Zraková iluze: proč nemůžeme věřit vlastním očím?

Jak známo, periferní vidění určuje rozsah zrakového pole člověka, který obvykle činí 190 stupňů. Není nicméně ani zdaleka dokonalé a někdy nás přiměje vidět i to, co reálně neexistuje.

Dívejte se bez přerušení na křížek uprostřed obrázku. Zjistíte, že vaše periferní vidění mění obvyklé lidské tváře ve tváře jakýchsi „zrůdiček“.

Obličeje se začínají deformovat, že ano? Čím déle se díváme do středu obrázku, tím je deformace silnější. Proč tomu tak je? Odpovíme po pořádku.

Na sítnici lidského oka existuje tak zvaná žlutá skvrna. Její zvláštností je, že se v ní spojuje největší množství zrakových receptorů, díky čemuž ostře vidíme určitou oblast. Nazvěme ji dejme tomu základním zrakovým polem. Představuje asi 10 procent veškerého rozpětí našeho zraku a představuje to, na co je bezprostředně koncentrován náš pohled.

V konkrétním případě je v našem základním zrakovém poli prázdno, je tam jen tmavá oblast s bílým křížkem. Mozek se pokouší získat informace ze dvou zdrojů za hranicí tohoto základního pole. A to jsou přesně ty napravo a nalevo se pohybující obrázky. Jsou to zdroje ne příliš spolehlivé a mozek by je rád spojil do jednoho. Pokouší se zpracovat je ve velmi krátké době, neboť obrazy se rychle proměňují. V důsledku toho se vytrácí schopnost rozeznávat tváře a mozek zkrátka a dobře spojuje rysy různých obličejů do jednoho celku. Proto vidíme „zrůdičky“.

Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>

Test životní rovnováhy ZDARMA >>>