Když si myslíte, že po padesátce už je pozdě

po-padesatce

V den, kdy bylo Viki Moronové padesát, pochopila, že dál už to odkládat nemůže. Bude-li dál čekat, možnost splnit si své sny určitě nenajde.

Sestavila si seznam svých nejtajnějších přání, plná odhodlání začít s jejich plněním. Problém byl jedině v tom, že její přání byla prakticky neuskutečnitelná.

Za prvé, chtěla se naučit anglicky. Začít od nuly v padesátce?

Za druhé, chtěla zpívat a koncertovat. Zpívat a veřejně vystupovat chtěla Viki už od dětství. Ovšem díky příbuzným s jistotou věděla, že nemá hlas ani sluch. Ve dvaceti se bála zazpívat třeba jen notu, protože by se jí všichni vysmáli. Takže začínat zpívat v padesáti by bylo poněkud zpozdilé…

Za třetí, snila, že pokoří moře. Viki vždycky snila o tom, že se naučí řídit plachetnici. Jenomže měla smrtelnou hrůzu z vody.

A konečně za čtvrté, strašně ráda by si vyzkoušela, jaké je to hrát. Být herečkou. V mládí jí to nějak nevyšlo. Později na to ani neměla čas. Samozřejmě, že ji to mrzelo. Ale zkoušet to dneska? Ve svém věku? Bez jakékoli zkušenosti?


Krátce a stručně, Viki měla samé absolutně nesplnitelné sny. A naprosto jí to nevadilo.

Pro začátek Viki, která je svou profesí zdravotní sestra, přešla v práci na omezený poloviční úvazek. Peněz a nadějí na kariérní postup jí významně ubylo, zato měla spoustu volného času.

Pak se bez dlouhého rozmýšlení šla zapsat do jazykové školy. Ukázalo se, že její věk není vůbec na překážku studiu jazyka.Po roce mluvila ne sice plynně, ale úplně stejně, jako všichni, kdo začínali spolu s ní.

Druhý sen byl trochu složitější. Naučit se zpívat a koncertovat je přece jen něco jiného, než pustit se do studia angličtiny. „Říkala jsem si, že pro zpěv jsem se asi nenarodila“, přiznává Viki. „Že abych se pustila do muziky, musela bych zkrátka být někdo jiný“. Nicméně začala brát hodiny hry na klavír. Naštěstí teď měla dost času. Načež se šla s velikým strachem zapsat do sboru. A oni ji rádi přijali!

Dnes Viki zpívá a úspěšně koncertuje. Jsou to samozřejmě bezplatné koncerty, které Viki spolu s přáteli organizuje pro vlastní potěšení. No a co? Nemají proto o nic míň radosti. A posluchačů mají až až.

Sečteno a podtrženo – potvrdilo se, že chce-li si člověk splnit sen, třeba i ten nejnepravděpodobnější, musí to prostě zkusit a nedělat si hlavu s tím, co si myslí ostatní.

     
Viki si vzpomněla, že má jistou známou z dávných dob. A ta pracuje v reklamní agentuře. Zavolala jí a bez okolků se zeptala, jestli by neměli roli pro ženu po padesátce. Ukázalo se, že mají. Takže Viki Moronová prošla castingem a dělala reklamu na Coca Colu, potom v jednom telemagazínu a v reklamě jedné z největších španělských bank. „Točit reklamu bylo vyloženě zábavné“, tvrdí Viki. „Jasně, že když mě začali poznávat v nemocnici pacienti a také lidé na ulicích, bylo to taky moc příjemné“.

Postupně tak Viki nabírala kuráž, takže se nakonec rozhodla překonat i svůj strach z moře. Koupila si loďku. Malý katamarán pro jednoho. A pomalu se naučila ho řídit. Dnes tráví každý víkend pod plachtou a vyjíždí na moře klidně i na několik hodin. Sama. Vody už se nebojí. Dokonce se zúčastňuje soutěží. A dokonce v nich i vítězí. Zjistila, že katamarán patří k nejrychlejším plachetnicím. Viki má pořádný trénink, takže dnes sviští pod plachtou se záviděníhodnou rychlostí. A nijak zvlášť se nenervuje, ani když se její katamarán kvůli vysoké rychlosti při otáčce položí.

Viki Moronové je dnes šestapadesát. Díky odvážnému rozhodnutí v padesátce je dnes její život mnohem bohatší a také šťastnější, než dřív. Viki sama je přesvědčena, že v padesáti začala úplně nový život. Taky to tak říká; „můj druhý život“ to nazvala. Od minulého se liší tím, že Viki se začala řídit svými přáními. Dnes podle nich žije. A každý den má ze života velké potěšení.

=========
Sedm duchovních zákonů úspěchu – Zákon úmyslu a přání
7 pravidel díky nimž se plní přání

Více pro dobrou náladu: