Rozdíl mezi zálibou, zaměstnáním, posláním a životním povoláním.

prace-rozdil

Záliba.

Práce

Poslání

Životní povolání

Tyhle pojmy si lidé často pletou. Přitom se nijak nekříží. Schválně si toho všimněte. Každý z nich má svůj přesný význam. Povím vám, jak si já představuju rozdíly mezi nimi a proč mi to pomáhá.

ZÁLIBA

Slovo samo navozuje lehkost a uvolněné jednání. Je tak příjemné něčím oblíbeným se bavit! Všechno ostatní nechat plavat a věnovat se své zálibě.

Můžete si pořídit nějakou novou zálibu, úplně se do ní ponořit a pak ji nechat být. Neurazí se. U nás doma měl každý svou zálibu. Babička pletla koberečky, dědeček vyráběl ozdoby ze stříbrných lžiček. Já jsem si před pár lety založila zahrádku. A dneska chodím zpívat a maluju.

Zálibu rozlišíte ode všeho ostatního už podle nálady. Příjemná a klidná nálada se vás zmocní pokaždé, když se své zálibě věnujete. Nelomcují vámi nějaké napoleonské záměry. Prostě se vám ta činnosti líbí. Dokonce si jí můžete vydělat peníze, ale není to vůbec nutné.

Záliby potřebujeme, abychom si uvědomili, že v životě je také něco jiného, nežli efektivita, příjmy a bouřlivý rozvoj.


PRÁCE

Bez zálib se můžeme obejít. Ale obejít se bez práce nejde. Samozřejmě, můžete být bohatým dědicem nebo být zajištěni štědrými příbuznými. Já si však myslím, že práci člověk stejně potřebuje. Přináší nám sebejistotu a hrdost. Potvrzuje nám, že se o sebe dokážeme postarat.

Vždycky jsem nějaké zaměstnání měla, občas i dvě. Ještě i potom, co mi vyšla třetí kniha, jsem byla zaměstnaná. Nechtěla jsem svou inspiraci zatěžovat pomyšlením na nájem.

Mnohé tvůrčí povahy se myšlence na stálé zaměstnání vzpírají. U mě to neplatí. Práce mi vždycky dávala pocit jistoty, sebedůvěru a svobodu. Bylo příjemné vědět, že se mohu spolehnout na vlastní síly. Nebudu hladovět, i kdyby mě múza opustila.

Práce může být nepřitažlivá. Může být i nudná. Může nás omrzet. Může neodpovídat naší intelektuální úrovni.

Práce nemusí obohacovat naši duši. Opravdu nemusí. Přežila jsem spoustu různých zaměstnání. Nevadí to. Prostě to není důležité.

Člověk nemá povinnost svoje zaměstnání milovat. Povinen je přijít a dělat to, co se po něm chce, pozorně a s péčí. Je jasné, že zvedá-li se vám z práce žaludek, můžete ji vyměnit. Ale žádnou filosofii z toho nedělejte.

Zaměstnání zajišťuje vás i vaši rodinu, umožňuje vám koupit, co potřebujete, šetřit na něco důležitého, platit nájem. Ten seznam by byl dlouhý. Žádná práce není ponižující, pokud vám umožňuje uspokojit své materiální potřeby. Žijeme v materiálním světě.

Úplně mě deptá fakt, že lidé si najdou slušné zaměstnání a pak si zoufají, protože nenaplňuje jejich představu o smyslu života. Dokonce se za ně stydí. Nechte toho, prosím vás!

Vy jste přece něco jiného, než vaše pracovní zařazení a služební postavení. Choďte do práce, berte výplatu a ostatní život si žijte podle svého. Zaměstnání rozhodně není přímo spojeno se smyslem života. Tohle si uvědomit je moc důležitá věc. Je tu totiž ještě…

…POSLÁNÍ

A to je něco docela jiného! Zaměstnání provozujeme za peníze, tečka. Poslání je to, co budujeme celý život, do čeho vkládáme síly, energii, vášeň a úpornost. Je to kariéra v širším slova smyslu. Je to cesta, po které uvědoměle kráčíme.

Svoje zaměstnání nemusíme milovat. Avšak zvolíme-li si něco jako své poslání, bez emocionální vazby se neobejdeme.

Poslání je něčím, do čeho je důležité investovat. Poslání slouží naše ambice, strategie i motivace. Poslání je naším spojením se světem.

Dříve jsem měla různá zaměstnání, dnes mám jasno i o svém poslání. Autorka. Profesionální spisovatelka. Z různých variant dnes vždycky vybírám tu, která mě nejvíc přiblíží mému poslání. Vkládám se do něj celá.

Jako spisovatelka navazuju vztahy s vydavateli, dodržuji domluvené termíny, souhlasím s veřejnými vystoupeními, dávám interview. Věnuji se kritikám, sleduju prodej svých knih a reakce čtenářů. Opatrně a s láskou dávám svému poslání, co je třeba. Jinak by se ode mě odvrátilo.

Mimochodem: bez poslání se dá docela dobře obejít. Není nic strašného na tom, když člověk chodí do práce, těší se ze svých zálib, zná smysl svého života, ale nemá poslání.

Poslání je vědomá volba. Pokud jste ji udělali, budete muset vynakládat úsilí a dopouštět se nějakého jednání. Jinak to bude úmorná a k ničemu směřující cesta.

Poslání je důležitou součástí mého života. Ale zdaleka ne tou nejdůležitější. Protože ještě tady je….

     
ŽIVOTNÍ POVOLÁNÍ

Poslání je proces veřejný. Je to vaše spojení se světem. Avšak životní povolání je osobní téma. Je to spojení s Bohem, s vesmírem, s něčím, co vás přeshuje. Je to volání srdce. Vaše předurčení.

Poslání je závislé na lidech kolem. Životní povolání závisí pouze na vás.

Můžeme změnit své poslání, nemůžeme však změnit povolání svého života.

Psaní bylo mým životním povoláním dlouho před tím, než jsem jsem si jako poslání vybrala stát se profesionální spisovatelkou. Psaní pro mě vždycky bude životním povoláním, i kdyby se mé knihy přestaly číst a všechna nakladatelství na světě zkrachovala. Je to pro mě důležitý proces a já už jsem dávno uzavřela sama se sebou úmluvu, že se mu budu každý den určitou dobu věnovat, i kdyby z toho zrovna nic nebylo.

Když se na své psaní dívám z hlediska poslání, je pro mě důležité, co si o mě myslí čtenáři. Přistupuju-li však k němu jako ke svému životnímu povolání, JE MI TO ÚPLNĚ FUK. Píšu, protože to já osobně potřebuju.

Životní povolání nemusí vynášet peníze a přitom mít maximální důležitost. Není spojeno ani s kariérou, ani s postavením nebo s ambicemi. Spousta lidí si chtěla na svém životním povolání založit kariéru. A zničili ho (Amy Winehouse je smutným příkladem).

Pokud by se mé poslání začalo přibližovat mému životnímu povolání a negativně na ně působit, nechám poslání posláním a najdu si práci.

Ale životního povolání se nezřeknu.

Povolání je něco, co nás dělá živými. Je to všechno, co našemu životu dává smysl. Manželství, přednášení, výchova dětí, starost o něčí zdraví, pomoc sousedům, to všechno může být životním povoláním. Jeden můj známý sbírá na ulici odpadky, kdykoli na nějaké narazí. Podle jeho osobního názoru to dává smysl a přináší užitek.

K životnímu povolání nás přivádí láska (já miluju psaní), nebo nenávist (mnoho lidí pracuje ve sféře sociální pomoci, protože systém péče o chudé v nich probouzí hrůzu a hněv).

Na životní povolání nemá smysl čekat. Potrpí si na vnímavost. Co nám poskytuje pocit, že skutečně žijeme?

Tam, kde je životní povolání, nemá místo ani lenost, ani sklíčenost. K čemu jsme v životě povoláni, to se nedá odložit stranou. Čím lépe své životní povolání pochopíte, tím těžší pro vás bude nic nedělat.

Záliby, práci i poslání si můžeme vybrat. K čemu však jsme v životě povoláni si nevybíráme. Pouze si ujasňujeme, co to je.

Svého životního povolání si můžeme vážit, můžeme se za ně stydět. Můžeme je opěvovat, nebo se tvářit, že neexistuje. Jestliže však své předurčení milujete a vážíte si ho, naplní se váš život radostí a smyslem. Budete silnější a odvážnější.

Jak člověk najde, k čemu je v životě povolán? Když naslouchá sám sobě. Když sleduje své reakce na svět kolem. Své emoce. Své srdce a duši.

Nezastavujte se ve chvíli, kdy si najdete práci. Najít můžete daleko víc.

Elizabeth M.Gilbertová

=========
Našli jste svou životní rovnováhu?
20 jednoduchých pravidel. Dřív nebo později poznáte jejich moudrost.

Více pro dobrou náladu: