Jak se spřátelit s vlastním osudem

„Život je grandiózní verzí tvých nejvyšších představ o tom, kdo jsi“. Neale Donald Walsch, americký spisovatel

Nezapomenutelným životním setkáním je setkání se sebou samým Je to s ničím nesrovnatelná zkušenost. Vzpomenout si sám na sebe je obrovské štěstí a počátek velkých možností. Je to šance vzájemného působení s vlastním osudem. Kdy se ho nepokoušíte měnit – to on sám vám nabízí změny. Není to nic vymyšleného, je to založeno na osobní zkušenosti. Jsem tu, abych vám o ní pověděl.

Všechny vzrušující a ohromující životní události začínají tajenými otázkami: «Kdo jsem?», «Proč tu jsem?». Bez přehánění mohu říci, že právě v tu chvíli začíná skutečný život – inspirované hledání, závratné objevy a nezapomenutelná dobrodružství. Stalo se to mě, přihodilo se to mnoha jiným a přihodí se to i vám, budete-li chtít.

Odpověď přichází stejně nečekaně jako průtrž mračen uprostřed slunečného dne. Zaskočí vás. Stojíte v lijáku, tajíte dech, abyste nezaplašili tu chvíli a vzpomínáte si na Sebe. A víte o Sobě zkrátka všechno. Je to jako bleskové osvícení, které vás uvrhne do neuvěřitelného stavu. Doslova se v tu chvíli rozpouštíte v prostoru, splýváte s oním deštěm, cítíte na tvářích proudy vody nebo snad radostných slz z toho dlouho očekávaného setkání. Cítíte se, jako by kolem vás kroužily stovky andělů a darovaly vám křídla. Jste schopni vznášet se nad všedností.

Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>

Navždycky to mění život. Protože získáváte mnohorozměrnost. Začnete vidět sami sebe, jiné lidi, situace a události z různých stran. Od té chvíle už pro vás neexistují problémy, nevyřešené otázky, bezvýchodné situace a nepříjemní lidé. Všechno kolem je náhle světlejší a mladší, navyklé věci vidíte v novém světle a uvědomujete si, jak všechno souvisí se vším. Odpověď však nepřichází najednou. Abyste byli připraveni k probuzení, je potřeba čas.

V sakrálním slova smyslu se naše cesta podmíněně skládá ze dvou částí: hledání sebe a realizace sebe. Když si poprvé položíte otázky o smyslu svého života, teprve nastupujete cestu. A dále jdete cestou hledání sebe sama. Když pak přicházejí odpovědi, jdete cestou seberealizace.

O tom, jak změnit svůj Osud, bylo řečeno a napsáno mnohé. Občas se však chováme jako děti, obouváme si maminčiny střevíčky na vysokých podpatcích a důležitě si vykračujeme po pokoji. Snažíme se něco měnit a nemáme tušení, o co jde. Přání změnit Osud, stejně jako každé jiné přání cokoli změnit, odráží náš nesouhlas s tím, co je teď. A dokud si nevzpomeneme sami na sebe, je toto přání pouhou iluzí možnosti.

Nesnažte se změnit Osud, proud řeky nezměníte. Nikdo vám nepřinese nový Osud na podnosu. Raději se snažte žít v harmonii se světem a Osud sám půjde vstříc vašim přáním.

Život a Osud jsou těsně propleteny. Život je Bytí a Osud je podstatou Bytí, vyšší silou, která nás neviditelně vede životem: Osud nelze změnit, lze s ním však spolupracovat takovým způsobem, že vám sám nabídne změny.

Abychom mohli s Osudem spolupůsobit, musíme cítit nejméně tři věci současně: lásku, důvěru a vděčnost.

Milovat svůj Osud znamená přijmout ho takový jaký je, bez podmínek. Souhlasit s tím, že všechny události v životě jsou právě takové, jaké mají být. Všechno je dokonalé. Zvykli jsme si svádět své nezdary a porážky na zlý Osud. Avšak dokud se k němu budeme takhle chovat, nemůžeme se dočkat jeho shovívavosti. Je to uzavřený kruh. Východisko je jediné – rozhodnout se, že Osud je k vám dobrý, navzdory všemu.

Je nám vlastní klást odpor, ohrazovat se, ustavičně bojovat sami se sebou i se světem. Jestliže však chcete něco na svém životě změnit k lepšímu, vzdejte se pro začátek svému Osudu. Bude to první krok na cestě velikých přeměn.

Test životní rovnováhy ZDARMA >>>

Důvěřovat vlastnímu Osudu znamená se mu otevřít. Věřit, že všechny jeho vzkazy jsou pouze pro vaše dobro. Ve skutečnosti všechno v životě záleží na našem vnitřním stavu. Čím více jsme otevřeni, tím jasnější je naše vidění.

Chceme-li s Osudem spolupracovat, musíme porozumět jeho řeči. Je to jazyk symbolů a znaků. Je nutné být ustavičně právě v přítomné chvíli, právě tady a právě teď. Pouze tak můžeme dokonale pozorovat absolutně všechno, co se děje a uvidět nápovědi Osudu.

Být svému Osudu vděčný znamená dát mu vědět o svém souhlasu se vším, co máme dnes a snaze mít více. Osud tuto vděčnost vnímá jako signál připravenosti jít dál a otevírá nám nové obzory. Jestliže nové možnosti přijímáme s důvěrou, náš Osud se mění přirozenou cestou.

Osud je přívětivý k těm, kdo k němu chovají důvěru, lásku a vděčnost. Přátelství s ním není žádný mýtus, ale logický výsledek dlouhodobé hluboké součinnosti.

Jdete-li cestou hledání sebe sama, dozvídáte se o svém jedinečném talentu. Každý má talent, občas i více. Také vy ho máte. Existuje jedna určitá věc a jeden určitý způsob, jak ji dělat lépe než kdokoli jiný na světě. Když se jí věnujete, ztrácíte pojem času. Přitahuje vaši duši, inspiruje vás a vzrušuje a potěšení máte už jenom z toho, že se jí věnujete. Je velmi důležité uvědomit si, co je to za věc.

Když jdete cestou seberealizace, jste schopni své nadání zhmotnit a udělat z něj záležitost celého svého života. A věnovat se jí s prospěchem pro ostatní lidi, protože jenom prostřednictvím jiných se můžeme v tomto světě projevit. Jiní lidé se projevují stejně. Tímto způsobem jsme v našem světě všichni vzájemně propojeni. Jenom tak můžeme zakusit skutečné štěstí. V takovém případě pak můžeme svůj Život pokládat za skutečně úspěšný.

Ať už tomu věříme nebo ne, Osud nám na naší cestě vždycky pomáhá. V Životě nepotkáváme náhodné lidi, ani náhodné události. Osud nás vede k rozvoji, dává nám znamení, staví do cesty ukazatele, varuje i odměňuje. Jeho součinnost umocňují naše otevřenost a důvěra. Potom jde všechno snadno. Jestliže se mu však uzavíráme a odmítáme ho, pak nás poučí. Za tohle všechno bychom svému Osudu měli být vděční jako matce, které nepodmíněně miluje a stará se o svoje děti.
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>

Test životní rovnováhy ZDARMA >>>