Nikdy nezapomínej na to, co se ti opravdu líbí

really-like

Blogger Marc Manson uvažuje ve svém článku nad tím, co to je skutečné zaujetí nějakou věcí, má-li smysl takovou věc hledat a čemu je přitom nezbytně třeba věnovat pozornost. Máme za to, že řadě z nás by mohla jeho slova pomoci mnohé si o sobě ujasnit.

Vybavte si své dětství. Tenkrát jste nikdy nepřemýšleli nad tím, co a jak dělat. Nikdy jste se sami sebe nezeptali: „V čem vlastně je hokej lepší, než fotbal?“. Ani náhodou, běhali jste po hřišti a hráli buď fotbal nebo hokej. Stavěli jste hrady z písku, hráli na honěnou, dotírali hloupými otázkami na rodiče, se zaujetím jste se ryli v trávě nebo jste si hráli na vetřelce z Marsu.

Nikdo vám neradil, co dělat a jak to dělat. Prostě jste to dělali. A bylo to opravdu skvělé. Když jste z ničeho nic začali mít plné zuby fotbalu, prostě jste ho přestali hrát. Nikdo se neurazil, ani nehádal.

A i když jste třeba na dospělé dotírali hloupými otázkami, nikdy jste si neřekli: „Nedělám náhodou hloupost? Kamarádi to nedělají, tak proč bych to měl dělat já? Mou budoucnost to přece nijak neovlivní?“

Dnes jsem dostal jedenáctitisící pětisetčtvrtý letošní mail od někoho, kdo se mě, jako mnozí před ním, ptal: „Co si mám počít se životem, jak mám najít, co mě bude bavit?“

Neodpověděl jsem. A proč? – zeptáte se nepochybně. Protože to k sakru nevím! Jestliže vy sami nevíte, co si počít se svým vlastním životem, jak vás může napadnout, že to bude vědět nějaký chlápek z webu? Píšu, nehádám z ruky!


Všichni ti lidé, co mi psali, si stěžovali na to, že nemají žádné záliby, že nemůžou najít zaměstnání, které by jim sedělo. Myslím, že to jsou všechno hlouposti. Svou zálibu jste už našli, akorát ji pečlivě ignorujete. Jen se dobře zamyslete: opravdu se probouzíte jenom kvůli tomu, abyste prožili šestnáct neužitečných hodin? Je zřejmé, že něčím se během dne zabýváte, máte například oblíbená témata rozhovoru. Mezi všemi těmi vašimi denními činnostmi se nepochybně skrývá to, k čemu se rádi vrátíte další den a potom znovu. Den po dni.

Vaše záliba je přímo před vámi, jenomže vy si jí neráčíte všimnout. Teď si možná v duchu říkáte: „Nojo, já mám rád komiksy, ale to k ničemu není. Tím si nevydělám.“

Opravdu? A už jste to zkusili?

Říkáte si, že zas tak vášnivě vás k té či oné činnosti nic netáhne. Fakticky ale problém tkví ve vašem postoji k situaci.

Nejčastěji ze všeho si myslíte: „To ne, to nejde“ nebo „Naši by se zbláznili, kdybych dělal tohle, chtějí, abych byl doktorem“. A přesně v takových chvílích naprosto zapomínáte na to, co se skutečně líbí vám. Záliba ustoupí místo prioritě.

Bůhví proč se všichni domnívají, že člověk musí ke své práci pociťovat jakousi vášnivou lásku, jinak to prostě nejde. A všichni usilovně hledají právě takové zaměstnání a shánějí návod, jak ho nejlíp najít. Řeknu vám tohle: Zaměstnání se vám může zamlouvat čistě jenom proto, že mezi kolegy je pár správných týpků. Zálibám můžete věnovat volný čas. Žádná novinka, že ano? Tak proč na to tolik lidí zapomíná?

Je tu ovšem jeden důležitý moment: Každá práce, i ta nejoblíbenější, se občas může proměnit v naprostý funus. Na světě zkrátka není taková práce, která by vám sem tam nelezla na nervy. Já třeba mám svou práci rád, ale ještě pořád kolem třiceti procent z ní nesnáším. A některé dny i daleko víc.

Takový je život.

Všechno je ve vašem očekávání. Pokud chcete pracovat sedmdesát hodin týdně a přespávat v zaměstnání, tak jako Steve Jobs, který své milované práci věnoval každou volnou vteřinu, pak jste nejspíš viděli příliš mnoho špatných filmů. Máte-li za to, že musíte každý den ráno po probuzení ještě v pyžamu tančit radostí z nadcházejícího pracovního dne, byli jste krutě podvedeni. V životě to tak nechodí. Taková představa je naprostý nesmysl. A nejspíš se v tom skrývá tajemství jisté vyváženosti.

     
Názorným příkladem by mohl být můj kamarád, který se už tři roky snaží vybudovat podnikání založené na on-line prodeji. Nejde mu to. Nicméně se snaží pokračovat a čas od času se s novými silami vrhá na samý počátek. Přesto však to nepokládá za svou zálibu, nehledě na všechen obětovaný čas a nepředstírané nadšení.

Lidí jemu podobných potkávám každý den spousty. Všichni se domnívají, že nemají žádnou opravdovou zálibu. Přitom by ji vůbec nemuseli hledat. Našla si je sama. Jenomže ji krutě ignorují. Odmítají věřit v její životaschopnost a perspektivu rozvoje.

Ustavičně také dostávám mailové dotazy: „Jak se stát spisovatelem?“ Moje odpověď zní: „K tomu nemám co říct, protože to nevím!“

Nikdy jsem na psaní nepohlížel jako na cestu potenciální kariéry. Dokonce jsem ho ani nepokládal za nějakého koníčka. Mou skutečnou vášní byla hudba, politika a filosofie. Psal jsem zkrátka jen to, co jsem cítil. Když jsem hledal práci, nemusel jsem se ale moc rozhlížet. Našla si mě sama.

A ještě něco, co možná některé z vás naštve: Pokud mermomocí všude hledáte zálibu, je možné, že nemáte žádný horoucí zájem vůbec o nic. Jestli už vás ale něco strhlo, je to už součástí vašeho života a nejspíš vůbec nepřemýšlíte nad tím, je-li vám to vhod nebo ne.

Já jsem nad tím taky nedumal, když jsem pro různá fóra psal blogy o dvou tisících slov. Nedumá nad tím ani můj kamarád, když vymýšlí logotyp pro svůj on-line obchod, ačkoli by nikdy nepřiznal, že ho to zkrátka baví. Naše záliby se staly přirozenou součástí našich životů.

Určitě se mnou budete souhlasit, že dítě obvykle nebloumá po hřišti a neláme si hlavu otázkou „Co zábavného bych tak asi mohl dělat?“ Prostě jde a baví se.

Jestliže hledáte nějakou zábavu, nejspíš vám to, co najdete, moc spokojenosti nepřinese. Přitom to pravé je vám mnohem blíž, než si myslíte, už si vás to našlo. Jenom to nesmíte přehlížet.
(via)

=========
Jak poznat, k čemu máte talent
Než začnete dělat něco nového, musíte skoncovat s tím starým

Více pro dobrou náladu: