4 kroky ke zkrocení zákona schválnosti a přitažení úspěchu

Včera jsem náhodně vyslechla rozhovor dvou mladých žen:

»Už toho mám dost!», rozčilovala se ta první. „Proč já musím mít vždycky smůlu? Vždycky ten zatracený zákon schválnosti… Čím víc se snažím, tím víc malérů. Jedu na jednání, na které jsem se chystala tři týdny. Samozřejmě jsem se dostala do zácpy. Koukám, že se to nehýbá, tak jsem radši zaparkovala, že to pěšky stejně bude rychlejší. Letěla jsem jako blázen, fakt jsem utíkala málem jako sprintér. No a co myslíš? – zlomil se mi podpatek. Stojím na kraji chodníku na jedné noze, dívám se, co by se s tím ještě dalo udělat, a vtom mě ohodilo auto, které jelo kolem. Normálně chlap vjel do louže a já byla mokrá od hlavy k patě, a to nemluvím o té špíně… Takže jsem musela zavolat šéfovi, ten schůzku zrušil a klienta svěřil někomu jinému. A tak je to pořád. Jsem fakt smolařka.“

«Ale uklidni se“, uklidňovala ji druhá žena. „Možná ti ten klient nebyl zkrátka souzený!“

Když jsem vyslechla ten úvodní zoufalý monolog, zamyslela jsem se nad tím, kolikrát už jsem v životě tohle spojení slyšela – zákon schválnosti. Chci vám teď říct, jak se toho ničemného zákona zbavit jednou provždy. Mám totiž své čtyři kroky, kterými se úspěch dá přitáhnout na svou stranu.

Co to vlastně je, ten zákon schválnosti?

Lidé tento termín používají v případech, kdy se o něco strašně moc snaží nebo vkládají opravdu veliké naděje do nějaké situace, ovšem mají smůlu. A to vinou okolností, s nimiž na první pohled nemají vůbec nic společného.

Jako ta slečna, která si tolik slibovala a tolik se nervovala před jednáním s klientem, na které se připravovala tři týdny. A výsledek? Nic. Trapas. Propadák.

Pojďme se teď blíže podívat, kdeže se vzaly ty nepříznivé a nečekané okolnosti. Jistě je vám známo, že váš džin je vždycky s vámi. Ať už džin, nebo anděl strážný, podstata je stejná.

Ani si to možná neuvědomujete, ale když se třesete trémou a svou nervozitou dodáváte nějaké situaci vážnosti a důležitosti, nervuje se váš džin spolu s vámi. Jenomže klíče od okolností nemáte vy, ale on. Jakmile si pomyslíte nějakou neklidnou myšlenku nebo vámi zazmítá poplašná emoce, džinova lampa se otřásá.

“Co je, co se to děje?”, říká si džin. A vy tou lampou třesete znovu. “Nojo“, říká si váš džin, „Musím něco hned udělat, nebo co”. A co je pro něj nejjednodušší? Přihrát vám smůlu rovnou. Hned, na fleku, protože je to pro něj lepší než se třást spolu s vámi. Takže bere klíče od okolností a pomalu a nenápadně vám přihrává takové, které vás zastaví. Jako by si brumlal pod fousy: “Tak stůj, hrome! Netřes se mnou pořád! Kdo to má vydržet! Klid!” Jenomže vy jste nervózní kvůli výsledku a tím víc kolem sebe šíříte energetické vlny, až je z nich hotová bouře.


Takže to vy sami si házíte klacky pod nohy a sypete písek do soustrojí nebo jak se tomu ještě jinak říká. A sami na sebe splétáte onen tak prašivě proslulý zákon schválnosti.

Kdybyste dokázali rozumět svému džinovi a mohli s ním rozmlouvat, řekl by vám: “Tak dost! Jsem váš džin. Mohu splnit každé přání. Nemyslete laskavě na okolnosti, od toho jsem tady, jak zřejmě neračte vědět, já. Co si teď vlastně přejete?”

A vy byste mu podle schématu pyramidy plnění přání sdělili, o co vám jde. Kdybyste to dokázali udělat správně a přesně, džin by vám zajistil příznivé okolnosti. Jenomže my jsme zvyklí naslouchat pouze hlasu rozumu, a ten si žádá přesný algoritmus jednání.

Takže jak na to? Jestliže dojde k situaci, na jejímž vyústění opravdu mnohé závisí a váhy se, ať chceme nebo nechceme, povážlivě vychylují k té nedobré možnosti, je třeba podniknout následující kroky:

Krok 1. Stop! Uvědomění

V každé podobné situaci, kdy na jediném telefonu nebo jednání s nějakou osobou hrozně moc záleží, se člověk samozřejmě nervuje, čímž otřásá svým džinem nebo andělem strážným nebo Vesmírem… je jedno, jak to pojmenujete. Ale jestliže si včas uvědomíme chvíli, kdy se nás zmocňuje tréma a nervozita začíná neúměrně narůstat, a dokážeme si přesto říci STOP, zapojíme tím svou uvědomělost. A jsme schopni nahlížet situaci s odstupem.

