Přestaňte se ustavičně pídit po štěstí

prestante-pidit-po-stesti

Energie a dobrá nálada nám pomáhají strávit den činorodě a výkonně. K večeru o sobě dává znát únava, to však je pochopitelné, vždyť den to byl plodný.

Stav melancholie je toho přesným opakem. Dělat se nechce nic. Jen sedět doma, tesknit při odpovídající hudbě a sledovat černobílé filmy.

Melancholie obvykle nemá žádný důvod. Vzniká sama o sobě, padne na vás jako mlha. Bojovat s ní se doporučuje za pomoci „jednoduchých kroků ke štěstí“, návodů k „boji se smutkem“ a tak dále. Velmi zajímavý pohled na melancholii nabídla americká spisovatelka Laren Stover.

Ve svém článku v New York Times vypráví, jak se celý život cítila nějaká divná kvůli bezdůvodnému smutku, který ji čas od času přepadal.Teprve po nějaké době začala se svou melancholií nejen prostě žít, ale získávat z těchto svých nálad potěšení a užitek.

V jistém smyslu je to vlastně krásné, propadat se do zasmušilého obětí melancholie. Dívat se na černobílý film nebo naslouchat zvuku větru, jemuž by Truman Capote dal jméno „luční harfa“.


Spisovatelka navrhuje s melancholií žít a nevynakládat veškeré síly na boj proti ní. Stavy tesknoty a smutku mohou být plodné pro každého z nás. Když se s melancholií naučíte žít, umožníte emocím, které kypí uvnitř, vyjít ven. Trochu si poplakat nebo si postěžovat na špatnou náladu je normální a dokonce víc než to, po podobném steskuplném „představení“ se budete cítit o mnoho líp.

Jak se naučit získat ze své melancholie o nejvíc? Laren Stover říká, že prochází všemi stádii stesku a smutku, nebrání emocím, aby ji zaplavily a vyšly ven.

Pokud se z tohoto stavu chcete dostat, přiznejte sami sobě, že je vám smutno.

Přiveďte svou melancholii k maximu. Nechte city, ať se nahromadí a pak dejte emocím průchod. Chce-li se vám plakat, plačte, chce-li se vám fňukat a stěžovat si na život, do toho! Pakliže si to vaše duše žádá, chovejte se jako hrdina laciného melodramatu.

K čemu je to dobré? Nebudete potlačovat vlastní city, což je daleko užitečnější, než je v sobě přemáhat. Krom toho vás relativně brzo omrzí rozmazávat si slzy po tvářích a rychleji se vrátíte k normálu.

Zajímavý fakt: když se pokusíte jít s pravdou ven a svěříte se přátelům, že vás přepadl bezdůvodný stesk a smutek, devět z desíti se bude snažit říci vám něco jako: „Neblázni, vždyť všechno je OK!“ Něco jim namítat je těžké. Vždyť všechno opravdu je v pořádku. Proto podobná slova ze strany přátel a blízkých, jakkoli je to zvláštní, vyvolávají jen pocit odtrženosti a přání znovu se schovat za dveřmi svého bytu. Totéž se děje, když čtete materiály typu „Efektivní kroky ke štěstí“. Podobné rady jsou nejspíš účinné a fungují. Když jste však ve stavu melancholie, zdá se vám, že všechno kolem je lepší než vy a že svět žije podle jakýchsi jiných zákonů, které neznáte.

     
Znamená vše výše řečené, že jsme přestali melancholii oceňovat a neustále se s ní pokoušíme bojovat? Velmi pravděpodobně ano.

Pokusy zbavit se stesku co možná nejrychleji se však podobají použití cheat-code ve videohře. Jestliže neprocítíte celé drama, jak zjistíte, co takový stesk a smutek vlastně obnáší?

Jak už jsme řekli, nemá melancholie žádný důvod. Pro tuto svou klíčovou zvláštnost je svou podstatou velmi podobná nastuzení.

Očkování ani antibiotika nepomohou. Je zkrátka třeba to přežít. Místo skrývání svých pocitů kdesi v hlubinách duše, podrážděnosti vyvolané radami přátel a křečovitých úsměvů přivítejte Její Veličenstvo Melancholii. Je to stav zcela zákonitý. Kdybyste si sem tam nezasmutnili, nebyly by ani chvíle štěstí tak sladké. Jako západ a východ slunce, jako příliv a odliv, melancholie přichází a odchází.

Cítíte, že znovu upadáte do smutku? Udělejte si náladový večer. Příjemná hudba a zajímavá knížka se k tomu dokonale hodí. Brzy budete zase na koni. Protože poctivě prožíváte svůj smutek.

A. Sereda

=========
Hlavní překážka na cestě ke štěstí
Všechno je možné, jenom se musíme snažit

Více pro dobrou náladu: