Jak mít rád sám sebe


Láska k sobě samému je jedním z velmi důležitých vnitřních zdrojů. Je nezbytným předpokladem k tomu, aby člověk sám sebe přijal bez výhrad a poskytl sám sobě možnost výběru.

Ačkoli to zní podivně, mít se rád a přijímat se bez vnitřní kritiky zdaleka nedokáže každý. Kořeny této neschopnosti tkví v dětství: dítě se nenaučí mít rádo samo sebe, jestliže v rodičích, především pak v matce, nevidělo příklad láskyplného chování ke své osobě.

Jestliže se nám v dětství nedostávalo mateřské lásky, bude tento deficit po celý další život součástí naší vnitřní struktury. Už jste nejspíš četli o vnitřním Dítěti, vnitřním Rodiči a vnitřním Dospělém. Deficit lásky k sobě samému vzniká, když s naším skutečným rodičem – a v důsledku toho i s tím vnitřním – není něco v pořádku: když není laskavý, vlídný a starostlivý ve vztahu k našemu vnitřnímu Dítěti a pouze kontroluje, kritizuje, je agresivní, odmítavý a chladný. Jinak řečeno, zkuste si představit, že uvnitř vás žije někdo pro vás velmi důležitý, jenomže vás nemá rád.

Podle jakých příznaků se dá poznat, že jste pro sebe cenní, že jste si drazí? Pokládala jsem tuto otázku na terapeutických skupinách a dostávala jsem odpovědi, jejichž přehled uvádím dále.

Mít rád sám sebe znamená:
• Pečovat a starat se o sebe;

• Přijímat sám sebe bez vnitřní kritiky, bez pocitů studu nebo viny;

• Vážit si sám sebe, uznávat jedinečnost souhrnu svých osobních vlastností, talentů a schopností;

• Pokládat se za hodného toho nejlepšího;

• Jednat s jinými lidmi jako rovný s rovným, bez pocitu méněcennosti, studu a viny;

• Hájit své zájmy;

• Uspokojovat svoje potřeby;

• Dovolit sám sobě žít pro potěšení.

Podle čeho se dá poznat že se nemáte dost rádi?

• Jste lhostejní ke svému zevnějšku a zdraví;

• Jste sebekritičtí, ustavičně «na sobě pracujete» a „zlepšujete se“;

• V jednání s jinými cítíte svoji méněcennost. Nepokládáte se za hodného čehokoli – peněz, materiálních výhod, spokojenosti, vzdělání, harmonických vztahů; máte pocit, že nic z toho si nezasloužíte;

• Máte-li se rozhodnout, dáte přednost uspokojení potřeb někoho jiného před svými – načež se cítíte být obětí.

Může se člověk v dospělém věku naučit mít rád sám sebe? Může, jakkoli to není jednoduché a vyžaduje to soustředěnou pozornost. Podle mého názoru k ovládnutí tohoto závažného vnitřního zdroje může pomoci následující:

     

1. Umění malých krůčků

Jak je uplatňovat? Pravidelně si připomínáme svůj úkol a uvědomujeme si zároveň sebe sama tady a teď. Zaposloucháme se do vlastního těla, soustředíme se na své myšlenky a pocity. Všímáme si i nepatrných zdrojů nepohodlí a nepříjemných pocitů a snažíme se je ihned odstranit.

Jestliže nás například něco bolí, nebo někde v těle cítíme napětí, místo promasírujeme, zaměříme na ně soustředěnou pozornost, dech, energii, zkrátka uděláme pro sebe něco, postaráme se nějak, aby bolestivý pocit nebo pocit nepohodlí přešel. Fouká-li na nás, zavřeme okno nebo si přesedneme jinam. Nemůžeme-li kolem sebe vidět nepořádek, bez váhání se dáme do úklidu, aby kolem bylo pěkně, aby se naše oči radovaly. Máme hlad nebo žízeň, chce se nám jít ven – vyhovíme si i v tom. Máme-li chuť na něco konkrétního, dopřejeme si to – například šálek kávy se skořicí, který si s potěšením vychutnáme.

2. Starostlivý vnitřní Rodič

Buďte sami sobě starostlivou maminkou. Hýčkejte a milujte své vnitřní Dítě. Vycházejte mu vstříc a chvalte je. Všímejte si péče vnitřní Matky a radujte se z ní i ze sebe. Můžete si založit deník a zapisovat všechny příhody, kdy jste dokázali uspokojit i ty nejmenší svoje potřeby. Nezapomínejte se za to pochválit.

3. Hranice

Ve styku s jinými lidmi se láska k sobě samému projevuje včasným vymezením hranic. Také tomu se mnozí musejí teprve učit. Pomáhá v tom psychoterapie. Pokud se to chceme naučit sami, pak musíme vycházet především z toho, že naše tělo na narušení hranic reaguje. Potřebujeme rozvíjet vlastní citlivost, uvědomění a duchapřítomnost, abychom nejenom postřehli tělesné signály včas, ale také na ně okamžitě reagovali vymezením hranic. Například když k nám někdo přistoupí příliš blízko, pronikne do „osobního prostoru“, intimní zóny, do níž vpouštíme jenom ty nejbližší. Jakmile překročí neviditelnou hranici, tělo začíná reagovat – například sotva pozorovatelným napětím v břišní krajině nebo narušením dechového rytmu. Všimnout si včas podobných signálů a říci „stop“ nebo „ne“ není pro každého snadné, je to však návyk, jehož význam je těžké vůbec docenit.

Složité také bývají situace, kdy máme volit mezi vlastními potřebami a potřebami někoho blízkého, drahého a pro nás velmi významného. Jste třeba k smrti unaveni a děti vás chtějí vytáhnout ven. Co si vyberete? Dovolíte si z lásky k sobě odpočinek, nebo bude mít navrch láska rodičovská?

Do deníku můžete zapisovat všechny případy, kdy jste uhájili vlastní hranice a rozhodli ve prospěch vlastních potřeb a zájmů.

Pouze z lásky k sobě vyrůstá láska k jiným lidem. Kdo neumí milovat sám sebe, neví, jak milovat někoho jiného.

L.Čižová

=========
Naomi Wolfová: ženy si zvykly vnímat samy sebe jako lacinou imitací fotografií modelek
Jak změnit svůj život. Dvě strategie.

Více pro dobrou náladu: