Když nás někdo napadne, máme přirozené právo se bránit. Okolí, které útok vidí, ví moc dobře, kdo zaútočil, kdo vyhrožoval, nadával a uhodil… Existuje však i jiný druh agrese. Zcela beztrestný, okolím nepochopený a nepovšimnutý. Ostatní se nás naopak udiveně ptají, čím že nás ten milý člověk tak naštval. Proč se s ním nechceme bavit, odsekáváme mu nebo nás hovor s ním přivádí k pláči? Vždyť nám nic špatného neudělal, nosí nám snídani do postele a ještě nám uklízí pracovní stůl!
Kávu do postele takový „jemný agresor“ přináší v šest ráno. A jemně nás přiměje kávu také vypít. I když my kávu vlastně pít nemáme a navíc se nám chce ještě spát. Leze nám do skříně a přeskládává v ní prádlo. V zaměstnání se nám přehrabuje na stole a věci na něm skládá podle svého vkusu. Přestavuje nábytek. Nebo nám ustavičně nechává na stole šálek s nedopitým čajem a papírky od bonbónů. To jsou projevy všeobklopující agrese. Ovine nás jako mrak. Umí přivádět k šílenství, protože odpovědět na ni je neobyčejně těžké. Přece nám nikdo nic špatného nedělá!
V rozmluvě takový jemný agresor klade otázky působící nám bolest. Zajímá se právě o to, co je příčinou našeho trápení. „Ještě má manžel problémy s pitím?“, „Co že jste tolik přibrala?“, „Tak když už konečně budete mít nějakého toho potomka?“… A dává nám rady, o které jsme se neprosili. Jemně pronáší kritické poznámky k našemu oblečení, připodotýká svá sladkokyselá moudra k našim blízkým i našim úspěchům. Jemně, jemňoulince, s laskavým úsměvem nebo tváří staženou soucitným pochopením. Snaží se přitom přistoupit k nám co možná nejblíž a dotknout se nás nebo nás dokonce vzít kolem ramen a obejmout, jako by neviděl, že se odtahujeme. Familiérnost je rovněž jedním z druhů této vše omotávající agrese.
Všeobklopující agresí je, když rodiče chodí ke svým dospělým dětem, přičemž si dveře otevřou svým klíčem. Aniž by se ovšem ptali, aniž by o svém příchodu dali předem vědět. Svou agresí nás totálně omotá někdo, kdo s mírností přeruší naše vyprávění v půli slova a začne řeč o něčem úplně jiném. Agresivní mrak nás obklopí, když někdo vtipkuje na účet našeho trápení. Jedovaté fórky, skryté shazování, nepozornost a podivné komplimenty typu „No, konečně jste dostala rozum!“, to všechno je jeden a tentýž druh agrese, která nás zbavuje sil. Agrese jemné a zničující. Naprosto oprávněně nás rozhořčuje porušování našich hranic. A naprosto oprávněně se odmítáme s jejím nositelem bavit.
Kdo narušuje hranice, stává se jednoznačně nepřátelskou osobou. Abychom situaci zvládli a napravili, musíme přijmout patřičná opatření. Ze všeho nejdřív si však musíme stav věcí uvědomit, agresi rozpoznat a sami sobě přiznat právo na patřičnou reakci.
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Kouzelná věta každého manipulátora
I v blízkém vztahu musíme zůstat sami sebou
