Představte si, že vaše duše čekala ve frontě miliardy let, aby se mohla stát člověkem.

Když mám mizernou náladu, představuji si, že moje duše musela stát ve frontě celé miliardy let, aby se mohla stát člověkem.

A samozřejmě ne pouze moje. Tam nahoře žádná zvláštní zábava není, spíš naprostá a nehorázná nuda. A tak naše duše, aby se alespoň nějak zabavily, pozorují lidi na Zemi. Na Zemi je tolik věcí! Na Zemi jsou maminky a zmrzlina a psi nebo třešňový kompot s peckami, kterými se dá báječně střílet. Na Zemi si můžete najít kamaráda a když je vám smutno, objemout ho. Můžete se tam koupat nahatí v moři, běhat a rozhazovat při tom nohama, můžete sedět u ohníčku a opékat špekáčky, můžete si vymýšlet všelijaké příběhy. Můžte chodit do práce a vyrábět pro jiné lidi důležité věci. Můžete chodit do lesa nebo si číst knihy. Na Zemi se taky můžete zamilovat. Můžete se držet za ruce a můžete ležet přitisknutí jeden k druhému a šeptat si tajnosti…

Všechny duše touží dostat se na Zem co nejdřív, to dá rozum. Říkají jedna druhé: „Pokud mám mluvit za sebe, já tedy čas na Zemi jen tak zbytečně utrácet nebudu! Budu cestovat, stavět nádherné domy nebo vynalézat nové technologie nebo psát povídky nebo učit děti! Je jasné, že už teď mě na Zemi hrozně potřebují!“

Jenomže to víte, na nebi to není jen tak. Ani tam to není jednoduché. Panuje tam děsná byrokracie. Jen tak jednoduše se na Zem dostat nedá. Takže když se duše rozhodne stát se konečně člověkem, musí se vydat do zvláštní kanceláře vyplnit příslušná lejstra. Jenomže tam je taková fronta, že si to neumíte představit, prostě úplná hrůza. Duše se nesměle ptá: „To všechny čekáte… na Zem?“ A ostatní duše jí sborem odpovědí: „Všechny!“

„Ale já bych si vzala jenom ten dotazníček…“

„My všechny jdem jenom pro dotazníček!“

A čekají… miliardy let. Když se konečně dostanou do té kanceláře, vidí – sedí tam Boží pomocník. Má dlouhé bílé vousy, ze kterých se rodí oblaka. Boží pomocník si prohrabuje vousy a oblaka pomalu odplouvají. Čte si zrovna ten váš dotazník a hned začíná klást záludné otázky:

— Jaký je cíl vaší návštěvy na Zemi?

— No, já to… chci se stát hudebníkem… dělat lidem radost muzikou, víte…

— Určitě? zvýší Boží pomocník hlas a dívá se na vás s přísně nachmuřeným výrazem.

— Určitě prosím!

— No, jenom si dej na mě pozor! Už jsem tu měl muzikanty, co se z nich z ničeho nic stali manažeři. Moc manažerů! A v hudebnících panuje náramně nízký stav! Pošlu tě tam hned teď, dávám ti vízum na osumadevadesát let. Ale to ti povídám, jestli mě podvedeš, vrátíš se předčasně šupem zpátky!

A to si radši nepředstavujme, co bude, když duše v dotazníku něco zkazí. Nevyplní náležitým způsobem. Vždyť Boží pomocník úřaduje jednou za sto let, vždycky v pondělí! To víte, je to moc důležitý činitel tam nahoře. Má děsně moc práce.

Takže když to duše pokazí, musí znovu čekat… a pokukovat dolů po lidech.

Tak tedy – když mám fakt špatnou náladu, představím si, jak moje duše čekala ve frontě ty dlouhé miliardy let, aby se mohla stát člověkem.

A hned se cítím líp.

=========
Život nemůžete žít nenačisto. Nečekejte a žijte teď.
Šťastný je ten, kdo dokáže najít diamant mezi dlažebními kostkami životních zkoušek