Existuje taková pověra – čemu věříš, to funguje

Kdysi velmi dávno, když jsme ještě s manželem neměli společná auta, bydlení, ani plány na dovolenou, přinesl mi jednou květiny. Takovou obyčejnou kytičku, už ne moc čerstvou, kterou v rychlosti koupil na benzínce.

—Víš, že existuje taková pověra, říkala jsem mu a narovnávala povadlé růže, že čím déle vydrží darované květiny, tím delší bude vztah?

Nebohý ctitel pak přijížděl každý večer a očichával a prohlížel kytku, která hrdinsky vydržela tři týdny. Potom mi neustále nosil kytky z benzínky a všechny kvetly dlouho, přepychově až trochu vychloubačně.

Pak jsme jeli na dovolenou, otěhotněla jsem, narodila se nám dcera, koupili jsme si dům, přestěhovali se a on mi odhalil strašlivé tajemství, které pochopil díky těm vytrvalým kytkám – že to je znamení osudu, který nic nepřemůže: ani věk, ani děti, ani různost zájmů, ani má špatná povaha, všechno nám vyjde.