Syndrom neukončeného jednání

jednani2-big

Únava, podrážděnost, ospalost, nedostatek životní síly a absence zájmu o cokoli, co se kolem děje. Příčinou těchto a mnoha jiných nepříjemných stavů je nejčastěji nahromaděný stres. Existuje však i jiná, méně známá příčina, která není o nic méně závažná – „syndrom neukončeného jednání“.

Každý den realizujeme nebo zamýšlíme realizovat desítky věcí – velkých i malých, důležitých i méně důležitých. Pro řadu nejrůznějších důvodů nemůžeme dotáhnout každou z plánovaných akcí do jejího logického konce. Některé dopadnou jinak, než jsme si představovali a do jiných se vlastně vůbec nepustíme. Tehdy se nejčastěji ze všeho ještě nic neděje. Prostě svou pozornost „přepneme“ jinam: pokoušíme se nerealizované kompenzovat něčím jiným, třeba i méně důležitým, nebo se snažíme co nejrychleji nezdar vytěsnit, jako by k němu vůbec nedošlo.

Celá podstata problému spočívá právě zde. Navzdory našim představám toto „přepnutí“ jako takové probíhá pouze na vnější úrovni. Fyziologicky zůstává nedokončený úkol či záměr stále ohniskem dráždění v mozkové kůře. Mozek spotřebuje mnohem více energie než kterýkoli jiný orgán: 20% celkového výkonu lidského těla. Na uspokojování jeho potřeb jsou vynakládány životní síly celého organismu. A ten se dnem i nocí pokouší pomoci svému pánu realizovat to, co bylo plánováno. Jeho pán však už dávno ztratil naději, že se to povede, nebo to prostě odložil na lepší časy.
      Nesplněné sliby, včas nedodané komentáře, nejasnosti kolem osudu zahájeného projektu. Objem „nedokončeného“ každý den narůstá a spotřebovává další síly na uchování své existence. Právě tehdy se mohou začít objevovat zdánlivě bezdůvodné bolesti hlavy, nedostatek síly k realizaci plánů a záměrů nového dne. Stejně jako „zamrzá“ přetížený Internet, začíná strádat kvalita našeho života, intenzita prožitků a schopnost tvorby.

Nepotřebná ohniska dráždění je třeba utlumit a nedokončené úkoly buď ukončit, nebo zrušit. Složité je to proto, že mnohé z nedodělávek se ukrývají hluboko v nás a abychom je nějakým způsobem korigovali, musíme je dostat na povrch. Musíme důkladně zavzpomínat a napsat si vše, co se nám v minulosti nepodařilo udělat, co plánujeme a co je v běhu. Ze seznamu vyškrtneme červenou fixkou všechno, co pro nás přestalo být aktuální a na co už nehodláme vynakládat energii. To nám umožní na vědomé úrovni zrušit režim „pauza“ a získat zpět vnitřní síly „zhasnutím světla“ v nepotřebných prostorách podvědomí.

Když si ještě na jiný list papíru sepíšete úkoly, na jejichž realizaci jste skutečně naladěni, můžete navíc vědomě zaměřit svou výkonnou energii na to, čemu mnozí říkají Úspěch.

Všimněte si, že jsme mluvili pouze o nedodělaných věcech, neukončených úkolech, ale stojí za zamyšlení, že existují také neodpuštěné křivdy, nevyjasněné vztahy a nevyslovená vyznání. To však už je součástí té důležité činnosti, kterou by člověk měl dělat samostatně.

Mnoho zdaru, síly a energie!

Artem Skobelkin

=========
Prostě se na všechno vybodnout…
Nejdůležitějších 60 minut vašeho života
Co dělat, když věci nejdou tak, jak mají?

Více pro dobrou náladu: