Za co? Proč zrovna já? Slovník Oběti

Mnozí lidé se čistě ze zvyku dostávají do pozice Oběti jenom proto, že si zvykli na hojně používané věty a obraty, které jsou jakýmsi spouštěčem způsobu myšlení a prožívání typického pro oběti.

Jazyk v mnohém ovlivňuje náš obraz světa a promítá se i do našeho myšlení. Očištěním jazyka tedy pomáháme svému myšlení.

Které věty, slova a obraty npomáhají stylizaci do pozice Oběti?

Řekněme rovnou, že jsou jich stovky. Uvedeme pouze některé jako příklad.

Je samozřejmé, že hodně znamenají intonace a kontext, nicméně pozornost bychom měli věnovat následujícím:

Kvůlinemohu nic dělat!

V takovéhle situaci prostě nemůžu pracovat!

To je strašné. Hrůza!

Vždycky mám smůlu. Proč se tohle musí vždycky stát právě mě?

Stejně se mi to nepodaří. Je to silnější než já.

Ale já to prostě neumím! Tohle nedokážu, mám zkrátka takovou povahu.

Jak to mohla udělat?!

No podívejte se na to! On/ona předbíhá!

Lidi nepředěláš! S tím se musíš akorát smířit

Celý život mě někdo využívá.

Já jsem jí nic neudělala, a ona

Už mi to všechno leze krkem.

Tohle se mi nikdy nezamlouvalo.

Ať udělám co udělám, všechno je mu špatně…

Za všechno může ona.

Nemám ani chvilku pro sebe.

Nejspíš jsem špatná matka…

Nikdo mi nerozumí…

Další najdete pod článkem.

Když se nad uvedenými výrazy zamyslíme, je jasné, že všechno jsou to buď výmluvy nebo pokus přitáhnout pozornost. Pro člověka, který skutečně něco chce, jsou všechny překážky nepodstatné a zejména překonatelné.

Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.

Jistě nám dáte za pravdu, že pokud někdo silně potřeboval na WC, je dost k smíchu slyšet od něj později věty jako: “Počural jsem se, protože jsem neměl čas jít na záchod”, “… protože jsem byl moc unavený”, “… protože jsem ztratil všechnu naději. Nevěřil jsem, že tam doběhnu včas.”

To všechno jsou samozřejmě výmluvy a trapné vytáčky; je to však především slovník Oběti poukazující na hrozně a obtížné vnější okolnosti.

Co si s tím počít.

Napište si na arch papíru А4 několik svých typických vět a obratů a vyvěste si ho jako připomínku na nějakém dobře viditelném místě.

Pokud je budete často vídat, brzy bude pro vás přinejmenším podivné tyhle výrazy vážně používat.

V mnoha případech je užitečné promyslet si předem, kterým více konstruktivním formulacím dát přednost před těmito větami a slovními obraty.

Kromě toho je také dobré, najít si pomocníka: někoho, kdo bude váš slovník i jednání hlídat. Může to být někdo z vašich blízkých nebo kamarádů.

Budete spolu hrát takovou hru: jakmile vás váš pomocník přichytí při použití nějakého výrazu ze slovníku Oběti, tleskne do dlaní a hlasitě řekne: «Oběť!». Jako odpověď musíte tlesknout také, poděkovat: «Děkuji!» a udělat navíc tři dřepy.

Třeba váš partner bude ty dřepy dělat s vámi – ať už ze solidarity, nebo že je to dobré pro zdraví.

​A teď slíbený delší seznam, typy vět ze slovníku Oběti, rozdělené do jednotlivých kategorií podle druhu Obětí.

Podívejte se, jestli tu najdete ty své a pokuste se jich zbavit.

Slovník Hlupáka: “Proč zrovna já?”, “Jak jsem to mohl vědět?”, “Nikdo mi neřekl, že se to smí”, “Nikdo mi to nedovolil”, “Prostě to tak vyšlo”, “Nejde mi to”, “Mám už takovou povahu!”, «A co si s tím mám počít?“.

Slovník Bezmocného: “Tohle nezvládnu”, “Okolnosti jsou silnější než my”, “Lidé se nemění”, “Byl jsem tak vychován”, “Už je pozdě mě chtít předělávat, já už jiný nebudu”, «Starého psa novým kouskům nenaučíš“, “Nikdo mě neposlouchá”, “To je všechno k ničemu”,”Všechno, co dělám, k ničemu není”, “To je všechno hloupost”, “Všechnoo je to zbytečné” , “Stejně to nikdo nepotřebuje”, “Jsem úplná nula”, “K ničemu se nehodím”, “Lidi jsou hlupáci”, “Co asi tak můžu dělat?”,”Vůbec nic neznamenám”, “Všechno je to nazadrmo”,”Mám obě ruce levé”, “Nikdo mě nepotřebuje”, “Jsem hloupý”,”Jsem smolař”.

Slovník Trpitele:

“Za co?”, «Proč zase já?“, “Život není spravedlivý”, “Všechno mi to leze na nervy”, “Nikdo mě nechápe”, “Všechno mě to omrzelo”, “Já mám vždycky smůlu”, “Nemám vůbec žádný čas na sebe”, “Všechno musím udělat sama!”, “Mě se tak nechce to všechno dělat!”.

Slovník Výtržníka:

Co je to za lumpárnu!”, “To je hnus! Hrůza! Nehoráznost!”, “Tohle mě teda parádně naštvalo!”, “Kdyby nebylo těch šplhounů, všechno by se mi to krásně podařilo“, “Nikdo mi s ničím nepomůže!”, «Nejradši bych do toho kopla!“, Kdybys mě měl rád, nikdy bys to neudělal“, “Kolem jsou samí drzouni!”, “Měli by se chovat slušněji!”, “Tohle není poctivé!”, Celou dobu mě jenom deptáš a musím dělat to, co chceš ty, “Měl by ses mi snad omluvit, ne?!“, “Celý život jsem dřela, abych tě uživila a vděk žádný!”.


Slovník Bázlivce:

“Nevím, je to o strach”, “Maminko, já se bojím!”, “Bojím se být potmě!”, “Neodcházej, já se tu bez tebe bojím!”, “Jak můžeš být tak klidný, co kdyby se něco stalo?”.

Můžete si zahrát také cvičení Hraji si na Autora.

Každý den se dopustíte nějakého autorského činu. Slovo autorský tu znamená, že jen vy a právě vy jste jeho autorem, nikdo a nic vás tedy nenutí a nezavazuje k jeho provedení, rozhodujete si o něm sami.

V zaměstnání můžete kupříkladu udělat něco navíc ke svým povinnostem, stejně jako doma. Dopustit se nějaké nečekané příjemné věci vůči někomu blízkému je vlastně také autorský čin. Zkuste se seznámit se svým Slovníkem Autora:

  • Rozhodl jsem se
  • Dávám přednost
  • Jsem šťastný
  • Cítím to, co potřebuji cítit
  • Nikdo není nikomu nic dlužen
  • Sám si zvolím, jak budu reagovat
  • Dokážu se připravit
  • Dokážu se ovládnout
  • Na mém úsilí hodně záleží
  • Udělám…

Tak co? Vyzkoušíte to? Braňte se návyku včas, protože byste se po téhle slovní skluzavce snadno mohli ocitnout v roli jakéhosi trpitele, který se snaží o únik před starostmi, povinnostmi, konec konců i před životem. Věřte, že to není přehnané tvrzení. Slova, ať už myšlená nebo vyřčená, mají velkou moc, spouštějí podvědomé procesy ovlivňující naše chování a reakce a uvádějí do chodu celé asociační řetězce. Vytvářejí naši realitu. A na té vám přece záleží…

=========
Scénář oběti: milovat nemůžu, jenom trpět
Zákon obětování aneb jak být šťastnější