Co si počít s lidmi, kteří si stále jen stěžují?
Snad každý zná nějakého člověka, který ustavičně jenom brblá, na něco si stěžuje a každý hovor převádí na svoje problémy. Protože problémy, ty má ten nešťastník neustále — věčné nervy kvůli práci nebo studiu, osobnímu životu, milovanému pejsánkovi, kvůli ranním zácpám na silnici, kvůli sousedům a třeba i se záděrami.
Zdálo by se, že nic tak hrozného na tom, že vyslechneme další nekonečnou litanii na cizí problémy, není. Je to nepříjemné, to je fakt, ale zdvořilost a dobré vychování nám prostě nedovolují takového člověka odmítnout. Jenomže sami sobě tak způsobujeme velkou škodu…
Proč rozhodně nemáme naslouchat cizím nářkům a čím je to nebezpečné?
Proč nesmíme vyslechnout něčí stížnosti?
Je to jednoduché. Svět zkrátka nesnáší věčné fňukaly. Vesmír se totiž jejich žalobám přizpůsobuje, a většinou úplně nebo částečně vymyšlené drobné problémy se tak mění ve skutečné a závažné. Tomu, kdo si jednou začne stěžovat, se k tomu bude dostávat stále nových a nových příčin.
A čím že takové věčné lamento hrozí tomu, kdo se uvolí trpiteli naslouchat?
- Ztrátou životní energie. Všimli jste si, jak silnou únavu po takovém nesmyslném, jednostranně vedeném „rozhovoru“ občas cítíte? Cizí stížnosti vám ubírají energii. Navíc mají schopnost přitahovat trable nejenom k tomu, komu jste naslouchali, ale také k vám. Připusťte, že jestliže si někdo umínil, že život je k němu zlý a nespravedlivý a že si na něj zasedl, vy s tím nic neuděláte a tím, že ho vyslechnete, mu ani nijak nepomůžete.
- Obyčejná manipulace. Často také ten, kdo si stěžuje, to nedělá jenom tak, ale čistě se zištnými cíli. Ať už zcela vědomě či podvědomě, využívá svých stížností k manipulaci, jejímž cílem je vyvolat ve vás pocity viny, soucit a lítost. Počítá s vašimi pocity trapnosti za vlastní úspěchy a jakési povinnosti pomoci mu v jeho nelehké situaci – samozřejmě na vlastní úkor. Navíc se tak báječně zbavuje zodpovědnosti za svoji situaci.
- Zhoršení emocionálního stavu. Lidská psychika se pod náporem proudu negativity opravdu necítí dobře. Nerozhoduje, že je to cizí negativita. A tak ti, kdo ochotně naslouchají, jsou naplněni cizím neštěstím, ať už skutečným nebo smyšleným, a problémy stěžovatele často pociťují jako své vlastní. Jejich emocionální stav se mění k horšímu, jejich pocity silně ovlivňuje cizí situace. Vzniká emocionální nerovnováha a může dojít i k poruchám nervové činnosti.
- Změny pohledu na život. I když jste třeba nenapravitelnými optimisty, cizí problémy to dokáží velice rychle změnit. Naučíte se na svět dívat tmavými brýlemi, časem si přestanete všímat všeho dobrého kolem sebe a vidět budete jen to špatné. Změníte se také ve věčného stěžovatele a fňukala.
Co si ale s problémem věčně si stěžujících osob počít?
Je jistě dobře projevovat empatii a dávat najevo soucit, když je někomu blízkému nebo známému zle, musí to však mít určitou míru. Není ovšem nijak snadné takového notorického stěžovatele odmítnout. Nikdo z nás si nejspíš nepřeje, aby vypadal jako nějaký necitelný egoista.
Uvažujte racionálně a střízlivě a a omezte poněkud svoji zdvořilost a ohledy. Je to ten nejlepší prostředek, který vám ušetří čas, síly, energii a nervy.
Několik důležitých rad:
– snažte se kontakt s věčnými trpiteli omezit na minimum; nezvěte je na návštěvu, zdvořile odmítejte jejich pozvání někam společně zajít a při náhodném setkání mějte vždy po ruce vážnou příčinu, pro kterou musíte co nejrychleji pokračovat svou cestou;
– neostýchejte se dát najevo, že toto nejsou vaše problémy — přímo uveďte, že řešení je v rukou stěžovatele; svou podporu mu můžete dát najevo vyjádřením přesvědčení, že je nepochybně s to problémy zvládnout;
– neprojevujte nijak svoji slabost – to znamená nelitujte, nevyjadřujte soucit a nenabízejte svoji pomoc, naopak se ptejte, co už dotyčný proti problému udělal a dělat ještě hodlá – možná tím „rozhovor“ ukončíte rychleji, než byste čekali; něco dělat je totiž často to poslední, na co takoví trpitelé myslí; netrapte se situací někoho, kdo svůj nářek často záměrně přehání nebo rovnou předstírá;
– udržujte si odstup, jasně vymezte hranice a naučte se říkat jasné „ne“, „to se mě netýká“, «nezavaluj mě věčnými stížnostmi, raději své problémy řeš“.
Máte přece jen obavu, aby vás nepokládali za hrubiána? Ale jděte – člověk prostě nemůže být laskavý a vstřícný ke každému. Musí umět hájit svůj zájem, duševní klid a rovnováhu. Pokud nedokážete odmítnout, můžete si být jisti, že se k vám podobné lamentovací typy budou slétat jako mouchy na med. Svou negativitu si na vás bude vylévat pomalu kdekdo a změníte se ve svého druhu smetiště, přeplněné cizími trablemi.
Proto si pamatujte: váš život je důležitější než problémy a stížnosti okolí.
Umějte se postarat o sebe, mějte se rádi a naučte se ignorovat věčné trpitele. Záhy postřehnete, že život je najednou veselejší.
Nepokoušejte se stát se dokonalým člověkem, mohlo by vás to zabít. 20 tvrdých pravd o životě.
Jak se dostat do stavu proudění
2 komentáře
Dobrý den,
zde jde spíše o notorické stěžovaní si v běžném životě typu- stále mám málo času, peněz, všichni se mají líp, mám pořád smůlu.
Příklad, který zde uvádíte s obsahem článku příliš nesouvisí.
Pěkná pitomost. Pokud si stěžujete že Vám utýrali ženu (nespecifikováno), lékař neposkytnutím pomoci zabil bratra a soudy nešetřili závažnou, tr. oznámenou činnost za 200 let vězení tak to obtěžujete? – Jako by toto byl přímo vzkaz těch nečinných, líných soudů.