Vyhněte se lidem, kteří vám škodí

Stavte si své vlastní tunely.

To je metafora. Lidé se opravdu jakoby pohybují v tunelech. Každý v tom svém. Vyskytují se i společné tunely. Mohou se všelijak křížit, spojovat do jednoho, mohou se zas rozpojovat. Mohou vést i rovnoběžně. Dejme tomu, že třeba máte souseda, se kterým se nikdy nepotkáte. Jako byste žili v paralelních světech.

Někdy se stane, že se člověk zamyslí a najednou si připadá obklopen jakýmisi neznámými lidmi, na jejichž tváře není zvyklý. Nejspíš ho to přehodilo do nějakého jiného tunelu. Může v něm zůstat, avšak nejčastěji se lidé vracejí zpátky do toho svého, dobře známého. Otázkou je, nakolik uvědoměle to vlastně dělají.

Člověka, o kterého stojíme, můžeme do svého tunelu přitáhnout; jakoby nečekaně ho potkáme někde venku, nebo nám zavolá, zkrátka se nějakým způsobem ocitne v našem životě. Když však zvolíme uvědomělý přístup, pak na základě toho, že si uvědomíme, koho bychom chtěli mít nablízku a cestou klidného, vyrovnaného přání se s ním v životě setkat (bez trápení nebo pocitu, že se nám něčeho nedostává), dotyčného vlastně do svého života pozveme.

Můžeme opustit tunel někoho jiného, kam jsme byli nějakým způsobem přitaženi, nebo vyvést člověka, s nímž více nechceme mít nic společného, z tunelu vlastního. A víckrát se naše tunely nepřekříží – někde ten člověk existuje, ale přestáváme se setkávat, přestáváme se vzájemně ovlivňovat. Někdy ani není třeba vyvinout nějaké zvláštní úsilí, abychom se rozešli ve vnějším prostoru, stačí rozejít se vnitřně – a prostor zareaguje poměrně rychle.

Jestliže manželé, kteří absolvovali formální proceduru rozvodu, žijí i nadále v jednom bytě, pak se vnitřně nerozešli.

Jestliže se bývalí manželé rozvedli, ale on má pořád sklon “zavěšovat poličky” nebo “opravovat okna” v domě, kde žije ona, nebo přichází “postarat se o děti”, stále je navštěvuje, vozí dárky a poskytuje pomoc (o kterou ho nikdo nijak zvlášť nežádá), pak se ve skutečnosti nerozešli a pořád ještě jsou ve stejném tunelu.

Člověk žijící s plným vědomím všech životních okolností, člověk uvědomělý si sám rozhoduje, koho do svého tunelu pustí, s kým půjde tunelem společným, a ze kterého společného tunelu raději vyklouzne a vrátí se nazpět do toho svého.

Kritérium, podle kterého se rozhoduje, zda s někým bude nebo nebude ve společném tunelu, má uvědomělý člověk poměrně jednoduché. V blízkosti „svých“ lidí člověk rozhodující se vědomě automaticky vyvíjí nějaké úsilí, tvůrčím způsobem se otevírá, nachází vnější i vnitřní možnosti a perspektivy. Lidé neuvědomělí si nevolí sami, nerozhodují se vědomě, prostě je to k jiným přitahuje. Někdy jsou to přitom lidé působící na jejich život vyloženě destruktivně, lidé, kteří jim škodí, přesto však jsou jimi přitahováni, ačkoli příčinu té silné inklinace a vlivu sami nechápou.

Co si přát? A co přát vám? Budujte si své vlastní tunely s plným vědomím toho, co děláte! Vyhýbejte se lidem, kteří ve vás záměrně vyvolávají pocity viny, kteří vám škodí, neumějí opětovat lásku, přejí si pouze vás ovládnout, podřídit a mít vás jen pro sebe. Krátce řečeno – vyhýbejte se lidem, kteří vás připravují o životní síly. Hledejte takový vztah, který vás bude posilovat, v němž budete růst, otevírat se a stále víc si uvědomovat svou vlastní cenu.

Opustit destruktivní tunel a zůstat v novém je zpočátku hrozně těžké a nezvyklé. Minulost a zvyk táhnou člověka zpět, jako by na něj měly nějaký nárok, nějaké právo. Avšak váš osobní rozvoj a skutečný směr vašeho potenciálu jsou tam, kde se může naplno projevit vaše síla a vaše schopnosti a kde kolem vás budou lidé, kteří je dokáží náležitě ocenit.

Týká se vše, co tu bylo řečeno rodinného života nebo partnerských vztahů? Bezpochyby, právě k nim to má bezprostřední vztah.

=========
Jak se zbavit stavu “Já nic nechci”
Energetická horská dráha. Co si počít s následky psychického otřesu.