Tohle si přečtěte, jste-li už ze všeho unavení

Všichni jsme občas unaveni a ani ne tak ve fyzickém smyslu. Přesto však jako by nám už žádné síly nezbývaly. Chce se nám nade vším mávnout rukou a otočit se k světu zády. Jenže to není žádné východisko.

Nabízím vám trochu jiný pohled na únavu. Zhluboka se nadechněte, přečtěte si to a pak jednejte podle sváho uvážení.

Svět, v němž žijeme, je velmi vyčerpávající. Je nevděčný. Unavení jste už jen z toho, že v něm prostě žijete. Jste unavení, protože příliš milujete, příliš se staráte, příliš dáváte tomuto světu, který vám nic neposkytuje náhradou. Jste unaveni nejistotou. Jste unaveni šedivými všedními dny.

Kdysi jste byli plni světlých nadějí, váš optimismus přebíjel cynismus, byli jste ochotni znovu a znovu dávat. Zlomené srdce, něčí nesplněný slib, plány které nevyšly, to vše vás postupně vrátilo z nebe zpátky na zem. Svět k vám nebyl vždycky laskavý a víc jste ztratili, než získali. Teď už vám opravdu nezbývá žádný elán, ani špetka nadšení, abyste se o něco pokusili znovu. Chápu vás.

Je pravda, že všichni jsme unaveni. Každý z nás. Po dosažení jistého věku nejsme nic jiného než armáda zlomených srdcí a nyjících duší, které zoufale touží po harmonii. Rádi bychom víc, ale jsme příliš unaveni, než abychom o to žádali. Nelíbí se nám, kde se nalézáme, ale jsme příliš ustrašeni, než abychom se do něčeho pouštěli znovu od začátku. Museli bychom riskovat a bojíme se, že bychom mohli spatřit, jak se všechno kolem nás rozpadá. Nejsme si ani zdaleka jisti, kolikrát ještě dokážeme znovu začít.

Dalším faktem je, že jsme unaveni jeden druhým. Jsme unaveni hrami, které hrajeme, lží, kterou si vyprávíme, nejistotou, kterou jeden druhému nadělujeme. Nechceme si navlékat masku, ale být naivním hlupáčkem se nám také nelíbí. Musíme tedy hrát role, které se nám nezamlouvají a přetvařovat se, protože si nejsme jisti svou volbou.

Vím, jak těžké je pokračovat v nějaké činnosti nebo začínat s novými a novými pokusy, když duševní síly jsou na dně. A někdejší hýčkané optimistické ideály se dnes zdají beznadějně hloupé. Ale moc vás prosím, jste-li už opravdu tak blízko tomu, abyste všechno vzdali, udělejte ještě jeden pokus, věnujte mu všechny síly.

Život nám dává mnohem více radosti, než si vůbec dokážeme představit, to je nevyvratitelná pravda. Jsme schopni dávat ještě více lásky, ještě více naděje a ještě více vášně než dáváme teď. Rádi bychom viděli okamžité výsledky a vzdáváme se, když se žádný efekt nedostavuje. Cítíme zklamání, protože odezva není žádná – a zanecháme pokusů.

Pochopte, že nikdo nemůže být každý den plný nadšení. Všem nám někdy dojde dech. Všichni jsme unavení. Skutečnost, že teď nemáte sílu a jste životem unaveni, zdaleka neznamená, že stojíte na místě. Každý člověk, který vás kdy v životě naplnil nadšením, utrpěl minimálně jednou porážku na své cestě k cíli. Přesto mu to nezabránilo za ním jít. A dosáhnout ho. Nevzdávejte nic, co děláte, ať je to věc rutiny nebo realizace nějakých grandiózních plánů.

Když cítíte únavu, zpomalte. Pohybujte se klidně a beze spěchu. Ale nezastavujte se. Jste unaveni ze zcela objektivních příčin. Jste unaveni, protože mnohé měníte a děláte. Jste unaveni, protože rostete. A jednou ve vás tento růst probudí nadšení.

(via)

=========
Prostě se na všechno vybodnout…
Za čím se honíme?