Zapomeňte na pozitivní myšlení. Osho vysvětluje, co si počít s problematickými emocemi

Duchovní učitel Rajneesh Chandra Mohan Jain (1931-1990) pocházel z Indie. Svým duchovním učením a jeho praktikováním se pod jménem Osho brzy stal proslulým nejenom v Indii, ale i mezinárodně. Bohužel jeho kontroverzní duchovní praxe se brzy ocitla ve vážném střetu s indickou vládou a rozpory stále narůstaly. Osho hledal jiné místo, kde by se mohl usadit a šířit své učení. V roce 1981 přesídlil do amerického Oregonu. Jeho způsob života nijak neodpovídal tradičním představám o duchovním vůdci a znovu budil nelibost, později vyložený odpor. Z USA byl Osho deportován. Protože mu více než dvacet států odmítlo azyl, byl nucen vrátit se do Indie. Nehledě na veškerou kontroverzi má Osho i dnes desetitisíce stoupenců, jeho knihy jsou stále vydávány a čteny. Seznamte se s Oshovým pohledem na hojně frekventovaný pojem pozitivního myšlení.

Podle Osha člověk prosazující přístup tak zvaného pozitivního myšlení jednoduše popírá skutečný život. Realita se mu nakonec připomene sama, bude to však velmi bolestné…

Stalo se vám někdy, že vám moudré hlavy poradily myslet pozitivně, protože tím se všechny problémy tak nějak vstřebají samy o sobě? Je to dost známá praxe, která se mezi lidmi široce rozšířila, v neposlední řadě také díky knihám „Mysli a bohatni“ Napoleona Hilla nebo „Jak získávat přátele a působit na lidi“ Dala Carnegieho.

Ale vládne chronické pozitivní myšlení skutečně takovou kouzelnou silou? Mystik a možná jeden z vůbec nejprovokativnějších duchovních učitelů Osho zastává názor, že idea pozitivního myšlení není nic jiného než „odpad“.

Proč podle něj pozitivní myšlení nadělá víc škody než užitku?

Podstatou problému je podle Osha skutečnost, že pozitivní myšlení je založeno na popírání reality a lhaní sobě samému.

Tato skutečnost v praxi znamená, že člověk se v životě střetává s určitými reálnými věcmi, ale stejně dál pokračuje v popírání jejich existence. Klame tak sám sebe a klame i lidi kolem sebe.

Například kniha „Jak získávat přátele a působit na lidi“, kterou napsal Dale Carnegie, byla šířena v nákladech srovnatelných s náklady, ve kterých byla vydávána Bible. Tato kniha zrodila určitou ideologii a inspirovala k napsání mnoha dalších podobných děl.

Carnegieho filosofie je zbudována na tom, že ve všem je třeba vidět jen to dobré, to pozitivní. Máme tedy zavřít oči před negativní, temnou stranou tohoto světa.

Jestliže však nebudeme negativním věcem věnovat pozornost, znamená to snad, že zmizí? Když se člověk ode všeho špatného odvrací, obelhává docela prostě sám sebe. Ale realitu oklamat nelze.

Po dnu vždycky přichází noc. Člověk si samozřejmě může usilovně myslet, že světlá část dne trvá celých čtyřiadvacet hodin, nicméně… můžete tisíckrát říci „chalva“, ale sladko v ústech od toho mít nebudete.

Podle Osha je negativita stejnou součástí života jako to pozitivní v něm. Tyto dvě strany světa vytvářejí nezbytnou rovnováhu.

Osho rovněž kritizoval další neobyčejně úspěšnou knihu – „Mysli a bohatni“. Uváděl, že značnou část svého života prožil její autor Napoleon Hill v chudobě a sama tato skutečnost stačí k tomu, aby dokázala pomýlenost jeho filosofie. Hill nezbohatl díky pozitivnímu myšlení, ale díky lidem, kteří kupovali jeho knihy.

Podle Oshových slov Hill sám stával za pultem knihkupeckých krámů a přesvědčoval lidi, aby si jeho knihu koupili. Stalo se, že do jednoho z těchto obchodů zavítal Henry Ford. Hill přistoupil blíž a pověděl průmyslníkovi, že nenabízí jenom tak nějakou beletrii, ale skutečně účinnou metodu, jak dosáhnout úspěchu.

Ford položil Hillovi jenom jednu otázku: čím přijel do obchodu – svým autem, nebo autobusem? Poněkud zmatený autor odpověděl, že autobusem.

Henrу Ford ho zavedl před obchod a ukázal mu svůj automobil. Řekl Hillovi, že ohlupuje lidi, protože je učí, jak zbohatnout, ale sám přitom nemá ani auto.

„Jenom peníze, které byste sám vydělal, by se mohly stát důkazem účinnosti vaší metody,“ dodal Ford.

Polopravda je nebezpečná.

Podle Osha člověk bazírující na pozitivním myšlení jednoduše popírá skutečný život. Realita se mu nakonec připomene sama, bude to však velmi bolestné…

Klam zůstává klamem. Podobá se domečku z karet. Stačí, aby zafoukal lehounký větřík a celá stavba se okamžitě sesype. Odhalit polopravdu je ovšem daleko těžší než odhalit lež. Lidé totiž dost snadno vnímají polopravdu jako skutečnou pravdu. Proto hlavním problémem pozitivní filosofie není lež, ale skutečnost, že je to polopravda vydávající se za pravdu.

Negativním myšlenkám lidské mysli je třeba dát průchod, a ne je potlačovat.

Osho rovněž s určitostí prohlašuje, že když potlačuje negativní myšlenky, člověk sám sobě škodí. Podle jeho názoru je třeba negativním myšlenkám vznikajícím v lidském vědomí dávat průchod, a ne je potlačovat myšlenkami pozitivními. Je důležité, aby člověk získal vědomí, které nebude ani kladné, ani negativní. Svobodné vědomí, které mu umožní žít přirozeným a šťastným životem.

Podle Osha když si nechcete přiznat, že se vám nezamlouvá nějaký člověk nebo se vám nelíbí nějaké věci, anebo se dokonce vy nelíbíte sami sobě, přechází veškerá taková negativita do vašeho podvědomí. A zvnějšku se pak rodí pokrytectví promlouvající o svojí lásce k lidem a k sobě samému. V životě takového člověka pak neexistuje žádné štěstí, protože je stravován vnitřními démony.

Člověk samozřejmě dokáže i nadále lhát všem okolo. Avšak bude-li to dělat dostatečně dlouhou dobu, uvěří nakonec sám svým vlastním lžím.

Podle Oshova názoru, je filosofie pozitivního myšlení pokrytecká ze své podstaty. Je to jako když je vám do pláče, ale jste přesvědčováni, že je třeba zpívat a tančit. Jistě se k tomu můžete přinutit, ale potlačené slzy stejně vystoupí na povrch. V nějaké jiné situaci a v mnohem ohavnější podobě.