V těžkých životních okamžicích si říkejte těchto 5 vět

Nestuduj hned ten a zas tamten květ,

nepobíhej mezi nimi jako botanik,

nežehrej, žes nestihl je všechny hned,

možná to, cos nestihl, byl tvůj Titanik.

Igor Guberman

Životní těžkosti nás často přepadají znenadání, z ničeho nic nám podrazí nohy. Někdy člověku nepomůže vyrovnat se s životními nesnázemi ani podpora těch nejbližších. Dřív nebo později, nakonec se všechno určitě zase zlepší. Pokud však máte zrovna pocit, že tohle opravdu neustojíte, opakujte si těchto pět vět:

1. Mám nárok trochu si zabrečet, ale brzy se zas budu smát

Citové uvolnění je velmi důležité, abychom přežili nejhorší chvíle žalu a stresu, abychom se dokázali smířit s nezdarem, omylem nebo jinými těžkostmi. Nikdy v sobě nic nepotlačujte a nestyďte se kvůli tomu, že máte pocit, že jste na dně a nedostává se vám sil.

Pamatujte si jen jedno – tento stav, tohle nevyhnutelné pohlédnutí do tváře vlastním démonům nesmí trvat příliš dlouho. A už vůbec to nesmí být stav trvalý.

Zabrečet si a pohrabat se ve svých problémech – jistě. Ale musí to mít jediný, velmi jasný cíl: musí nám to pomoci přijmout jako fakt to, co se stalo, abychom se mohli hnout dál, abychom změnili situaci a s ní i sami sebe. Zasloužíte si přeci, aby se vám na tváři znovu objevil úsměv!

2. Člověk, který vám ze všech nejlíp dokáže pomoci přežít nesnáze, jste vy sami

Můžete kolem sebe mít dobré přátele, citlivého partnera i milující rodinu, kteří o vás mají péči a pomáhají vám. Vy nicméně musíte dokázat poradit si s nepříjemnostmi sami.

Bez vůle, bez energie a bez naděje pro vás bude těžké vymotat se ze začarované komnaty, v níž jste se ocitli. Naslouchejte lidem kolem sebe, přijímejte jejich pomoc, potom však nastartujte vlastní vnitřní proces směřující pryč z problémů, k překonání momentální nepříznivé situace.

3. Okolnosti změnit nemohu, svůj přístup k nim však ano

Existují věci, kterým se nedá vyhnout: ztráty, nemoci, rozchody, vztahy, rozpadající se přes veškeré naše úsilí a proti našemu přání…

Nikdo nedokáže podobné události předvídat a ovládat na sto procent. Někdy nám zkrátka život něco podobného přichystá, ať je naše vůle jakákoli. Avšak pouze my a jedině my odpovídáme za své myšlenky.

Slovo «nemůžu» nás totálně znehybňuje a zaplavuje nás výhradně negativními emocemi. Naproti tomu prosté «mohu» naprosto mění náš postoj i náladu a dodá nám nových sil.

Nezapomínejte na to!

4. Žít začnu, až překonám svůj strach

Častokrát se hovoří o takzvané zóně komfortu. O tom neviditelném prostoru kolem nás, který nás zcela obklopuje a vnuká nám pocit bezpečí a přehledu nad situací.

Když však procházíme obdobím těžkostí a nesnází, cítíme, že neviditelné stěny tohoto bezpečného prostoru se řítí k zemi, a zbavují nás tím veškeré ochrany.

Musíme překonat svou bázeň a opustit ten dosud tak bezpečný kokon, v němž jsme byli ukryti.

Pokud máte strach i jenom pomyslet na to, co se s vámi stane, až překročíte onu pomyslnou hranici, přijměte nejprve to, co se přihodilo, jako hotovou věc, jako faktum a pak si připomeňte, že život jde dál a vy musíte jít s ním. Takže – do toho!

Pokud cítíte obavy a bojíte se, že zůstanete sami, racionalizujte si své obavy a vybavte si naši druhou větu: Člověk, který vám ze všech nejlíp dokáže pomoci přežít nesnáze, jste vy sami. Najděte v sobě sílu k překonání obav.


5. Každý den se musím starat o svůj klid a vnitřní rovnováhu

Hlídáte svoji výživu a váhu, chodíte na preventivní prohlídky k lékaři. Stále myslíte a staráte se o své blízké a večer možná padáte do postele utahaní do nemožnosti.

A teď se zeptejte sami sebe, kdy naposledy jste přemýšleli nad svými city, nad svými vlastními potřebami, nad svým vnitřní světem.

Klást si tuto otázku by si člověk měl každý den. Je to velmi užitečné. Jestliže totiž prioritní místo přisuzujeme jiným, začínáme na sebe zapomínat a snadno zanedbáváme sami sebe.

Pokud své úsilí soustřeďujeme na materiální věci a snažíme se nejen získat je, ale nahromadit jich co možná nejvíc, zapomínáme na to, co je skutečně důležité. Na své štěstí, na úplnost sebe sama jako lidské bytosti, jako osobnosti.

Když přijdou zlé časy, musíme na ně být připraveni. Nejlepší strategií je každodenní pěstování vnitřního klidu a rovnováhy, upevňování pocitu vlastní důstojnosti a sebedůvěry.

Především nesmíme zapomínat, že život ustavičně plyne a ustavičně se proměňuje. Ať už se nám to zamlouvá nebo ne, nezbývá nám nic jiného: musíme se stát součástí tohoto pohybu.

Na závěr si zdůrazněme jedno. Nikdo z nás neví, kdy přijdou špatné chvíle a život bude prověřovat naši odolnosti a pevnost. Je proto dobré už předem vědět, jak nastartovat ony nezbytné mechanismy životní odolnosti. Našich pět vět vám v tom může pomoci.

Protože když přežijeme bouři, dozajista uvidíme duhu.

=========
Jak se život promění, když si člověk začne vážit sám sebe
Metoda 7 otázek, aneb: Chci to, nevím co