Jak projít tmou a neztratit sebe

Když ti někdo dává rady, o které ses neprosil,
Když někdo tvrdí, že to ty jsi jeho bolest zavinil,
Když tě vůbec nevnímají, protože furt melou jenom o sobě,
Když bejt jako jiný lidi chce se po tobě,
Ignorujou, soudí tě a smějou se tvejm myšlenkám,
Zastav se a nadechni a chvíli zůstaň sám.
Uvědom si: je to jenom jejich trabl, jejich krám.

Uvědom si, že se jim furt dokola zdá jeden sen,
Žijou ho a věřejí mu dokud nejdou ven,
O tobě maj jen falešnou představu,
jejich sny i představy hoď kliďánko za hlavu.

Možná je jim zatěžko se rádi mít,
Bez cizího potvrzení neuměj žít,
Možná nejsou jedno tělo sami se sebou,
Nemaj páru proč tu žijou, proč tu jsou,

Možná žijou v černobílým světě mínus-plus
správně-špatně, úspěch-nezdar, krása-hnus,
bejt na světě není pro ně žádnej cíl,

Možná, že jsou dneska tam, kde tys už byl,
Možná stačí málo jen, abys to pochopil.

Nechtěj zkoušet proměnit je, nejde to.
Nechtěj zkoušet napravit je, nechtěj to.
Čím víc na ně budeš tlačit, budou drát se od tebe.
Nenech se lapit do urážek, ať si je nechaj pro sebe.
Měj jasno i soucit, ale nehřeje to ani nezebe.

Je normálka, že jsou naštvaný, to je fakt.
Dopřej jim tu naštvanost, ať dávaj takt.
Je normálka, žes je zklamal, s tím nehne svět,
Dopřej jim tu svobodu zklamaný bejt,
Je normálka, že soudí tě a odsoudí,
tuhle jejich svobodu ať nikdo po nich neloudí.

Řekni klidně, co si myslíš, co cejtíš a to, co víš,
co tě žere, co tě trápí, z čeho sebe sám viníš,
Všechna tahle energie ať se valí přes tebe,
nech ji proudit, nestrachuj se o sebe.

Na tý štrece, co tě čeká, potkáš ještě spoustu kerberů,
nech jít druhý, jdi si sám a vyhneš se maléru.
Nevysvětluj nikomu proč a kam že jdeš,
jen když v tomhle žluklým světě sebou zůstaneš.

Nejdi proti temnotě hustý jak černá noc,
stejně nikdy navěky věků nezíská moc,
ať děje se co dít se chce, jen aby se to nepletlo,
ty nebuď blázen a vsaď si vždycky na SVĚTLO!

 Jeff Foster, Česká verze – Dakr