Nedávno mi někdo položil otázku, jak poznat „svého“ člověka. Rozumíte, někoho, o kom řeknete – To je můj člověk, moje krevní skupina! Někoho, s kým jste takříkajíc ze stejného těsta, naladění na stejnou vlnu. První, co mě tehdy napadlo, bylo – přece radost! Všichni zamilovaní pociťují v samých počátcích naprostou euforii, to jak s nimi cvičí hormony lásky. Ale radost ze setkání se „svým“ člověkem je jiného druhu, je to radost z toho, že ten dotyčný je vůbec na světě.
Jak poznat „svého“ člověka
Je prostě takový, se všemi svými vlastnostmi, schopnostmi a povahou a žije si na tomhle světě. A vaše radost se netýká jenom vás: „Jak mi je vedle něj fajn“, spíš je to radost z toho, že tenhle člověk vůbec existuje, že někde chodí, dýchá, myslí. Že je.
Samozřejmě, člověk by rád navázal se „svým“ člověkem vztah co nejbližší, ale ani to nemusí platit jednou provždy. Nadosmrti. Je vám dobře, když je dobře jemu. A i když z různých důvodů není možné nebo se vám nedaří být spolu, jste šťastní už jenom z toho, že jeho duše žije a je spokojená.
Od svého člověka cítíte takový stupeň přijetí, jaký jste možná nikdy v životě necítili. Bere vás se vším všudy, jak se říká – i s chlupama – v momentálním hněvu a zlosti, neupravené, natvrdlé a nechápavé, s ostudou i sobectvím, bere vás prostě jako živého, nedokonalého člověka. Neznamená to, že „váš“ člověk je nějaký trpitel. Je schopen vám i z hloubi své lásky říci, kde a v čem se pletete, čím mu ubližujete.
Vedle „svého“ člověka se rozvíjíte jako osobnost. Je to rozvoj, který probíhá v mnoha směrech. Po jeho boku se plněji otevírají vaše schopnosti, vlastní cíle a plány nabývají jasnějších obrysů, profesně jdete kupředu, vaše ženskost či mužnost se projevují plastičtěji a výrazněji, rozšiřuje se okruh zájmů a zálib. Se „svým“ člověkem se cítíte být plnohodnotnou, dokonalou a sebejistou osobností.
Vedle „svého“ člověka pociťujete klid. To jistě neznamená, že lidé obecně zanechají hádek a konfliktů a duha míru se rozklene široko daleko nad obzorem, nebo že zrovna vám se spory totálně vyhnou. Nic tak naivního. Znamená to, že pociťujete naprostou, hlubokou vyrovnanost a klid, jako by vaše duše konečně našla své útočiště. Konflikty vás nerozdělují, naopak rozvíjejí osobnost každého z vás a posilují váš vztah.
Se „svým“ člověkem nebudete hrát tradiční mužsko-ženské hry, a to ani ve stádiu sbližování. Jemný flirt a škádlení ano, ale vědomá manipulace, přetlačování a ubližování – ne. Komunikace probíhá na základě vědomí oboustranné vážnosti a rovnocennosti. Hry na moc a podřízenost jsou možné snad jen v etapě upřesňování vlastních podvědomých scénářů.
Máte-li „svého“ člověka, roste vaše uvědomělost. Zvyšuje se vaše citlivost, výrazněji vnímáte život. Lépe rozumíte sobě samému, odhalujete, co vám vadilo, co jste si neuvědomovali, s porozuměním berete své i jeho životní karamboly. Přijetí zahrnuje i zkušenosti včetně toho těžkého a bolestného, co v nich bylo. Dalo by se říci, že v podobné dvojici lidé jeden druhého uzdravují.
Potkat „svého“ člověka je veliké štěstí a veliká zkouška. Abyste všechno, co tu bylo popsáno, mohli od toho druhého získat, musíte se také naučit to dávat. Jinak totiž můžete po podobném setkání toužit sebevíc, ale připraveni na ně určitě nebudete. Takové setkání odhalí všechny vaše navyklé modely a schémata jednání a donutí vás přehodnotit svá přesvědčení. Avšak štěstí, které vztah se „svým“ člověkem přináší, za tu duševní námahu stojí.
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>10 věcí, které potřebujete víc než partnera
Proč silní lidé přitahují složité vztahy…
