Za rok budete stejní jako lidé ve vašem nejbližším okolí

Existují pozorování tvrdící, že člověk se rovná aritmetickému průměru pěti lidí z jeho nejbližšího okolí.

Zamyslete se nad tím, s kým se nejčastěji stýkáte. S kým trávíte nejvíce času. S kým si povídáte, komu nasloucháte, s kým sdílíte a vyměňujete si emoce. Vyberte z těchto lidí pět těch nejbližších; takové, se kterými se stýkáte intenzivněji než s jinými. Jestliže zmíněná pozorování tvrdí, že člověk se rovná aritmetickému průměru pěti lidí z jeho nejbližšího okolí, pak podle tohoto tvrzení váš průměrný příjem, zdraví, osobní život a úspěšnost budou časem stejné, jako je aritmetický průměr těchto hodnot u oněch pěti lidí. A to i když jste v něčem momentálně o hodně před nimi. A na jejich pozadí se vyjímáte prostě skvěle. Nebo naopak, jste-li v porovnání s nimi spíše smolař. Postupem času, zhruba do jednoho roku, na tom budete stejně jako oni. Vaše hodnoty se zkrátka srovnají do jedné řady.

Člověk je velmi silně propojen se svým okolím.

Tak je utvářen sociální atom – jak některé sociologické koncepce nazývají nejmenší jednotku společnosti. Jádro sociálního atomu tvoří lidé, vůči nimž má každý jednotlivec zřetelně dané sociální, emocionální nebo nějaké přednostní vazby. Všechny části sociálního atomu jsou propojeny a vzájemně se ovlivňují. Energie mezi nimi se rozděluje na zhruba stejné úrovni. Kromě toho je nepochybné, že lidé podvědomě přejímají modely chování a smýšlení svého nejbližšího okolí. Depresivní osoby tak mohou svým depresivním přístupem ovlivnit ostatní. V prostředí alkoholiků je snáz možné stát se alkoholikem. Mezi spořádanými, vzdělanými lidmi jedinec velmi pravděpodobně nabyde znalostí a řádné výchovy. Energičtí, úspěšní lidé za sebou potáhnou a s velkou pravděpodobností strhnou svým příkladem ty ostatní. Sociální vztahy a chování lidí v našem bezprostředním okolí k nám i to, jaká mají vůči nám očekávání, tak postupně formuje naše vlastnosti, hodnoty, cíle, které si klademe a konec konců i náš pohled na svět kolem i sebe sama.

Jsme velmi silně propojeni se svým okolím. Vliv prostředí, v němž se převážně pohybujeme, je daleko větší, než bychom si mysleli. Stupeň, v jakém na nás působí, si neuvědomujeme právě proto, že většinu svého času žijeme v něm, jsme uvnitř. A jestliže většinu času trávíme ve víceméně konstantním prostředí, s jeho neměnnými zvyky, působí na nás po většinu času také jeho neměnné podněty. Jiné podněty vlastně neznáme a vlivem neměnnosti svého prostředí ztrácíme i představu, že jiné podněty existují, že mohou dokonce být velmi rozdílné a pestré.


Nejde pouze o to, že jsme do značné míry odrazem svého okolí, že to, jak mluvíme, jak se chováme a dokonce i to, jak vypadáme, ho zrcadlí. Americký spisovatel a motivační řečník Jim Rohn mnohokrát poukázal na to, že vliv okolí může člověku způsobovat i některé závažné problémy. Poměrně často se stává, že když se někdo rozhodne pro nějakou zásadní a výraznou změnu svého života, je to právě jeho bezprostřední okolí, které mu jeho odhodlání může zkomplikovat. Zavedené zvyky a principy, které se po léta osvědčovaly, chce najednou někdo nějakým způsobem porušit, chce nedbat na navyklá pravidla a jak se říká – jít si za svým. Okolí navyklé na určitou roli takového jedince ve svém zaběhaném rytmu, reaguje v drtivé většině případů negativně, s nepochopením a často přímo odmítáním. Nejprve přátelsky a později už odtažitě až agresivně naléhá a přesvědčuje, ukazuje na bláznivost záměru a špatné příklady, kdy podobné snahy dopadly neslavně. Je to opravdu mocná brzda na cestě k vysněnému cíli a je velmi těžké uchovat si za těchto okolností samostatnost a víru v úspěch.

Vliv okolí může však mít i svou druhou stránku, kdy nám naopak může být podnětem ke změně. Opět jde o mechanismus, jehož sílu si velmi často neuvědomujeme. Jestliže chceme nějakou změnu, jestliže toužíme po nějakém cíli, můžeme a měli bychom dokázat vytrhnout se ze zavedených vztahů ustáleného okolí a sami vědomě vyhledávat takové prostředí a takové lidi, jejichž vlastnosti, hodnoty a cíle, stejně jako jejich očekávání a chování vůči nám budou souznít se změnou, které chceme ve svém životě dosáhnout i s představami, které o svém budoucím životě máme.

Pravidlo aritmetického průměru skutečně funguje. Skutečně nám prospěje vystříhat se blízkosti lidí, kteří si ustavičně stěžují nebo neustále naříkají, jak moc nešťastní v životě jsou, aniž by se pokusili cokoli s tím dělat. Vztahy, které nám brání ve změně, je třeba přerušit, nebo alespoň omezit. Hledejme naopak prostředí lidí energických, schopných a cílevědomých. Lidí, kteří nám budou příkladem i inspirací. Hledejme nová, podnětná a motivující prostředí.

Neznamená to, že zanevřeme na staré kamarády nebo že se máme přestat stýkat s některými příbuznými. Musíme jim však ve svém životě dát takový prostor, který jim náleží. Nesmíme připustit, aby se stali kotvou, která nás drží u břehu.