Zablokovaní lidé

Jsou lidé, s nimiž je na první pohled snadné navázat kontakt. Vždycky dokážou vyplnit pauzu v hovoru, stále vtipkují a něco vyprávějí. Pro povrchní známost je to ideální varianta. Lidé obvykle pociťují k takovým kolegům či kamarádům, s nimiž čas ubíhá tak vesele, sympatie. Avšak v rodinném životě jejich partneři často narážejí na nepochopení, povrchnost a nedostatek skutečné podpory.

Dokážou si například nevšimnout nebo nepochopit, že ten, kdo je po jejich boku, prožívá depresi. Bývají to přízemní lidé s povrchními šablonami vnímání světa. Nedokážou doopravdy aktivně naslouchat. Hlavní pro ně je, aby se dost vymluvili sami. Vyplňují prostor různými šumy, jen aby se vyhnuli otevřenému rozhovoru. Mají z něj strach, protože nic, co je řečeno, nechápou. Mají zkrátka zablokovaný projev jakékoli empatie, schopnost vycítit a porozumět, co se děje jejich blízkým. Nedokážou s nimi soucítit.

Nejčastěji tito lidé vyrostli v rodině, kde k nim rodiče byli stejně hluší, jako jsou teď oni sami. Jak se takový zablokovaný člověk projevuje v jednání se svými blízkými?

1. Chce vám třeba sdělit něco, co se v něm hromadilo za celý těžký pracovní den. Budí to však spíš dojem, že jeho cílem není být vyslechnut a pochopen, že prostě jenom potřebuje vychrlit záplavu slov.

Žena kupříkladu chystá v kuchyni večeři zatímco muž odkudsi z předsíně začíná vyprávět, jaký to byl dneska hrozný den, pak si jde umýt ruce, chodí po bytě a něco dělá a k ženě se donášejí zlomky vět a jednotlivá slova. Je vidět, že partnera nijak zvlášť nevzrušuje, jestli ho žena slyší nebo ne. Když pak přichází k večeři a posadí se za stůl, okamžitě pouští televizor, přesvědčen, že si popovídali a teď se mohou věnovat večeři a televizním pořadům.


2. Když chcete takovému člověku něco sdělit, nebude to pokládat za tak důležité, aby se k vám posadil a pozorně vás vyslechl. Řekne vám, že «je výkonný jako Julius Cézar a dokáže dělat několik věci najednou». Takže jedním uchem vás bude poslouchat aniž by se vůbec podíval vaším směrem, zároveň se bude šťourat v nose a zírat na monitor počítače, něco volat na děti a když mu zazvoní telefon, klidně ho vezme.

3. Když s ním chcete probrat něco pro vás důležitého a on jak se zdá je už hotov vás pozorně vyslechnout, hned na počátku vaší promluvy se najednou objevují nějaké jeho neodkladné záležitosti. Náhle si vzpomene, že přece musí někam rychle odejít, že právě začíná fotbal, nebo vás zve podívat se na trailer k novému filmu, začne kýchat nebo odběhne na WC.

4. Když se mu nepovede vyhnout se otevřenému rozhovoru za pomoci jiných «důležitějších» záležitostí, je schopen přerušit vás uprostřed řeči a říci «ani nemusíš pokračovat, už jsem tě pochopil», případně místo aby vás vyslechl do konce, začne vám radit, ve snaze blýsknout se svými znalostmi. Nepochopí, že nepotřebujete jeho rady, že potřebujete, aby vás vyslechl a podpořil vás.

5. Je krajně těžké takovému člověku sdělit, že křičet na děti a bít je se nesmí. Je v zajetí stereotypů jako například «Můj otec mě řezal a nic se nestalo, taky ze mě vyrostl slušný člověk!». Přesvědčit ho o něčem jiném je těžké, ne-li nemožné. Rigidní myšlení a nízký práh empatie mu neumožňují rychle si osvojit jiné názory.

6. Tito lidé nikdy nepostřehnou změny či napětí v rodině nebo nějaký vleklý konflikt. Schopni jsou všimnout si leda toho, že jejich partnerka bůhvíproč docela přestala vařit guláš, což se může stát příčinou skutečného konfliktu. Hlubší příčiny zkrátka nevnímají a až do konce budou hájit iluzi šťastné a spokojené rodiny.

     
7. Z problémů nejčastěji obviňují kdekoho, nikdy sebe.

8. Tihle lidé nesnášejí psychologické pohovory a vždycky tvrdí, že jsou sami sobě psychology. Že mohou sami pomáhat lidem radou. A skutečně jou schopni dobře poradit, pokud jde o praktické otázky života. Jakmile jde o duševní záležitosti nebo morálku, jsou ve slepé uličce. Když se pak s nimi chce partner rozvést, úporně trvají na tom, že u nich doma je všechno v pořádku, k čemu rozvod, pomoc žádné manželské poradny nepotřebují atd.

Projevy těchto lidí jsou druhem psychické sebeobrany, popírání. Popírají jakékoli problémy své či svých blízkých. Nechtějí ohrozit svůj klid a každodenní všední stabilitu. Velmi neradi opouštějí tyto typy svoji komfortní zónu, drží se tradice, jakákoli životní změna pro ně představuje velikou obtíž, nedokážou se přizpůsobit novým podmínkám. Mají strach z bolesti a z neznámých věcí a vždycky zaujímají pozici pštrosa s hlavou v písku.

=========
V těžkých životních okamžicích si říkejte těchto 5 vět
Metoda 7 otázek, aneb: Chci to, nevím co

Více pro dobrou náladu: