20 psychologických faktů, které jste o sobě nevěděli

Lidská psychika stále zůstává jednou z největších záhad světa.

I když různé výzkumy, experimenty a studie ukázaly mnoho zajímavých skutečností o psychických zvláštnostech člověka a odborníci jsou dokonce na základě znalosti některých principů schopni do jisté míry předvídat lidské jednání, mnohé stále zůstává nepoznáno.

Máte představu, nakolik chybné jsou vaše vzpomínky, jak dlouho se vytvářejí lidské návyky nebo jaký asi je počet přátel, které dokážete získat?

Uvádíme tyto a jiné zajímavé skutečnosti o lidské psychice, které vám mohou pomoci lépe poznat sami sebe.

Psychické procesy u člověka

1. Trpíte “nezáměrnou slepotou”.

Jestliže jste dosud nikdy nic neslyšeli o pokusu s “neviditelnou gorilou”, podívejte se na video s tímto názvem. Máte spočítat množství přihrávek, které si mezi sebou vymění lidé v bílých tričkách. Na video se podívejte ještě před tím, než budete číst dál.

Tento experiment je příkladem toho, čemu se říká “nezáměrná slepota“. Má ukázat, jak často jsme slepí k tomu, co máme doslova před nosem, jestliže se soustřeďujeme na nějaký jiný úkol: pozornost se zaměří na jednu konkrétní věc a mozek pak všechny další, které pokládá za nedůležité, odfiltruje. V důsledku této jeho selekce je ani nezaznamenáme.

V tomto případě prošel mezi osobami na pódiu člověk převlečený za gorilu. Lidé, kteří se soustřeďují na dívky v bílých tričkách a jejich přihrávky, si často gorily prostě nevšimnou. A ti, kteří o objevení gorily vědí, jsou ještě nepozornější a nepostřehnou jiné změny – například odchod jedné z dívek nebo změnu barvy závěsů.

2. Zvládnete si zapamatovat jen 7±2 prvků najednou.

Existuje pravidlo “magického čísla 7 plus minus 2”, podle kterého lidská krátkodobá paměť zvládne v určitém časovém okamžiku podržet pouze přibližně sedm plus minus dvě smysluplné informace. Člověk nedokáže udržet v paměti více než 5-9 informačních bloků současně. Velká část informací uložených v krátkodobé paměti v ní vydrží 20-30 vteřin, načež vymizí a pokud si ji nebudeme znovu a znovu opakovat, velmi rychle ji zapomeneme.

Aby si člověk dokázal zapamatovat větší počet informací, musel by si je rozdělit do skupin o pěti až devíti jednotlivých prvcích. Pro člověka je například obtížné zapamatovat si ve správném pořadí nějaké zadané číslice, pokud jich bude více než sedm. Protože je mu však vrozena schopnost sdružovat číslice do skupin, stačí, když si číslice uskupí například do formátu data a jejich bezchybné zapamatování zvládne. To znamená, že zvýšil objem své krátkodobé paměti. Celkový počet skupin, do kterých číslice seřadil, však nesmí překročit sedm, protože i za těchto podmínek krátkodobá paměť více než sedm plus minus dva jednotlivých prvků neudrží.

Optimisticky však dodáváme, že pokud je informace přeskupena – odborně řečeno kódována – za pomoci různých kombinovaných algorytmů, funguje lidská paměť s daleko vyšší efektivitou.

3. Špatně vnímáte spojení červené a modré barvy.

I když jsou právě tyto barvy využívány na mnoha státních vlajkách, lidský zrak sousedící červenou a modrou barvu vnímá s obtížemi. Efekt, který se odborně nazývá „chromostereopsis“ způsobuje, že díváme-li se na plochu plochu s více barevnými sousedícími pruhy, některé barvy „vystupují“ na pozadí ostatních, které se naopak jakoby vzdalují. Nejsilněji se tento efekt projevuje u sousedících červené a modré nebo červené a zelené barvy. Tento prostorový vjem vzniká vlivem chromatické aberace oka, Protože se modrá a červená (případně zelená) barva lámou pod jiným úhlem, vzniká dojem plasticity zobrazené plochy.

4. Vidíte věci jinak, než je vnímáte.

Podle výzkumu univerzity v Cambridge “Nijak nezáleží na pořadí písmen ve slově. Důležité je pouze to, aby první a poslední písmeno slova byly na svých místech”.

I když všechna ostatní písmena budou zpřeházená, dokážete klidně přečíst celou větu složenou z podobně napsaných slov. Možné je to proto, že lidský mozek nečte každé písmenko, ale slovo jako celek. Nepřetržitě zpracovává informace, které dostává od smyslových orgánů. To, jak informaci (slovo) vnímáte, se zpravidla liší od toho, jak ji vidíte (přeházená písmena).

5. Soustředěnou pozornost jste schopni udržet 45-50 minut.

I když jste na přednášce, jejíž téma vás mimořádně zajímá, i když lektor dokáže zaujmout a bezvadně zná přednášenou látku, skutečně plně soustředěnou pozornost udržíte jen 45-50 minut. Potom začíná koncentrace klesat a člověk potřebuje přestávku, aby se znovu mohl plně soustředit.

6. Schopnost odložit uspokojení je založena už v dětství

Schopnost odložit uspokojení svého přání je součástí emoční inteligence. Děti vyrůstající v harmonickém a důvěryhodném prostředí mají větší schopnost rozumově zvážit a odložit uspokojení nějakého přání. Tento rys má velký význam při dalším vývoji dítěte, pro jeho učební a studijní výsledky i pro celkovou úspěšnost člověka v dospělém životě. Podmiňuje lepší výkon, odolnost vůči stresu a zklamání.

7. Třicet procent svého času prosníme

Rádi se vznášíte někde v oblacích? Podle psychologů se rád zasní každý člověk a stráví tak až 30 procent svého času. Někteří i více, ale to nebývá na škodu. Odborníci tvrdí že lidé, kteří rádi sní, bývají zpravidla vynalézavější a úspěšněji řeší různé problémy.

8. Zvyk se vytvoří v průměru během šestašedesáti dnů

Vědecký tým londýnské University College zkoumal, jak dlouho trvá, než si člověk vštípí nějaký návyk do té míry, že se mu zcela zautomatizuje. Zjistili, že čas potřebný k získání návyku je přímo úměrný tomu, kolik úsilí musí přitom člověk vyvinout. Došli tak k rozpětí od 18 do 254 dnů. Průměr je 66 dnů.

Čím složitější je jednání, které si chceme zautomatizovat, tím více času potřebujeme k jeho osvojení. Lidé, kteří chtěli dosáhnout návyku na cvičení, potřebovali k jeho zautomatizování jedenapůl krát více času než ti, kteří stáli o návyk jíst při obědě ovoce. Čím více se návyk blíží plnému zautomatizování, tím je postup celého procesu pomalejší. Bylo také zjištěno, že vynecháte-li den či dva, nic se nestane, více dnů by však už proces vytváření automatizovaného návyku zpomalilo.

9. Přeceňujete svoji reakci na budoucí události

Předvídání budoucnosti se nám zrovna moc nedaří. Přesněji řečeno, máme sklon přeceňovat svou reakci na budoucí události, ať už negativní nebo pozitivní.

Výzkum opakovaně prokázal, že lidé obecně se domnívají, že pozitivní události, jako například sňatek nebo velká výhra v loterii, je udělají daleko šťastnějšími, než se pak reálně v praxi ukázalo. Stejně tak se domníváme, že události negativní, například vyhazov z práce nebo nějaká nešťastná náhoda nás zdeptají daleko víc, než potom ukáže skutečnost.

10. Obviňujete člověka, nikoli situaci (nebo situaci, ale ne sebe)

Vzpomeňte si na případ, kdy jste na někoho čekali a dotyčný měl zpoždění. S největší pravděpodobností jste si jeho zdržení vysvětlovali jeho nezodpovědností, pomalostí, bezohledností… atd. Ve stejné situaci však své vlastní zpoždění budete vysvětlovat vnějšími okolnostmi – autobus přijel pozdě, byly ucpané silnice…

V psychologii se tomuto jevu říká “fundamentální atribuční chyba“. Jde o tendenci zanedbávat situační informace a přeceňovat faktory dispoziční (vlastnosti, chování a povahu jedince). Máme tedy sklon vysvětlovat chování jiných lidí jejich osobními danostmi, zatímco vlastní chování vysvětlujeme vnějšími faktory – „neměl jsem jinou možnost“, „měl jsem smůlu“ atp. Bohužel i při vědomí, že člověk má sklon tyto nespravedlivé závěry dělat, necháváme se dál touto fundamentální chybou ovlivňovat.

11. Počet přátel, které můžete mít, je omezený

I když se třeba můžete pochlubit tisíci „přátel“ na sociálních sítích, ve skutečnosti jich máte daleko méně. S kolika lidmi je vůbec člověk schopen udržovat nějaký stálý vztah, takový, aby o nich mohl říci základní informaci i to, s kým oni sami udržují vztahy? Něco o tom říká takzvané Dunbarovo číslo. Britský antropolog Robin Dunbar vycházel z předpokladu, že tento limit je úměrný ke vzájemnému poměru objemu mozkové kůry a objemu zbytku mozku, je tedy tento poměr horní hranicí početnosti skupiny, se kterou může jeden člověk udržovat trvalé vztahy. Přesná hodnota stanovena nebyla, pouze rozmezí 100-230. Nicméně psychologové hovoří o 50-150.