Krok 2. Plán В, С a D

Proč se vlastně věci vyvinuly tak, že teď je na vážkách úplně všechno? Každá situace má svůj důvod, má svoji odpověď. A také má každá situace celou záplavu možných řešení. Člověk však vidí jednu jedinou variantu, tu nejúspěšnější – a zdá se mu, že jiná neexistuje a není ani přípustná.

Takže tedy poté, co si řeknete STOP a budete schopni věci nahlížet s odstupem, objektivně, vyviňte trochu úsilí a najděte některá další možná řešení. Když to jediné možné, totiž to nejlepší, přece jen nezafunguje, je náhradní plán něco jako pojištění mozku. Aby přestal generovat nové a nové obavy z totálního krachu. Zkrátka – náhradní plán to vždycky jistí. Vždycky musíte mít řešení pro případ, že krachne něco, s čím jste napevno počítali.

Pokud bychom si jako příklad vzali onu «smolařku» z úvodu tohoto článku, ta mohla ve chvíli, kdy s ní začala mávat tréma a ničit ji nervozita, v případě existence náhradního plánu hbitě reagovat na situaci. Kdyby byla předem počítala i s možností, že se jednání s klientem nepovede, mohla už od něj mít kontakty na příbuznou firmu, kterou by její nabídka možná zaujala, nebo kontakty, které by si předem pro případ nezdaru zajistila svými cestami. Mohla mít v notesu jméno úplně jiného, záložního klienta. Zkrátka, nevsázet všecko na jedinou variantu – že to vyjde. Vyjít to totiž ani zdaleka vždycky nemusí. A to teď nemluvím o tom, že vzhledem k běžné dopravní situaci si měla dát větší časovou rezervu na dojezd ke klientovi.

Krok 3. Řešení! Tohle musím udělat!

Pamatujete si hru na schovávanou? Děti se schovávají co nejdůkladněji, vedeny přáním, aby je nenašli. Což zároveň znamená, že od momentu „Před pikolou za pikolou nikdo nebude stát, nebo nebudu hrát, už jdu!“ někdo hledá. Opakuji: Nikdo nechce, aby ho našli. A přesto každého nakonec najdou!

Přesně tohle se děje i v životě. Jdete na jednání a jste nervózní a plni obav, abyste došli včas, aby vás nějaké nahodilé okolnosti nezdržely, protože tahle schůzka je přece tak moc důležitá! A samozřejmě, «nahodilé okolnosti» se v tu ránu aktivují a zdrží vás věru důkladně. Dokud jste na ně nepomysleli, žádné také okolnosti ani nebyly.


Jenomže co má člověk dělat, když i přes veškerou snahu musí na to důležité jednání ustavičně myslet! Poradím vám. Změňte poněkud předmět své pozornosti. Víte přece, že džin každou vaši myšlenku, třeba i nevyslovenou, vnímá jako přání. Tak se tedy řiďte přesným postupem splnění tajných přání a myslete na to, jak byste si přáli, aby schůzka probíhala. Nikdo nemůže předem vědět, co a jak bude vypadat, vaším úkolem je prostě vykreslit si co nejlepší výsledek a brát ho jako faktum.

Nemějte žádné pochyby. Bude to přesně tak, jak potřebujete a tečka. Pokud vám snad v hlavě klíčí sebemenší nesmělá myšlenka – …a co když.., řekněte jí: «STOP! Bude to tak, jak já to potřebuju”. V tu chvíli se probudí okolnosti «Já to potřebuju». A začnou fungovat ve váš prospěch. Tak tomu se říká ÚSPĚCH!

Úspěch nebo zákon schválnosti nejsou ničím jiným, než tím, na co se soustředíte. Jenom vy rozhodujete, jestli to klapne, nebo budete mít smůlu.

Krok 4. Osud! Berte to, jak to je.

Někdy se ovšem skutečně stává, že ať se člověk sebevíc soustřeďuje na pozitivní vyústění své záležitosti, okolnosti mu stejně nedovolí dosáhnout toho, o co usiluje a co potřebuje. Je vyřízený, zklamaný a zničený. Načež uběhne nějaký čas a on náhle vidí, že to vlastně byly příznivé okolnosti a že kdyby se byly věci nevyvinuly tak, jak se vyvvinuly, nebyl by dneska tam, kde je.

Berte proto nepřekonatelné okolnosti jako dar osudu, jako Boží ochranu. Jako moudrý rodič nám Bůh dává na výběr, zda chceme zákon schválnosti nebo toužíme po zákonu úspěšnosti… někdy však musí říci přísně NE, ber, co je. V tom případě pak musíme hovořit o okolnostech seslaných Bohem. Věřte, že vás nepochybně přivedou k něčemu o moc lepšímu, než jak to dneska vidíte.

=========
John Gray: jak dostat to, co chceme
Jsme to, co si myslíme. Proč je tak důležité věnovat se svým myšlenkám.