Jak se podvědomě zříkáme štěstí

Tento článek vám pomůže pochopit, proč se někdy podvědomě zříkáme štěstí. Místo abychom ho přijali, kritizujeme, obviňujeme jiné a zůstáváme nešťastní. Je to důsledek neuvědomělého života. Uvědomělý život znamená pochopení a skutečné přijetí sebe sama jako člověka, který může dosáhnout všeho, čeho chce. Všechno záleží na tom, jak se rozhodneme. Na nás záleží, zda se rozhodneme být šťastní hned teď a tady. Pracovat v zaměstnání, ve kterém jsme šťastní. Být milováni a milovat.

Většině lidí se zdá, že si všechno uvědomují, že každý jejich skutek probíhá pod dozorem bdělého oka jejich uvědomělého „já“. Ale tak to ve skutečnosti není. Dejme tomu muž, který zhruba každý půlrok mění zaměstnání. Na racionální úrovni uvádí různá vysvětlení: «Odešel jsem odtamtud, protože…». Ve skutečnosti však, když věc poctivě analyzuje, zjistí, že k odchodům ho přiměl nevyřešený spor s otcem, spor, který v každém ze svých zaměstnání přenášel na nadřízeného, plus celkový strach ze stálé společnosti a nutnosti styku s ní.

To je jen jeden příklad z mé praxe. A nejen on, ale i spousta ostatních ukazuje, že k podvědomému zamítnutí úspěchu, zdraví a štěstí nás motivují programy, které mají původ v rodině, v dětství. Proto když si stěžujete, že jste nešťastní, můžete po přečtení tohoto článku pokračovat: «Chci si uvědomit, co mi ve skutečnosti brání být šťastný». Je přitom třeba si uvědomit, že kterákoli informace, kterou k tomuto tématu uvedete, nebude k ničemu, pokud nezačnete jednat. «Jak mám jednat?», ptávají se mě klienti. To je prosté. Zformulovat požadavek toho, co si přejete tady a teď a pak dělat všechno k dosažení tohoto výsledku.

Musíte si uvědomit, že když pracujete se svými komplexy, se svým vnitřním konfliktem, vytváříte tak základnu k tomu, aby vnitřní „Já“ automaticky zpracovalo překážky bránící získání vytoužené odpovědi na váš požadavek… Bez základu jménem «uvědomělost» si člověk stále jen vytváří problémy a trpí.
[aklik_adv1]
Abyste si teď hned dokázali uvědomit odpor, který podvědomě kladete vlastnímu štěstí, položte si tuto otázku: Co bych dělal, kdyby mi bylo navrženo:

— změnit práci

— změnit bydliště

— rozvést se

Zamyslete se nad tím a zapište si odpovědi. Tedy ty pocity a obrazy, které se vám spontánně objevily v hlavě, když jste si jednotlivé návrhy přečetli. Jestliže se například objevil strach z neznámého (práce, bydliště atp..), je to možná právě tento strach, který vám nedovoluje žít na celých sto procent.

Co pomůže zlikvidovat překážky na cestě ke štěstí?

První, čemu je třeba věnovat pozornost, je způsob, kterým funguje zákon zrcadla. Vše, co se děje s námi i kolem nás, je odrazem věcí, které probíhají v hloubce naší podstaty. Nehledejme proto odpověď na otázku «Jak se zbavit překážek na cestě za štěstím» ve vnějším světě. Odpověď máme ve vlastním nitru. Pythágorás o tom psal: «Nehoň se za štěstím, vždycky ho máš v sobě samém».

To druhé v pořadí je uzavření pevného pracovního spojenectví s vlastním podvědomím. Bez toho se vám nemůže nic povést. Je to stejné jako marné snahy rodiče vychovat dítě, s nímž má špatné emocionální vztahy. Prostě to nebude klapat. Když se člověk obrátí sám k sobě, do hloubky vlastního „Já“, stává se jeho schopnost uvědomění automatickou. Vnitřní pracovní spojenectví s vlastním „Já“ poskytuje stejně jako v případě spojenectví terapeutického možnost provádět různé psychoanalytické procedury, překonat vlastní vnitřní odpor a rozšířit svou uvědomělost i životní prostor jako celek.

Psychoanalýza ukazuje, že východisko z problému je vždycky třeba hledat v situaci, která k němu vedla. Jednoduše řečeno, kde je vchod, tam je také východ. Nejčastěji je tím vchodem i východem problému psychotrauma způsobené prvopočátečními vztahy s rodiči. Nemá tedy žádný smysl hledat východisko z problému v alkoholu, v lécích atp. Východisko spočívá v uvědomění, že dětské trauma dosud ovlivňuje, ba dokonce řídí váš osud. Mladá žena kupříkladu prohlašuje: „Jsem v koncích… Žádný muž, kterého jsem kdy potkala, se ke mně nehodil…“. Jak myslíte, že vypadá a kde se nachází východisko z této její životní situace? Ta mladá žena si musí tady a teď uvědomit, že nepřítomnost otce nebo jeho odmítání matkou, jí samou nebo oběma najednou vedlo k vytvoření podvědomého negativního obrazu muže jako takového a brání jí se kterýmkoli z nich navázat, respektive rozvinout vztah.

     
Kromě uvědomění svých vnitřních konfliktů musí člověk akceptovat také myšlenku, že lidský život je střídáním vzestupů a pádů. Stačí se podívat na svůj hrudní koš: při nadechnutí se zvedá, při výdechu klesá. Myslím, že nikdo neztrácí náladu, když jeho hrudní koš klesá. Je to normální. Uvědomělý člověk neztrácí v případě nějakého poklesu – stresové situace – náladu. Ví, že to je lekce, kterou musí vstřebat, osvojit si ji a jít dál. Neurotik toho schopen není. Lekci propase, nápovědu nevnímá, a vytváří si tak další překážku na cestě ke štěstí. Podobá se nějakému záškolákovi. Rozdíl je jen v tom, že zatímco záškolák má strach ze školy, neurotik se bojí života jako celku. I když mu psychika, vlastní tělo a události kolem napovídají, jak se zbavit překážek na cestě ke štěstí, neurotik není připraven a nedokáže nahlédnout objektivně sám sebe a přiznat si, co se vlastně děje, co vlastně dělá a co sám sobě způsobuje. Nejčastěji ze všeho obviňuje za to, že sám není schopen situaci řešit, někoho jiného.

Když čtete podobné texty jako je tento, automaticky už rozvíjíte vlastní uvědomělost. Soustředěním paprsku vědomí na to, co nyní pociťujete, co zakouší vaše tělo či co se děje ve vašem životě, jste schopni lépe chápat sami sebe, ovládat psychickou energii i tělo a získávat odpovědi na své otázky z obecného informačního pole.

Chtěl jsem vás přivést k myšlence, že když člověk přistupuje k vlastnímu životu uvědoměle, ovládá ho. Potvrzením toho je životní praxe, stejně jako názory myslitelů různých epoch. John Locke k tomu napsal toto: „Štěstí i neštěstí člověka jsou z větší části dílem jeho rukou“.

=========
Deset způsobů jak zlepšit svůj život
8 etap lidského života

Více pro dobrou náladu: