Zákon obětování aneb jak být šťastnější

Mnoho lidí dnes pojem oběti chápe nepřesně. Mají za to, že to znamená něco dát a nic za to nezískat. Nevědí, jak funguje zákon obětování, jsou proto přesvědčeni, že za to, co obětují, by nic nezískali, z čehož automaticky docházejí k závěru, že něco obětovat je hloupé a k ničemu. Přitom však každý z nás každý den něco obětuje. A nejsou to nijak malé oběti, jakkoli jsou neuvědomělé. Tyhle neuvědomělé a „nesprávné“ oběti ovšem neudělají člověka šťastnějším; naopak mu přinášejí různé nepříjemnosti. Proto tohle téma stojí za pečlivější prozkoumání.

V našem světě je všechno vzájemně propojeno a abychom něco dostali, musíme něco dát. Aby dostal peníze, člověk pracuje (obětovává své fyzické síly, znalosti a čas). Abychom získali něčí pozornost, musíme mu věnovat tu svoji. Abychom získali znalosti, musíme studovat, to znamená obětovat svůj čas a úsilí. A tak dále.

Čím více dáváme, tím více získáváme. Nemůžeme získat víc, než jsme dali. Nabízí se srovnání se sklenicí naplněnou vodou: nenalejete do ní víc, než jste z ní vylili. Proto chceme-li něco získat, musíme také něco obětovat.

Abychom byli šťastnější, musíme zjistit, co a jak správně obětovat, jinak o štěstí nezavadíme. Musíme zjistit, jak funguje zákon obětování a tuto cennou znalost využít ve vlastním životě.

Druhy obětování

Existují různé druhy obětí, jinak řečeno, obětovat můžeme ty nejrůznější věci:

Znalosti. Můžeme obětovat část své moudrosti, když se dělíme o znalosti s jinými. Dělit se o moudrost je jednou z nejsilnějších obětí. Očišťujeme tak své vědomí (srdce a duši) a utváříme příznivou budoucnost.



Rozum. « Obětovat rozum », neboli svou rozumovou energii, znamená projevovat v mezilidských vztazích dobré charakterové vlastnosti. Ani rozumu, ani kladných vlastností tím neubude. Navíc, když se tím dokážeme ve vztazích s lidmi řídit, zjistíme záhy, že také oni začínají projevovat své dobré vlastnosti ve vztahu k nám. To nám nejen ulehčí život, ale přinese nám to štěstí.

City. Tvůrčí lidé obětují své city jiným prostřednictvím hudby, obrazů, zpěvu nebo jiných druhů umění. Jaké jsou to city a kolik jich, to pocítíme při poslechu nebo při pohledu na výtvarné dílo.

Životní energie. Tu v průběhu pracovního procesu proměňujeme na peníze.

Čas. Každý člověk obětuje čas. Na co ho obětujeme, to dostáváme, to je snadno k pochopení. Jestliže čas obětujeme na sledování televizního pořadu obsahujícího negativitu, nabíráme tuto negativitu do vlastního rozumu. Ten ji pak vtahuje do našeho každodenního života. Čemu věnujeme svou pozornost, čemu obětujeme čas, to se v našem životě projevuje se stále větší silou.

Tělo. Zahynout ve jménu něčeho je relativně vzácným druhem oběti.

Peníze. Ten neznámější druh obětování. Bohužel však ho velmi mnoho lidí provádí nesprávně – na špatném místě, ve špatnou dobu a špatným směrem.

Věci. Velmi příjemný druh oběti, pakliže potřebným dáváme oblečení, obuv a také jídlo.

Jak se cestou obětování můžeme stát šťastnějšími?

Podle zákona obětování člověk, který dává, vždycky také dostává. Když člověk správně obětuje, získává a jeho život se stává šťastnějším. Obětuje-li nesprávně, dostane se mu jen problémů a trápení.

Správná oběť znamená oběť rozumnou, to znamená, že musíme vědět, co a jak obětovat, jinak bychom nedosáhli očekávaného výsledku.



Právě teď obětováváte svůj čas poznání, jak se stát šťastnějšími. Někdo jiný se možná právě dívá na televizi, někoho pomlouvá, nebo se zabývá další z tisíce možných věcí, které ho šťastnějším neudělají.

Co získáváme, když se seznamujeme s touto znalostí? Staroindické védy říkají, že tato oběť spaluje naši negativní karmu a v souvislosti s tím mění náš osud k lepšímu, protože nám do života přináší štěstí. To je pochopitelné, protože když poznáme zákon obětování a naučíme se ho správně uplatňovat, dosáhneme výsledku. Život se nám bude měnit před očima.

Další, čeho se nám dostane pochopením této znalosti, je umění porozumět, co to je vyšší štěstí. Dávat se záměrem získat je buď jak buď stále egoismus, je v tom jistá vypočítavost. A i když to člověku přinese štěstí (pakliže obětuje správně), nepřivede ho to ke štěstí vyššímu. K tomu může vést pouze nezištná oběť. Nezištné obětování svého času, úsilí, peněz, věcí, znalostí atd. , je-li prováděno správně (ve prospěch jiných), umožňuje člověku zakusit pocit vyššího štěstí. Tomuto pocitu se žádný materiální prospěch nemůže rovnat.

Když ho člověk pozná, stane se na něm závislým. Lpění na potěšeních nižší úrovně ho opouští. Může se tak zbavit škodlivých návyků a činností, kterému nepřinášejí skutečné štěstí. Teď už je umí rozlišit.

Podle O.Torsunova