinovém boxíku.

Princip tohoto cvičení NLP je tedy zcela srozumitelný.

Musíte zkrátka zmenšit obraz zneklidňující situace tak, aby předmět, který zneklidnění způsobuje, se zmenšil do mikroskopických měřítek…

Cvičení NLP č. 2: «Nešikovný fotograf osvítil film»

Stejně jako v případě se životními maličkostmi neurolinvističtí psychoterapeuti odposlechli ustálená řečová spojení jako jsou třeba «výpadky paměti» nebo ještě líp «vybledlé, blednoucí vzpomínky».

A využili je ke skvěle fungující neurolingvistické metodě..

Chápete ten princip?

Vezmete nějaké ustálené spojení, přísloví, pořekadlo, zkráta nějaký frazém a děláte doslova to, o čem se v něm mluví, ať ta činnost vypadá sebehloupěji. Takže můžete kupříkladu třikrát denně házet opravdový hrách na skutečnou stěnu.


Vyprávění o vzpomínkách, které «vybledly», zapříčinilo vznik následující neurolingvistické metody:

Pokud máte nějakou vzpomínku či vzpomínky, které se vám pevně vštípily do paměti a jejich připomínání je pro vás velkou, traumatizující zátěží, záměrně si jejich obrazy přehrávejte ve stále světlejších a světlejších barvách, až nakonec získají vzhled filmu, který nešikovný fotograf vystavil světlu, nebo vybílenou plochu přesvětlené fotografie.

Chcete-li něco zapomenout, přehrávejte si obraz stále světlejší a světlejší, až nebude k rozeznání, co na něm je.

Pomáhá to.

Existuje také opačná technika neurolingvistického programování.

Pokud jste zapomněli část nějaké události a potřebujete si vzpomenout a vybavit zapomenuté věci, abyste věděli, jak to vlastně všechno bylo, přidávejte naopak barvy. Dělejte obraz stále tmavším.

Tehdy se z vašeho podvědomí vynoří zapomenuté časové úseky. Získáte přístup k části obrazu, kterou jste z nějakých důvodů zapomněli.

A konečně ještě dnešní poslední neurolingvistické cvičení.

Cvičení NLP č. 3: «Za padesát let» nebo «Dvacet let poté»

Abyste omezili intenzitu nějakého nepříjemného zážitku, představte si tutéž nepříjemnou situaci (osobu nebo místo), jak bude vypadat třeba po padesáti letech…

Pohled vržený na nějakou tu «tragédii» z budoucnosti natolik vzdálené zpravidla sníží význam a notně ubere na patosu tomu, co vás dnes tak nepříjemně rozrušuje.

Vyzkoušejte některých z uvedených postupů neurolingvistického programování, jsou opravdu velmi účinné.

=========
Jak na sebe bereme cizí starosti
Na co nechceme myslet, ale měli bychom