Štěstí potřebuje ticho: na začátku lásky se setkávejte v tichosti

S tím, koho začínáte milovat, se setkávejte v tichosti, daleko od davu…

Žijeme ve světě prakticky okamžitých kontaktů a všudypřítomných sociálních sítí, ve kterém jsou všichni natolik zaujati zachováním své tváře a udržením toho správného image, že často v honbě za tím vším ztrácejí ze zřetele věci skutečně důležité.

Už jsme natolik přivykli tomu, že především musíme na jiné lidi, včetně těch, které vůbec neznáme, udělat dobrý dojem, že pro samou péči o náležitý image jsme schopni nepostřehnout ve svém okolí opravdu dobrého člověka. Člověka s dobrým srdcem, který upřímně touží po lásce a plnohodnotném vztahu.

Nevidíme to dobré, co se skrývá v hloubi srdce takových lidí, protože sami jim neumožníme, aby nahlédli do naší duše. Odstrkáváme ty, kdo by se mohli stát naším dobrým partnerem… A prakticky už reflexivně postupujeme tak, že jakmile potkáme někoho, kdo se nám doopravdy líbí, začínáme u jiných hledat potvrzení svého dojmu.

Ve skutečnosti však právě něco takového nemá být předmětem posuzování s dalšími lidmi. Má to být věc velmi osobní, důvěrná… Ne nemáme na mysli skutečné intimní sbližování, spíš něco ve smyslu „Potřebuji poznat sám sebe, potřebuji pochopit, co vlastně doopravdy chci.“ Klíčovým slovem té úvahy je slovo „sebe“. Proto všechno, co se týká nového milého nebo milé, si nechávejte pro sebe. A přijímejte výhradně vlastní rozhodnutí.

Upřímně řečeno, ideální lidé na světě prostě neexistují a v této věci se váš nový objekt zájmu jenom těžko ukáže výjimkou. Navíc každý má nějakou svoji minulost, ve které se přirozeně dopouštěl i chyb. Každý z nás kdysi udělal něco, za co se dneska stydí. Někdy jsme někomu ublížili, jindy zase nám někdo zlomil srdce. A jenom vzácně se stává, že nám naše rozhodnutí ohledně volby nového průvodce životem schválí všichni z rodiny, všichni kamarádi a známí… To však je věc úplně normální.

Směřujte ke štěstí ve svém vlastním rytmu a nikomu zvnějšku nedovolte udávat vám tempo.

Setkávejte se v tichosti. V takové tichosti, že o tom nebude vědět nikdo kromě vás a vašeho partnera. Proč právě takhle? Protože musíte především poznat jeden druhého a sami sebe, abyste si mohli utvořit vlastní názor a rozhodnout se, zda chcete budovat jedinou budoucnost pro dva lidi. A musíte to udělat ještě předtím, než se někdo zvnějšku pokusí nahradit váš názor a vnímání svým vlastním. Protože si musíte být naprosto jisti, že provedená volba je skutečně vaše a bude-li to třeba, bránit ji všemi dostupnými prostředky.

Setkávejte se s tím, koho začínáte milovat, v tichu a daleko od davu. Protože když do svých vztahů vpustíte někoho dalšího, může to úplně stačit k tomu, aby to uhasilo plamínek vaší lásky, který sotva začal hořet.

Váš vztah se týká pouze vás a člověka, s nímž se scházíte. Netýká se ani nejlepších přátel, ani členů vaší rodiny, ani vašich bývalých a už vůbec ne nějakých „přátel“ na instagramu.

Když se s někým setkáváte, držte okolní svět stranou na délku natažené paže – čistě jen proto, abyste si byli svým výběrem jisti.

Jestliže jiným lidem dovolujete vstupovat do vašeho rozhodnutí koho milovat a kdo naopak naprosto není hoden vaší pozornosti, nasloucháte hlasu jejich srdce – jejich, ne vašeho.

Když se poslušni hlasu vlastního srdce spálíte, budete alespoň vědět, že to byla šance, kterou jste si dali a vyzkoušeli sami… V tom je ostatně také hluboký smysl lásky – být rozhodný, když člověk začíná pochybovat a riskovat, když se bojí udělat první krok. Plout proti proudu a kráčet proti větru. Když se vrháte z útesu, nemůžete nikdy vědět, jestli se vám podaří roztáhnout křídla. Ale nedozvíte se to nikdy, pokud neuděláte ten důležitý první krok. Když se s tím, koho jsme si zamilovali, scházíme v tichu a nepozorovaně, dáváme tím svojí lásce šanci, aby zesílila, aby byla pevnější, až o ní budeme později hovořit nahlas. Jestliže se scházíme halasně a všem na očích, přehluší často ten vnější halas a hluk hlas lásky samotné. A ten časem docela utichne.