Jak to jen zařídit, aby se na nás štěstí usmálo co nejčastěji? Vysvětlení přináší profesor psychologie na ESCP Europe – evropské obchodní škole – Philippe Gabilliet.
Gabilliet je znám jako autor knih „Chvála úspěchu“ a „Chvála optimismu“. Je také jedním ze zakladatelů francouzské školy pozitivní psychologie. Na rozdíl od běžné klinické psychologie, jejímž předmětem zájmu jsou výlučně negativní psychické jevy a stavy (typická je například deprese, úzkostné stavy nebo takzvaný syndrom vyhoření), pozitivní psychologie se zaměřuje na jevy a prožívání pozitivní. V centru její pozornosti jsou tak kupříkladu emoce radosti, lásky a štěstí. Ústy profesora Gabillieta pozitivní psychologie ujišťuje, že štěstí i úspěch je možné získat na svoji stranu.
«Úspěch může být předmětem vášnivé touhy stejně, jako může být předmětem předsudků. Panuje přesvědčení, že v zásadě existují dva typy šťastlivců: jedni hromadí jeden úspěch za druhým prostě proto, že se narodili pod šťastnou hvězdou, na ty druhé spadlo štěstí tak říkajíc zničeho nic, jako z nebes – například výhra v loterii, nějaké osudové setkání nebo zázračné vyléčení.
Takové tvrzení ovšem vyžaduje doplnění, abychom se neocitli v říši magie nebo fatalismu. K náhodným úspěchům nepochybně dochází, existuje však také další typ úspěchu, který můžeme sami tak trochu „připostrčit“ a kultivovat. Právě tento druh úspěchu je dostupný každému».
Tento přístup odpovídá také názorům Richarda Wisemana, profesora psychologie na Hertfordshirské univerzitě v britském Hatfieldu. Wiseman je autorem řady velmi oblíbených knih. U nás vyšel například jeho «Faktor úspěchu» (Omega, 2017).
Profesor Wiseman se zabýval výzkumem stovek lidí těšících se úspěchu. Na základě výzkumu došel k závěru, že existuje úspěch dvojího druhu: úspěch pasivní – například výhra v loterii – a úspěch psychologický, který přichází v důsledku volního rozhodnutí, něboli jako výsledek vědomě formulovaného osobního postoje. Další Wisemanův závěr říká, že úspěch druhého typu je opakovatelný. Nazývá ho proto «úspěchem dlouhodobým».
Jeden i druhý typ úspěchu mají podle Wisemana pět součástí. Jsou to: včasné setkání (správný člověk ve správnou chvíli), klíčová informace v pravý čas, otevřenost novému (možnost získávání pozitivních zkušeností), nečekaná potřeba nebo požadavek a osudová událost porušující obvyklý životní běh.
«Pokud člověk chce trvání úspěchu prodloužit», upřesňuje profesor Gabilliet, «je nezbytné připravit půdu, z níž semínka příznivých okolnosti mohou vzejít a sílit».
To je reálné pouze za podmínky, že si dokážeme vštípit následující čtyři zásady:
1. VYTÝČENÍ ÚKOLU
«Aby generátor úspěchu fungoval, musí být naprogramován a seřízen podle směru, který jsme zvolili», uvádí psycholog. «Potom může dodat smysl událostem, které se nám přihodily, a «vygeneruje» úspěch: jsou to tedy samy naše cíle, co zajišťuje činnost generátoru a co nám umožní úspěchu dosáhnout».
Emeritní profesor Stanfordské univerzity, kanadský psycholog Albert Bandura, proslulý svojí koncepcí sebeefektivity a vědeckým důkazem zhoubného vlivu násilné, tyranské výchovy na děti (Bobo Doll Experiment), už před téměř třiceti lety napsal: «Naše lidská přirozenost se částečně řídí naším vlastním výběrem osobních hodnot a norem. Působení toho, v čem spatřujeme svoji hodnotu jakožto osobnosti, částečně determinuje vliv našich setkání na směr našeho sociálního rozvoje».
Jestliže tedy ve svém směřování nemáme předem jasno, dlouhodobého úspěchu nedosáhneme. To neznamená, že bychom snad měli začít nějakým detailním plánováním. Jde spíše o to, abychom si ujasnili svá přání, abychom naplno pocítili, jakým směrem bychom si přáli svůj život dále rozvíjet a jaký bychom mu chtěli dát smysl.
Pozitivní směřování je podstatou přání, která mají životní důležitost. Abychom si je ujasnili, musíme si zcela zřetelně uvědomit, co nám dodává pocit vnitřního rozkvětu, a co se tedy může stát hybnou silou celého našeho života.
«Co ve mně promlouvá? Co potřebuji? Co si přeji?» To jsou otázky, které budou základem cesty k úspěchu. Každý by si poté měl svá očekávání konkretizovat a své cíle nějakým způsobem zhmotnit. Zavést si například deník, získat náležité vzdělání, setkávat se s lidmi, jejichž přání se podobají těm jeho».
2. OTEVŘENÍ SE SVĚTU
To znamená být vnitřně připraven postřehnout všechno nové a s maximální pozorností vnímat, co se kolem děje.
«Znamená to celkově se naladit na zvýšenou vnímavost a stálou bdělost. To nám umožní zachytit zajímavou informaci, okamžitě postřehnout možné perspektivy nové známosti, zaměřit energii určitým směrem. Tímto způsobem své šance zmnohonásobujeme, přičemž nezáleží na tom, zda jsme právě na této konkrétní možnosti zainteresováni nebo ne».
Čas od času je třeba dopřát si odpočinek, abychom poskytli prostor své intuici a vyloučili vliv nepřátel svého úspěchu: rutiny a automatického myšlení.
3. VYUŽITÍ NEZDARŮ
Podle profesorova názoru ani nejúspěšnější lidé nejsou chráněni před ranami osudu nebo neočekávanými nepříjemnostmi. Umějí však efektivně a s dlouhodobým výsledkem své nezdary «zpracovávat». Nepoddávají se hněvu nebo smutku a nepropadají pomstychtivosti. Příčiny neúspěchu hledají v sobě, docházejí k přesnému zhodnocení toho, co se stalo, zváží okolnosti a svůj neúspěch podrobí konečnému «sekundárnímu zpracování».
Nejprve oddělí náhodné nebo nevyhnutelné od toho, za co odpovědnost připadá jim, i když třeba jen částečná. «Tímto způsobem dokážou zárodky úspěchu najít paradoxně v samém středu svého nezdaru – téměř vždycky by totiž mohlo být ještě daleko hůř».
A konečně si kladou jedinou v této situaci doopravdy důležitou otázku: co si mohu z téhle nepříjemnosti odnést?
Jinak řečeno jak a za jakých podmínek ji mohu změnit v něco pozitivního?
Jak mám teď postupovat, abych ji změnil ke svému užitku?
Čemu mě tato událost naučila?
Jak mohu této situace využít k setkání s novými lidmi, k získání nových informací , otevřít nové světy?
Poslední etapou «zpracování» je «restart» generátoru šancí tak, aby teď dokázal otevřít nové dveře a najít jiné cesty.
Věnovat se něčemu novému, obnovit vztahy s bývalými známými, přijímat a posílat pozvání, shromažďovat informace k tématu, které nás zajímá… Každý musí sám najít svůj vlastní způsob, jak do svého světa vpustit čerstvý vzduch a jak ke svému úpěchu přidat nové ingredience, ať už se jim říká jakkoli – schůzka v pravý čas, klíčová informace, nový svět, nečekaný požadavek…
4. STÁT SE PRO OSTATNÍ TALISMANEM
Čím širší je síť našich osobních kontaktů a čím více je lidí, kteří jsou našimi známými, tím větší je pravděpodobnost, že nás potká šťastná náhoda. Richard Wiseman to upřesňuje: «Pro úspěšné lidi je typické očekávání, že jejich vztahy s ostatními přinesou své ovoce».
Samozřejmě za podmínky, že když nějaký kontakt navazujeme, projevujeme velkorysost, vnímavost k tomu druhému a svoje služby či pomoc poskytujeme bez toho, že bychom si dělali nárok na nějakou odměnu, protože jinak by se nový vztah stal pouze ziskuchtivým a egoistickým doplněním seznamu výhodných kontaktů. To je také důvod, proč kromě vztahů jako takových potřebujeme rovněž energii k dávání sebe samého. Jinak se nám základ dlouhodobého úspěchu založit nepodaří. Znamená to, že také my sami se pro jiné musíme stát talismanem a přinášet jim štěstí.
«Láska, znalosti a úspěch mají něco společného: byly stvořeny, aby v lidské společnosti neustále kolovaly, aby lidi spojovaly a vytvářely obecně lidské hodnoty», říká k tomu francouzský psycholog.
«Abychom jiným lidém přinášeli úspěch, stačí věnovat jim pozornost a čas a být ochotni jim naslouchat. Sdělit jim důležité skutečnosti, otevřít jim nové možnosti, ale také jim být nablízku v případě nezdaru, abychom jim pomohli přeměnit ho v šanci na něco lepšího».
Jestliže umíme dát najevo účast a solidaritu, nejen že si zajišťujeme zásobu vlastních budoucích úspěchů, ale dodáváme tím životu smysl a hloubku a popíráme smutně proslulé tvrzení, že člověk je člověku vlkem».
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Může člověk změnit svůj osud?
Jak do svého života přitáhnout příjemné události. Účinná metoda.
