Proč rozhodně nemáme naslouchat cizím nářkům a čím je to nebezpečné

Co si počít s lidmi, kteří si stále jen stěžují?

Snad každý zná nějakého člověka, který ustavičně jenom brblá, na něco si stěžuje a každý hovor převádí na svoje problémy. Protože problémy, ty má ten nešťastník neustále — věčné nervy kvůli práci nebo studiu, osobnímu životu, milovanému pejsánkovi, kvůli ranním zácpám na silnici, kvůli sousedům a třeba i se záděrami.

Zdálo by se, že nic tak hrozného na tom, že vyslechneme další nekonečnou litanii na cizí problémy, není. Je to nepříjemné, to je fakt, ale zdvořilost a dobré vychování nám prostě nedovolují takového člověka odmítnout. Jenomže sami sobě tak způsobujeme velkou škodu…

Proč rozhodně nemáme naslouchat cizím nářkům a čím je to nebezpečné?

Proč nesmíme vyslechnout něčí stížnosti?

Je to jednoduché. Svět zkrátka nesnáší věčné fňukaly. Vesmír se totiž jejich žalobám přizpůsobuje, a většinou úplně nebo částečně vymyšlené drobné problémy se tak mění ve skutečné a závažné. Tomu, kdo si jednou začne stěžovat, se k tomu bude dostávat stále nových a nových příčin.

A čím že takové věčné lamento hrozí tomu, kdo se uvolí trpiteli naslouchat?

  1. Ztrátou životní energie. Všimli jste si, jak silnou únavu po takovém nesmyslném, jednostranně vedeném „rozhovoru“ občas cítíte? Cizí stížnosti vám ubírají energii. Navíc mají schopnost přitahovat trable nejenom k tomu, komu jste naslouchali, ale také k vám. Připusťte, že jestliže si někdo umínil, že život je k němu zlý a nespravedlivý a že si na něj zasedl, vy s tím nic neuděláte a tím, že ho vyslechnete, mu ani nijak nepomůžete.
  2. Obyčejná manipulace. Často také ten, kdo si stěžuje, to nedělá jenom tak, ale čistě se zištnými cíli. Ať už zcela vědomě či podvědomě, využívá svých stížností k manipulaci, jejímž cílem je vyvolat ve vás pocity viny, soucit a lítost. Počítá s vašimi pocity trapnosti za vlastní úspěchy a jakési povinnosti pomoci mu v jeho nelehké situaci – samozřejmě na vlastní úkor. Navíc se tak báječně zbavuje zodpovědnosti za svoji situaci.
  3. Zhoršení emocionálního stavu. Lidská psychika se pod náporem proudu negativity opravdu necítí dobře. Nerozhoduje, že je to cizí negativita. A tak ti, kdo ochotně naslouchají, jsou naplněni cizím neštěstím, ať už skutečným nebo smyšleným, a problémy stěžovatele často pociťují jako své vlastní. Jejich emocionální stav se mění k horšímu, jejich pocity silně ovlivňuje cizí situace. Vzniká emocionální nerovnováha a může dojít i k poruchám nervové činnosti.
  4. Změny pohledu na život. I když jste třeba nenapravitelnými optimisty, cizí problémy to dokáží velice rychle změnit. Naučíte se na svět dívat tmavými brýlemi, časem si přestanete všímat všeho dobrého kolem sebe a vidět budete jen to špatné. Změníte se také ve věčného stěžovatele a fňukala.

Co si ale s problémem věčně si stěžujících osob počít?

Je jistě dobře projevovat empatii a dávat najevo soucit, když je někomu blízkému nebo známému zle, musí to však mít určitou míru. Není ovšem nijak snadné takového notorického stěžovatele odmítnout. Nikdo z nás si nejspíš nepřeje, aby vypadal jako nějaký necitelný egoista.

Uvažujte racionálně a střízlivě a a omezte poněkud svoji zdvořilost a ohledy. Je to ten nejlepší prostředek, který vám ušetří čas, síly, energii a nervy.


Několik důležitých rad:

– snažte se kontakt s věčnými trpiteli omezit na minimum; nezvěte je na návštěvu, zdvořile odmítejte jejich pozvání někam společně zajít a při náhodném setkání mějte vždy po ruce vážnou příčinu, pro kterou musíte co nejrychleji pokračovat svou cestou;

– neostýchejte se dát najevo, že toto nejsou vaše problémy — přímo uveďte, že řešení je v rukou stěžovatele; svou podporu mu můžete dát najevo vyjádřením přesvědčení, že je nepochybně s to problémy zvládnout;

– neprojevujte nijak svoji slabost – to znamená nelitujte, nevyjadřujte soucit a nenabízejte svoji pomoc, naopak se ptejte, co už dotyčný proti problému udělal a dělat ještě hodlá – možná tím „rozhovor“ ukončíte rychleji, než byste čekali; něco dělat je totiž často to poslední, na co takoví trpitelé myslí; netrapte se situací někoho, kdo svůj nářek často záměrně přehání nebo rovnou předstírá;

– udržujte si odstup, jasně vymezte hranice a naučte se říkat jasné „ne“, „to se mě netýká“, «nezavaluj mě věčnými stížnostmi, raději své problémy řeš“.

Máte přece jen obavu, aby vás nepokládali za hrubiána? Ale jděte – člověk prostě nemůže být laskavý a vstřícný ke každému. Musí umět hájit svůj zájem, duševní klid a rovnováhu. Pokud nedokážete odmítnout, můžete si být jisti, že se k vám podobné lamentovací typy budou slétat jako mouchy na med. Svou negativitu si na vás bude vylévat pomalu kdekdo a změníte se ve svého druhu smetiště, přeplněné cizími trablemi.

Proto si pamatujte: váš život je důležitější než problémy a stížnosti okolí.

Umějte se postarat o sebe, mějte se rádi a naučte se ignorovat věčné trpitele. Záhy postřehnete, že život je najednou veselejší.

=========
Nepokoušejte se stát se dokonalým člověkem, mohlo by vás to zabít. 20 tvrdých pravd o životě.
Jak se dostat do stavu proudění