Všechny nemoci, nešťastné náhody, které se nám přihodí, nepříjemné tělesné pocity, hněv a nespokojenost se životem jsou důsledky informačních jedů a znečištění, které nám pronikly do hlavy.
Onemocníte. Proč? Protože den před tím vás někdo z něčeho obvinil. Uklouznete a praštíte se do hlavy. Proč? Protože o hodinu dřív vás někdo zkritizoval. Cítíte velikou únavu a nepřejete si být na světě, protože jeden z členů rodiny vám ustavičně ubližuje. Jste vylekaní a bojít se do čehokoli pustit, protože o vás někdo prohlásil, že jste neschopní. Jste slabí. Zlomili vás. Vaše duše je okupována.
Všechny vyjmenované příhody jsou důsledkem působení psychologických jedů. Ty podrývají imunitu a další obranné síly. Bohužel, nemůžete lidem kritiku zakázat. Můžete však odmítnout jí naslouchat.
To neznamená, že při prvním náznaku pokusu nějak kritizovat vaše jednání máte začít křičet : «Drž pusu! Nechci nic vědět!» a pak ještě celý den chodit a rozhořčeně si bručet pod nos : «Ničema! Mě si dovolil kritizovat! Osočit mě ze zbabělství! Ale já mu ukážu…» To by totiž znamenalo, že tak či onak jste kritiku přijmuli. Je však třeba ji nepřijmout, to znamená nemyslet na ni. Totéž platí o jakémkoli jiném znečištění. Jakmile vám začne prosakovat do hlavy, musíte mu rázně zabouchnout dveře před nosem.
K tomu vám postačí dvě dovednosti: první – znečištění rozpoznat, druhá – zabránit jeho proniknutí do vlastních myšlenek. I když se nemůžete zbavit pocitu křivdy nebo obav, stačí někdy vědomí, že to je jed působící ve vaší hlavě a za to, že tam je, můžete vy sami – nikdo jiný.
Naučit se bránit průsaku znečištění je daleko těžší, než rozpoznat je. Musíte si do hlavy napevno zanést jeden hlavní blok a dva bloky pomocné. Ten hlavní a základní: „JE MI TO NEPŘÍJEMNÉ, TAKŽE TO NEPOTŘEBUJI“. A dva doplňující: „TO JE LEŽ!“ a „TO MĚ NEZAJÍMÁ! Alespoň jeden z těchto bloků by měl fungovat jako podmíněný reflex na určitý druh sdělení. Připomeňme, že jsou to bloky mozkové, nikoli slova, která byste měli pronášet nahlas. Odpovídat můžete zcela podle etikety, vaše duše však zůstane nedotčena díky včas zabouchnutým dveřím ve vaší mysli:
Je mi to nepříjemné, takže to nepotřebuji! To je lež! To mě nezajímá!
Někdo se na vás urazil — JE MI TO NEPŘÍJEMNÉ, TAKŽE TO NEPOTŘEBUJI!
Televizní zprávy ve vás budí obavy — TO MĚ NEZAJÍMÁ!
Založte si tento program do mozku, ať včas vyřazuje jedovatá sdělení! A naučte se lidi vždycky hodnotit nikoli na základě otázky: «Chtěl mě naštvat, chtěl se mě dotknout?» ale otázky jiné: «Naštvala mě, dotkla se mě jeho slova, jeho jednání?»
Abyste se ještě spolehlivěji ochránili před znečištěním, které vám může proniknout do mysli, utvářejte svůj život podle zásady zrcadla. Vznikne tak dvojnásobná bariéra bránící průsaku jedů do vaší hlavy. Už pouhé vědomí «Já sám se k lidem takhle nikdy nechovám!» vám poskytuje plné právo podobné „skužby“ okolí si odříci. Říci to je vhodné jenom v těch nejkrajnějších případech, přesto však jsou situace, kdy se hodí říci: «Nikdy nikoho nekritizuji a mě také nikdo nemá co kritizovat!»
Učit lidi můžeme, vždycky však jenom ve vhodných situacích a když jim zároveň nabízíme kladný program. Vždycky je musíme učit bez toho, že bychom jim do hlavy vpravovali nějaký jed.
Pravidla, která máme dodržovat, abychom zrcadlově odrazili všechna znečištění snažící se proniknout nám do duše:
Nekritizujte a neposlouchejte kritiku.
1. Neobviňujte ani v myšlenkách — a nepociťujte vinu.
2. Neurážejte a neurážejte se.
3. Varujte jiné i sebe pouze v kladném módu a pokud už je skutečně nutné varovat, čiňte tak pouze sdělováním konkrétních faktů, bez emocí. Například: «V téhle čtvrti došlo za poslední týden ke třinácti trestným činům» místo: «Tam nechoď, určitě tě tam zabijí!»
4. Nelekejte a nelekejte se.
5. Neshazujte sebevědomí jiných a neposlouchejte ty, kteří se snaží shodit to vaše.
6. Nepoukazujte jiným na jejich nedostatky a nevšímejte si toho, že někdo poukazuje na ty vaše.
7. Nevkládejte jiným do mysli destrukční programy a nedovolte, aby to někdo dělal vám.
Vezmeme-li v úvahu, že podvědomí neakceptuje záporku „ne“, pak jiné formulace ZRCADLOVÝCH PRAVIDEL jednání s lidmi budou vypadat takto:
Chvalte!
1. Chápejte cizí motivy špatného jednání!
2. Chraňte cizí psychiku!
3. Upozorňujte jenom kladnou formou, nebo řekněte: «Všechno bude dobré!»
4. Uklidňujte!
5. Zvedejte jiným lidem sebevědomí!
6. Poukazujte na jejich přednosti!
7. Pokud to zvládnete, vkládejte jiným do podvědomí kladné programy a dodržujte přitom dvě podmínky:
а) program musí být kladný z jejich pohledu, ne z vašeho;
b) program nesmí obsahovat něco zlého vůči někomu třetímu.
Odnaučit něčemu znamená naučit něčemu opačnému.
Přestat něco dělat znamená začít dělat něco jiného.
Můžeme vést různý způsob života. Můžeme být biti a bít jiné v domění, že jinak to nejde. V takovém případě však vždycky existuje riziko těžkého traumatu. Můžeme se chovat s úctou k jiným i k sobě, chránit sebe i jiné s jistotou, že každý člověk je OSOBNOST S VLASTNÍ DŮSTOJNOSTÍ. Platí to nejenom o fyzické, ale i o psychické stránce života. O té psychické možná ještě více. V našem století jsme dostatečně kulturně na výši, abychom se většinou navzájem nemlátili, avšak v psychickém slova smyslu k tomu dochází všude, i když to na první pohled není tak zjevné. Není to ani o nic méně bolestivé. Bohužel, středověká touha po pomstě, po „popravě“ se nikam nevytratila, prostě se to dnes jenom nenosí. Módní je vypadat jako dobrý člověk.
Nebijte jiné a oblečte svou duši do pancíře, chránícího ji před údery jiných.
Když tě někdo uráží, máš vždycky na výběr…
Deepak Chopra: Jak se mít rádi takoví, jací jsme