12. Nedokážete ignorovat jídlo, sex a nebezpečí

Nejspíš jste si už dávno všimli, že lidé se vždycky zastaví, dojde-li někde na ulici k nehodě nebo úrazu. Ve skutečnosti totiž prostě nejsme schopni nevšímat si nějaké nebezpečné situace. V nejstarších mozkových strukturách má člověk uložen instinkt přežití. Tyto struktury kladou otázky jako: “Mohu tohle sníst? Mohu mít s tímhle jedincem sex? Může mě tohle zabít?”.

Jídlo, sex a nebezpečí jsou jejich jedinou starostí. Bez jídla by člověk býval zemřel, bez sexu by vymřel jeho rod a pokud by zemřel, první dva body by vůbec ztratily veškerý smysl.

13. Víte, jak dělat věci, které jste nikdy nedělali.

Představte si, že jste ještě nikdy neviděli iPad, ale někdo vám ho dal a vybídl vás, abyste na něm četli knihy. Ještě než iPad vůbec zapnete a začnete ho používat, budete mít v hlavě model toho, jak za pomoci iPadu číst knihu. Budete mít představu, jak bude kniha na displeji iPadu vypadat, jaké jeho funkce budete moci využívat a jak to budete dělat.

Jinak řečeno, máte uložen “myšlenkový model” čtení knihy na tabletu, i když jste to nikdy dříve nedělali. Váš myšlenkový model se zcela přirozeně bude odlišovat od modelu, kterým je vybaven člověk, který už dříve četl e-knihy i od toho, kterým disponuje někdo, kdo vůbec nemá potuchy, co to iPad je.

Lidské myšlenkové modely jsou založeny na neúplných faktech, minulé zkušenosti i na intuitivní představivosti.

14. Paradox volby: chcete mít větší možnost výběru, než jakou dokážete zvládnout.

Vejděte do jakéhokoli hypermarketu a uvidíte obrovské množství zboží. Důvodem je skutečnost,že lidé obrovský výběr zkrátka potřebují. Přitom však bylo spolehlivě zjištěno, že čím více možností výběru člověk má, tím méně bývá spokojen se svým rozhodnutím.

V Kalifornii byl proveden pokus, kdy v jednom obchodu byla nakupujícím nabízena ochutnávka džemů. Jednu hodinu vybírali ze 6 druhů džemu, další hodinu ze 24 druhů. Celý den se takto nabídka střídala. Výsledek? Ti, kdo vybírali ze šesti druhů, se pro zakoupení džemu rozhodli ve 30 procentech případů. Když byla nabídka čtyřnásobná, koupila si džem pouhá tři procenta nakupujících. Vyšší nabídka byla tedy desetkrát slabší pobídkou k realizaci nákupu.

Americký psycholog a sociolog Barry Schwartz mluví o paralýze způsobené širokým výběrem. Člověk neví, jak se rozhodnout, je frustrován a ve finále ztrácí vůbec zájem. Nebo se pro něco rozhodne, ale nadopován vysokým očekáváním vyvolaným ohromnou nabídkou, může být nakonec svojí volbou zklamán. Je doloženo, že výrobci, kteří poněkud zúžili svoji nabídku jednoho produktu, následně zaznamenali vyšší prodejnost těch zbývajících.

15. Jste šťastnější, když jste něčím zaměstnáni

Představte si, že jste na letišti a jdete si vyzvednout zavazadlo. Potřebujete asi 12 minut, abyste se dostali do prostoru, kde se zavazadla vydávají. Přijdete k pásu, po kterém zavazadla jezdí, hned uvidíte svůj kufr, berete ho, odcházíte. Jak moc netrpěliví při tom všem budete?

A teď si představte analogickou situaci, jenomže teď to bude tak, že k pásu se zavazadly se dostanete během dvou minut a čekat na to svoje budete muset deset minut. I když vám v obou případech vyzvednutí zavazadla trvalo 12 minut, ve druhém případě budete určitě mnohem netrpělivější a nešťastnější.

Jestliže člověk nemá důvod být aktivní, rozhodne se nic nedělat. A i když mu to pomáhá ušetřit energii, nečinnost způsobuje, že pociťuje netrpělivost a je nešťastný.

16. Většinu rozhodnutí přijímáte podvědomě.

I když si o sobě často rádi myslíme, že veškerá naše rozhodnutí jsou pečlivě zvážena a promyšlena, výzkumy mluví jasnou řečí: každodenní rozhodování ve skutečnosti probíhá na podvědomé úrovni. Má to svoji příčinu.

Každou vteřinu útočí na lidský mozek více než 11 milionů smyslových vjemů. Mozek si vybere pouze čtyřicet nejdůležitějších. Podvědomé rozhodování mu tedy pomáhá zvládnout nával práce.

17. Své vzpomínky přetváříte

Své vzpomínky bereme jako jakési filmy, které si v hlavě přehráváme a domníváme se, že jsou tam uloženy stejně, jako jsou uložena videa v počítači. Skutečnost je však jiná. Je omylem myslet si, že když si člověk vzpomínku už jednou vytvořil, zůstává navždy stejná.

Pokaždé, když si mozek nějakou vzpomínku vybaví, rovnou ji také aktualizuje, aby odrážela novou životní zkušenost. Takto změněnou vzpomínku znovu uloží do dlouhodobé paměti. Změna není podmíněna vůlí – závisí na biochemických procesech v mozku. Tak se nejspíš do lidské mysli dostávají falešné vzpomínky, které odrážejí to, čemu lidé chtějí věřit

18. Mozek nemůže plnohodnotně plnit víc úkolů najednou

Pokud se domníváte, že dokážete efektivně a správně vykonávat několik činností najednou, mýlíte se. Nemáme na mysli případ, kdy jedete s kamarádem v autě, řídíte, u toho si povídáte a posloucháte rádio. Na mysli máme plnohodnotnou mozkovou činnost.

Výzkum univerzity v Utahu prokázal, že lidský mozek jednoduše není na zvládnutí více než jednoho úkolu stavěný. Nemůže myslet na dvě věci najednou. Pokud ho vystavíme více zadáním současně, vybere si prostě to, co bude preferovat a ostatní ošidí. Pracovat najednou na více úkolech skutečně efektivně zvládnou pouhá dvě procenta lidí.

19. Vaše nejvýraznější vzpomínky jsou zkreslené

Vzpomínky na vzrušující dramatické události, které jste ve svém životě zažili, jsou součástí takzvané autobiografické paměti. Doprovázejí je emoce, které usnadňují proces jejich nového vybavení. Označovány jsou jako “zábleskové vzpomínky “. Mnoho opakovaných výzkumů ukázalo, že lidé se při vybavování těchto vzpomínek významně mýlí, jakkoli jsou pro ně tak významné a jakkoli jsou pevně přesvěčeni, že si je pamatují přesně.

V této souvislosti bývá uváděna řada příkladů. Zvolme třeba výzkum amerického

psychologa Neissera prováděný na univerzitě v Emory ve státě Atlanta. Hned druhý den po katastrofě raketoplánu Challenger v lednu 1986 byly velké skupině studentů kladeny otázky podrobně zjišťující, kde kdo z nich byl a jak se dozvěděl o katastrofě.

Po dvou a půl letech byli znovu osloveni titíž respondenti. Tentokrát měli vyplnit dotazník k této události. Po dalším půlroce pak byl s každým z nich proveden pohovor. Vzpomínky na čas, místo a zdroj informace o katastrofě raketoplánu byly u více než třetiny bývalých studentů naprosto nepřesné a vůbec neodpovídaly údajům zaznamenaným hned po katastrofě v roce 1986. Další zhruba čtvrtina respondentů se mýlila částečně.

Když respondentům ukázali záznamy z roku 1986, byli značně rozrušeni rozdíly, které mezi jejich vzpomínkami byly. Je zajímavé, že mnoho z nich nicméně trvalo na vzpomínkách uváděných v roce 1989.

Silné emoce doprovázející tento zážitek i následující prožitky a hodnocení se nabalily na původní vzpomínky a zkreslily je.

20. Mozek je ve spánku stejně aktivní, jako když jsme vzhůru

Když spíte a zdají se vám sny, mozek zpracovává a kompletuje veškerou zkušenost uplynulého dne, asociuje získané informace, rozhoduje, co zapomenout a co uložit do dlouhodobé paměti. Bylo zjištěno, že toto ukládání vyžaduje alespoň šet hodin spánku.

Určitě jste se už setkali s radou „dobře se na to vyspi“. Nejčastěji se vztahovala k nějaké zkoušce. A skutečně, chtějí-li si studenti, kteří se učí na nějakou zkoušku, látku dobře zapamatovat, měli by si po jejím nastudování jít lehnout a spát. Je to daleko efektivnější, než biflovat se do ranních hodin.

=========
10 způsobů jak si užívat života
30 Dalajlámových rad pro každý den