Jak mít rád sám sebe

Láska k sobě samému je jedním z velmi důležitých vnitřních zdrojů. Je nezbytným předpokladem k tomu, aby člověk sám sebe přijal bez výhrad a poskytl sám sobě možnost výběru.

Ačkoli to zní podivně, mít se rád a přijímat se bez vnitřní kritiky zdaleka nedokáže každý. Kořeny této neschopnosti tkví v dětství: dítě se nenaučí mít rádo samo sebe, jestliže v rodičích, především pak v matce, nevidělo příklad láskyplného chování ke své osobě.

Jestliže se nám v dětství nedostávalo mateřské lásky, bude tento deficit po celý další život součástí naší vnitřní struktury. Už jste nejspíš četli o vnitřním Dítěti, vnitřním Rodiči a vnitřním Dospělém. Deficit lásky k sobě samému vzniká, když s naším skutečným rodičem – a v důsledku toho i s tím vnitřním – není něco v pořádku: když není laskavý, vlídný a starostlivý ve vztahu k našemu vnitřnímu Dítěti a pouze kontroluje, kritizuje, je agresivní, odmítavý a chladný. Jinak řečeno, zkuste si představit, že uvnitř vás žije někdo pro vás velmi důležitý, jenomže vás nemá rád.

Jak objevit svou hodnotu, odhalit zdroje své vnitřní síly, a žít šťastný život.>>>

Podle jakých příznaků se dá poznat, že jste pro sebe cenní, že jste si drazí? Pokládala jsem tuto otázku na terapeutických skupinách a dostávala jsem odpovědi, jejichž přehled uvádím dále.

Mít rád sám sebe znamená:
• Pečovat a starat se o sebe;

• Přijímat sám sebe bez vnitřní kritiky, bez pocitů studu nebo viny;

• Vážit si sám sebe, uznávat jedinečnost souhrnu svých osobních vlastností, talentů a schopností;

• Pokládat se za hodného toho nejlepšího;

• Jednat s jinými lidmi jako rovný s rovným, bez pocitu méněcennosti, studu a viny;

• Hájit své zájmy;

• Uspokojovat svoje potřeby;

• Dovolit sám sobě žít pro potěšení.

Podle čeho se dá poznat že se nemáte dost rádi?

• Jste lhostejní ke svému zevnějšku a zdraví;

• Jste sebekritičtí, ustavičně «na sobě pracujete» a „zlepšujete se“;

• V jednání s jinými cítíte svoji méněcennost. Nepokládáte se za hodného čehokoli – peněz, materiálních výhod, spokojenosti, vzdělání, harmonických vztahů; máte pocit, že nic z toho si nezasloužíte;

• Máte-li se rozhodnout, dáte přednost uspokojení potřeb někoho jiného před svými – načež se cítíte být obětí.

Může se člověk v dospělém věku naučit mít rád sám sebe? Může, jakkoli to není jednoduché a vyžaduje to soustředěnou pozornost. Podle mého názoru k ovládnutí tohoto závažného vnitřního zdroje může pomoci následující:

7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>

1. Umění malých krůčků

Jak je uplatňovat? Pravidelně si připomínáme svůj úkol a uvědomujeme si zároveň sebe sama tady a teď. Zaposloucháme se do vlastního těla, soustředíme se na své myšlenky a pocity. Všímáme si i nepatrných zdrojů nepohodlí a nepříjemných pocitů a snažíme se je ihned odstranit.

Jestliže nás například něco bolí, nebo někde v těle cítíme napětí, místo promasírujeme, zaměříme na ně soustředěnou pozornost, dech, energii, zkrátka uděláme pro sebe něco, postaráme se nějak, aby bolestivý pocit nebo pocit nepohodlí přešel. Fouká-li na nás, zavřeme okno nebo si přesedneme jinam. Nemůžeme-li kolem sebe vidět nepořádek, bez váhání se dáme do úklidu, aby kolem bylo pěkně, aby se naše oči radovaly. Máme hlad nebo žízeň, chce se nám jít ven – vyhovíme si i v tom. Máme-li chuť na něco konkrétního, dopřejeme si to – například šálek kávy se skořicí, který si s potěšením vychutnáme.

2. Starostlivý vnitřní Rodič

Buďte sami sobě starostlivou maminkou. Hýčkejte a milujte své vnitřní Dítě. Vycházejte mu vstříc a chvalte je. Všímejte si péče vnitřní Matky a radujte se z ní i ze sebe. Můžete si založit deník a zapisovat všechny příhody, kdy jste dokázali uspokojit i ty nejmenší svoje potřeby. Nezapomínejte se za to pochválit.

3. Hranice

Ve styku s jinými lidmi se láska k sobě samému projevuje včasným vymezením hranic. Také tomu se mnozí musejí teprve učit. Pomáhá v tom psychoterapie. Pokud se to chceme naučit sami, pak musíme vycházet především z toho, že naše tělo na narušení hranic reaguje. Potřebujeme rozvíjet vlastní citlivost, uvědomění a duchapřítomnost, abychom nejenom postřehli tělesné signály včas, ale také na ně okamžitě reagovali vymezením hranic. Například když k nám někdo přistoupí příliš blízko, pronikne do „osobního prostoru“, intimní zóny, do níž vpouštíme jenom ty nejbližší. Jakmile překročí neviditelnou hranici, tělo začíná reagovat – například sotva pozorovatelným napětím v břišní krajině nebo narušením dechového rytmu. Všimnout si včas podobných signálů a říci „stop“ nebo „ne“ není pro každého snadné, je to však návyk, jehož význam je těžké vůbec docenit.

Složité také bývají situace, kdy máme volit mezi vlastními potřebami a potřebami někoho blízkého, drahého a pro nás velmi významného. Jste třeba k smrti unaveni a děti vás chtějí vytáhnout ven. Co si vyberete? Dovolíte si z lásky k sobě odpočinek, nebo bude mít navrch láska rodičovská?

Do deníku můžete zapisovat všechny případy, kdy jste uhájili vlastní hranice a rozhodli ve prospěch vlastních potřeb a zájmů.

Pouze z lásky k sobě vyrůstá láska k jiným lidem. Kdo neumí milovat sám sebe, neví, jak milovat někoho jiného.

L.Čižová

Jak objevit svou hodnotu, odhalit zdroje své vnitřní síly, a žít šťastný život.>>>