Andrej Končalovskij, kterému bylo nedávno 80 let (nar. 20.8. 1937), je světoznámý režisér. Od roku 1980 žil a pracoval v Hollywoodu. V devadesátých letech se vrátil do Ruska. Ve své umělecké činnosti je stále velmi aktivní a úspěšný. Přinášíme vám zajímavý rozhovor s tímto velkým umělcem, v němž se zamýšlí nad životem i tvorbou.
«Život je bolest, ano je to tak. Strom taky cítí bolest. Přesto však je život víc touhou než čím jiným. Život je deficit. Hojnost je smrt. Jakmile u někoho vidíte pohaslý pohled a všechna přání ho opustila, je to konec, jeho život skončil. Člověk si své touhy, svá přání musí hýčkat, dokud nějaká má, pak může všechno. Tvořit i všechno ostatní. Hladovění život prodlužuje. Sytost má blíže k smrti.
Z nedostatku se rodí zvláštní pocit spokojenosti. Když držím hladovku nebo jsem na dietě, získávám naprosto jiný vztah k jídlu, ke kousku chleba. Nedostatek má velký význam ve všem. Také u svobody je nedostatek potřebný, dokonce nezbytný.
Jakmile má člověk všechnu svobodu na světě, mění se ve zvíře.
Nelze nemyslet na smrt, naopak, s věkem je její přítomnost prostě nezbytná. Čím déle člověk žije, tím zajímavější je pro něj poznání, že je v něm obsažen i jeho vlastní konec. Že jeho projevená i neprojevená podstata je konečná. Nevíme, do jaké míry umíráme. Myslím, že tam, na druhé straně je cosi, co zůstává navždy. Řeknu to takhle – všechen hedonismus mizí, když si člověk uvědomí, že život půjde dál, dál tu bude i chléb vezdejší, i ti ptáci budou zpívat, ale bez něho. To ho samozřejmě leká. Ale dokud tohle od sebe zahání, je živ.
Jak objevit svou hodnotu, odhalit zdroje své vnitřní síly, přestat být obětí okolností a dovolit si žít šťastný život v proudu.>>>
Lidská práva tak jak se o nich dnes obvykle hovoří, jsou chimérou, je to chybný směr evropské civilizace. Je to obrovská diktatura lži. Lidská práva nejsou dodržována nikde.
Všechny velké civilizace byly zbudovány na povinnostech. Lidská práva nelze nadřazovat lidským povinnostem.
Kdo neplní své povinnosti, nemůže mít práva. Podívejte se na čínskou nebo na křesťanskou civilizaci – to jsou především povinnosti. Když člověk získá veškerá práva, ztrácí hrubě řečeno lidskou vizáž. Co to jsou povinnosti? To je kultura! Liberální evropské myšlení vede podle mého názoru do propasti jenom proto, že práva fetišizovalo. To je cesta do pekel. V tomto smyslu jsem zpátečník a zatvrzelý patriot.
Globalizace ničí suverenitu států… A naši diváci se k mému žalu stále častěji stávají filmoameričany. Během promítání jedí popkorn. Proč jsou teď filmy tak hlasité? Protože všichni žvýkají. Hollywood natáčí filmy pro žvýkající. Já točím filmy pro ty, kdo čtou. Zákon trhu, kdy poptávka určuje nabídku, vede ke zničení kultury. Protože poptávka je vždycky níž, než by být měla. Masovost je zhoubná. Člověku je individualita vrozena. Ne nadarmo v Bibli stojí, že cesta vzhůru je těžká a úzká. Proto je trh v umění stále masovější.
Člověku se bez úsilí žije snáz, jenomže bez úsilí nemůže být růstu. Často říkám svému synovi, že lidé, kteří čtou knihy, budou řídit ty, kdo je nečtou.
Často přemýšlím nad tím, proč když má země vysoký hrubý domácí produkt, je pokládána za úspěšnou, zatím co nízký hrubý domácí produkt je synonymem katastrofy. To je veliká iluze, země může mít vysoký hrubý domácí produkt a lidé v ní být nešťastní. Norsko je zemí s úspěšnou ekonomikou a vysokou úrovní sebevražd. Ekonomiku můžeme měřit čísly, ale štěstím lidí ji nezměříme. Tržní cena a hodnota člověka jsou různé věci.
Všichni se měníme, nemění se jenom hlupáci. S věkem vznikají jiné iluze. Proč iluze? Protože každých deset let říkáme: Jaký jsem byl hlupák! Ve třiceti si člověk myslí, že ve dvaceti byl hloupý, ve čtyřiceti má za to, že ve třiceti byl naivní. No a to samé je v osmdesátce: člověk si říká, jak mladý byl v sedmdesáti.
Musí být herec chytrý? Složitá otázka. Některé velké herečky jsou či byly doopravdy velice moudré. Vemte si Innu Čurikovovou, Giulettu Masinu, Annu Magnani − opravdu veliké herečky. A fenomenálně moudré. Ale veliký herec může být i nevzdělaný a naivní. Herec může být hloupý jako člověk, ale přesto být veliký herec. A může to být moc chytrý člověk a špatný herec. Na to není žádný vzorec. Třeba Smoktunovskij nebyl žádný intelektuál, ale byl to geniální herec. Jsou také herci narcisové, trpící narcismem, který ukazuje jejich hereckou podstatu a nízké IQ.
V jaké fázi životní transformace se nacházíte a jak překonat životní těžkosti, se kterými jste se právě potkali.
Video z programu "Průvodce těžkými časy" ZDARMA >>>
Obecně je touha líbit se u muže nepřirozená. To je čistě ženská záležitost.
Touha líbit se je vlastní nejenom hercům, ale tvůrčím lidem vůbec. Například spisovatelům. To je věc velmi individuální. Já si třeba myslím, že Bunin se líbil rád, zatímco Anton Pavlovič Čechov to nesnášel. Já sám závidím lidem, kteří dokážou jiné přimět k pláči aniž by sami slzeli. V tomto smyslu je pro mě fenoménem Konstatin Simonov. Na internetu je video, kde Simonov recituje své „Čekej na mě“. Pro mě je to klenot chlapského talentu.
Umělec nesmí být nekulturní, to je závažný problém dneška. Všichni významní umělci dobře znali světovou kulturu. Znali tradice a tradice, to je lidská moudrost. Novátorství je porušením tradic. Jenomže než něco poruším, musím to znát. Blockbuster znamená něco, na co se dobře dívá, je to trhák. Když film skončí, je velmi rychle zapomenut. Je-li však film uměleckým dílem, není po něm člověku do řeči, raději by mlčel.
Víte, co je pro režiséra nejcennější? Mlčení diváků, když film skončí. Ukazuje, že jste se dotkli něčeho, co se nedá vyjádřit slovy. Vy tu mluvíte o svobodě. Jenomže to není ve svobodě, ale v talentu„.
@Andrej Končalovskij
Jak objevit svou hodnotu, odhalit zdroje své vnitřní síly, přestat být obětí okolností a dovolit si žít šťastný život v proudu.>>>Znamení Osudu, která bychom neměli přehlížet
Jak nás Vesmír učí. Pravidlo tří signálů.