Introverze: dar, nebo trest?

„Říká se, že život je to pravé ořechové, ale já radši čtu.“

Logan Pearsall Smith

Kdo je to introvert

Na každém večírku, setkání s kamarády, společné dovolené nebo třeba pikniku introvert často slyší otázku: „Co jsi tu tak sám? Ty se s námi nudíš?“ Samozřejmě, že by to mohl snadno vysvětlit. Všem a každému jednotlivě. „Ne ne, kamarádi, všechno je OK. Mám se dobře. A vůbec nejlíp se mám, když si mě nikdo nevšímá.“ Podstatou věci je vysvětlit, že je člověk normální.

Introvert ale obvykle ani neztrácí energii vysvětlováním. Zdá se mu, že všechno je přece v pořádku. Načež se jeho okolí shodne v názoru: „Moc si o sobě myslí. Nebudem si ho všímat“. A pak, v oné vzácné chvíli, kdy má introvert nutkání opustit svůj kokon, se ukáže, že kolem dokola nikdo není. Naráží na to od základní školy po dospělost a opravdu se snaží se změnit, jen aby zapadl mezi ostatní. Ale nějak se mu to nedaří.

Introverze je zvláštním stavem duše a psychiky. Je jenom třeba včas si to uvědomit a brát to jako dar, ne jako prokletí. Pokud jste introvert, pak první, co rovnou řekněte svému odrazu v zrcadle, je: „JSI ÚPLNĚ V POŘÁDKU“. A pochopte, že být introvert je naprosto normální. Berte se, jací jste.



Jak žít, je-li člověk introvert?

Ujasněme si rovnou, že lidé, kteří celé dny nepřetržitě hrají počítačové hry nebo sledují televizi, introverti nejsou. Podobným chováním se vyznačuje člověk neschopný ponořit se sám do sebe a propadající panice z volného času. Když taková chvíle nastane, potřebuje nezbytně nějaké vnější dráždění. Introvert naopak bude rád po celé dny bloudit labyrintem vlastní duše a bude v ní nacházet obohacení a inspiraci.

Introvert nepotřebuje vnější stimuly: všechno, co potřebuje ke štěstí, je v něm samém. Les tajemství a záhad, pěšinka úvah, jezero odpočinku, pramen hojnosti, útulné přístřeší skýtající krb k uvolnění, křeslo ke snění a nekonečnou záplavu knih.

Kterákoli myšlenka, která se ocitne v introvertově mozku, je schopna zapustit v něm kořeny a rozrůst se do neobyčejného nápadu. V důsledku toho se introverti nezřídka stávají proslulými proti své vůli, čistě jen proto, že světu odhalí neobvyklý pohled na obvyklou věc.

K bohatému vnitřnímu světu patří i další výrazný rys introverta – trpělivost. Výdrž. Dokáže celé dny prosedět zamotaný do deky, se zajímavou knížkou v ruce. Introvert dokáže celé měsíce malovat obrazy nebo háčkovat nikoli aby své výtvory prodal, ale pro potřebu své duše. S potěchou věnuje celý víkend rozebírání nějakého složitého mechanismus. Každá rozluštěná hádanka je pro něj radostí. A každá nerozluštěná je štěstím, protože slibuje spoustu radosti do budoucna.

Samotu introvert potřebuje jako vzduch. Aby se vzpamatoval ze styku se světem venku. Aby se dobil. Obnovil vnitřní rovnováhu a dal do pořádku myšlenky. Aby se naplnil novými nápady a dojmy. Odpočinek bez lidí, doma, na zahradě nebo někde v parku či v lese, všude, kde se může přiblížit přírodě, to je pro introverta jasná volba. Miluje dlouhé procházky a dokáže hodiny proležet na trávě a pozorovat nebe a rostliny…

Introvert bývá také někdy výrazný a nápadný, plný energie. Je zcela schopen obhajovat velké projekty nebo vystupovat před publikem, které nabíjí jako baterie. Dokáže předvést dvouhodinový koncert neuvěřitelné působivosti, ale pak se určitě uchýlí někam do stinného pokoje, kde hodinu či dvě prosedí v naprostém mlčení.

Introvert je sám se sebou rád. Dokáže své mysli navodit stav „dokonale klidné jezerní hladiny“, uspořádat své myšlenky a pocity, sny a touhy.

Skromné poklady introvertů

Většina velkých vědců, hudebníků, výtvarných umělců, básníků, filmařů, lékařů, matematiků, spisovatelů i filosofů byla a je introverty. Tento typ lidí názorně ilustruje správnost rčení: „Talentům je třeba pomáhat, nenadaní se prosadí sami“.

Prosazovat se, klestit si cestu lokty, připadá introvertovi jako hloupost. Ví, že jeho myšlenky jsou cenné a že jeho vnitřní svět je bohatý. Je schopen přinést lidstvu něco velkého. Ale potřebuje pomoc zvnějšku. Potřebuje, aby si jeho pokladu všiml nějaký extrovert a představil ho světu.



Introverti mají mnohé velmi cenné schopnosti.

-Schopnost nezávislého myšlení. Introvertovi jen tak nevnutíte nějaký názor. Schopnost zdravého úsudku, analytického a srovnávacího myšlení je vyzbrojila proti manipulacím i vlezlé propagandě.

-Umění soustředit se na věc. Zatímco extrovert si dvacetkrát odběhne na kávu, poposedá a protahuje se, párkrát si zavolá a napíše dobrou desítku emailů, introvert dokončí zprávu a dopíše manuál. Potom si odpočine se stejnou intenzitou, se kterou pracoval a relaxuje naplno.

-Každé slovo má cenu. Introverti nepěstují prázdné tlachání. Aby s vámi mluvili, musejí mít důvod, silný podnět nebo zvnějšku vzniklou nezbytnost. Třikrát si rozmyslí, co řeknou. Když ale promluví, stojí za to poslouchat.

-Věrnost. Introvert své vztahy nemění na drobné. Jestliže už si někoho vybere, znamená to, že je pro něj opravdu důležitý. Než se rozhodne, stráví mnoho hodin hlubokými úvahami a dotazy adresovanými vlastní duši: „Je tohle to, co chci?“ Teprve když je si opravdu jist, řekne vám „Ano“. Pokud se tedy dostanete do blízkého okruhu nějakého introverta, buďte si jisti, že pro něj opravdu máte význam.

–Velké objevy. Právě introverti přinášejí světu změny. Jejich schopnost vnitřního nazírání, zkoumání jevů ve světě i lidských povah pomáhá často vytvářet něco důležitého a neobyčejného. A co je hlavní, vždycky něco tvůrčího, co přináší bezpečí, zlepšení životních podmínek nebo výrazný umělecký zážitek.

Isaac Newton objevil gravitační zákon, Albert Einstein zformuloval teorii relativity, popsal fotoelektrický jev a mezi jiným také vynalezl první opravdu bezpečné ledničky bez jedovatých sírových výparů. Mahátma Gándhí opěval lásku a nenásilí. Franz Kafka podrobně popsal strach introvertního člověka z vnějšího světa s jeho hlukem a absurditou. Introverty byli například také Steve Martin nebo Frank Zappa.

V duši každého introverta je ukryt kufřík s poklady, které ukazuje jenom někomu. Má v něm schovány významné vzpomínky, to, co utvářelo jeho povahu, co mu ublížilo nebo přineslo štěstí. V těch nejskrytějších přihrádkách je ukryto to, pro co stojí za to žít. Žít a být sám sebou.