— Espresso je život. Je hořké, ale vzpružuje. První doušek ti ani nemusí chutnat, a přece když dopiješ šálek, máš chuť ještě na jeden. Na další už ti pak většinou nezbývá čas.
— Cappuccino je zamilovanost. Nejdřív trpčí, potom sladké a lehoučké a ve skutečnosti jako sám život. Ale ty chvilky, kdy je sladké i trpké, jsou ty nejlepší. Ostatně, vždycky můžeme jen slíznout tu pěnu a nic nepít. To ale napadne málokoho. Je vidět, že jde především o to spojení chutí.
— Latté jsou sny, espresso rozředěné mlékem naděje a pěna… vzpomínáte přece, že ano? Stejná pěna, jaká bývá na cappuccinu. Ale chybí skořice, chybí trpkost, která umožní procítit zplna tu chuť.
— Ještě tu máme mocha – kávu s horkou čokládou. Mocha je melancholie. Hustá a táhlá. Ale i mocha je mléko. A sladkost. Taková, kterou nenajdeš například v espressu. Člověk ji hned necítí a pokaždé si říká, proč si objednal zrovna tohle… Teprve pak si to uvědomí, když ucítí sladkost.
— Irská káva je vášeň. Někde docela na dně se skrývá pálící alkohol. Můžeme ji zamíchat, pak ho téměř neucítíme, samozřejmě pokud je káva náležitě připravena. Ale docela jistě tam je a nevyhnutelně nám stoupne do hlavy.
– A ristretto. Ristretto je smrt. Jako když život vypijete jedním douškem. Vypijete, požádáte o účet a odcházíte. Obvykle tomu tak je.
– A láska? Skutečná láska?
— Skutečná láska je káva, kterou si po ránu vaříme doma. Čerstvě umletá, nejlíp ručně. Se skořicí, muškátovým oříškem a kardamomem. Káva, u níž musíme stát, aby nám neutekla, protože by se tím beznadějně zkazila její chuť. Je třeba hlídat, aby třikrát vzkypěla, potom do džezvy nalít lžičku studené vody, pár minut počkat, aby klesla sedlina. Káva, kterou pijeme ze starého oblíbeného hrnečku a když ji pijeme, cítíme každý doušek. Každý den. A každý ten doušek si vychutnáme.
Max Frei
Milováni býváme do té míry, do níž si uvědomujeme, co je to láska
Existuje celkem šest typů vztahu. Jaký je ten váš?