Pětkrát «někdy“ na cestě za štěstím od Paolo Coelho

Několik důležitých pravd, které je dobré přijmout, máme-li stanout na své cestě ke štěstí.

Všichni máme na to, abychom našli svůj vlastní osud, abychom změnili v realitu svou „osobní legendu“. Vždycky máme nějakou volbu, i když se nám třeba nelíbí nebo nám nevyhovuje.  Ve svých citech nejsme slepí, i když se téměř dusíme bez lidí, které potřebujeme. Vždycky máme sílu překročit jakoukoli překážku, kterou jsme nastolili sami sobě v podobě zdi slepené z problémů.

Všichni jsme se narodili jako vítězi. Léta v nás však ubíjejí víru v sebe sama. Můžeme se stát kým chceme, můžeme získat všechno, co si přejeme, jsme schopni pokořit jakýkoli vrchol, jenom se bojíme opustit svou „komfortní zónu“. Bojíme se porušit obvyklý řád. Máme obavu říci „ne“, pokud by nás to mělo na dalších pár let  vzdálit od touženého cíle.

Pojďme si rozebrat pět základních „někdy“ na cestě za štěstím, jak je postuloval brazilský spisovatel Paolo Coelho. Abychom byli šťastnější, je přeci jen NĚKDY třeba:

1. Někdy se člověk musí dát do běhu, aby viděl, kdo poběží s ním

Všichni jsme omylní. A každý má šanci na druhý pokus. Štěstí a vnitřní síla dokážou překonat jakékoli překážky. Ale to hlavní, co potřebujeme, je jistota, že někdo potřebuje nás. Pouze víra, že jsme milováni i se svými malými nedostatky a ne vždycky úspěšnými nápady, nám dává křídla a umožňuje, abychom viděli světlo i v úplně temné místnosti.

Všichni už jsme někdy zažili nějaký pád. Pravda je, že ne všichni dokážou vstát, ale ti, kteří v sobě našli sílu žít dál a nevzdávat se, by měli být vděčni nejen své vnitřní pevnosti, ale také lidem, kteří jim podali v tu správnou chvíli ruku.

Někdy je lepší riskovat, a získat tak možnost udělat další krok. Tam, kam velmi toužíme jít, třebaže tam půjdeme s obavami. Člověk přece pozná, čeho je skutečně schopen, pouze za cenu rizika. Bude-li sedět na místě, k cíli se určitě nepřiblíží. A když přitom ve tvářích svých blízkých vidí podporu, když mu sílu dodává také jejich přesvědčení o jeho úspěchu, může si být jist, že má nablízku ty správné lidi.

Strach z rizika se v nás ukládá od raného dětství. Když jsme slýchali „tam nechoď“, „na to nesahej“ nebo prostě jenom „ne“, vnukalo nám to jistá omezení. Zvykli jsme si, že jakékoli jednání má své nepřekročitelné hranice. A mylně jsme uvěřili, že na nás záleží jen málo věcí. I když ve skutečnosti na nás závisí to vůbec nejdůležitější: naše štěstí.

 2. Někdy musíme mluvit tišeji, abychom viděli, kdo nás ve skutečnosti poslouchá

Nikdy se nebojte udělat chybu, protože to, co pokládáte za potřebné a správné, je v dané etapě potřebné a správné právě pro vás. V daný životní okamžik prostě nemůžete jednat jinak. V té chvíli se soustřeďuje celá vaše volba, vy sami. I když se za rok může všechno naprosto změnit, budete vědět, že jste jednali tak, jak vám velelo srdce. Vaše srdce, ne cizí. Všechna rozhodnutí se musejí zakládat na vašem přání žít a přežít a ne na názorech a rozhodnutích někoho jiného.
Člověk je často využíván – buď aby na něj někdo svalil vlastní vinu,  nebo aby nějak zabil čas, či pro získání nějaké materiální výhody. My sami ale také často ať už vědomě či podvědomě využíváme jiné.

Měli bychom se naučit říkat lidem to, co jim chceme říci, nikoli to, co oni chtějí slyšet. Lidé mají sklon k hájení svých zájmů, ale tato obrana se rozplyne, jde-li o blízkého člověka. Nebojte se říkat, co si myslíte, protože ten, pro koho je to důležité, uslyší hned napoprvé a udělá si patřičný závěr. Pro koho to důležité není, nepochopí ani po sáhodlouhých debatách. 

Dávejte si záležet na tom, co říkáte svým blízkým. Vaše rady jsou jejich rozhodnutím pro budoucnost.

Naučte se rozlišovat lidi, ale nedělte je na „dobré“ a „špatné“, nýbrž na „blízké“ a „cizí“. V každém z nás je spousta dobrého a spousta špatného. My sami volíme, jací budeme k lidem, které potřebujeme. V naší duši probíhá denodenně boj andělů s démony.

A každý den někdo vítězí a druhý prohrává. Je třeba si pamatovat, že i temná strana může obsahovat dobré úmysly. Stačí si vzpomenout na teorii „jin-jang“ a život bude jednodušší.

3. Někdy je třeba udělat krok nazpět, aby člověk viděl, kdo ještě stojí na jeho straně

Zaposlouchejte se do zvuku slova „otroctví“. Může být fyzické i morální. Morální otroctví je nebezpečnější. Tělo může změnit zeměpisnou šířku, smýt ze sebe špínu, může změnit teplotní podmínky z „chladu“ na „teplo“, ale duše se stává otrokem navěky. Morální otrok nemůže pohnout ani tělem, neboť hranice jeho otroctví určuje rozhodnutí jiných lidí.

Tělo je pohyblivé, duše má však vždycky nějaký rámec. Teprve když pochopíme, že náš život je krátký a má jen jednoho hlavního hrdinu – nás samotné – a že ti kolem nás jsou prostě jen masou lidí, teprve tehdy dokážeme náležitě prožít zbývající léta. Jiným prostě nesmíte dovolit, aby řídili váš život. Pouze vy jste pánem každého svého dne. Vy jste vladař a majitel svých rozhodnutí. Vaše volba – to je zákon vašeho života.

Тeprve když si uvědomíme, že zvládneme všechno, že náš vnitřní svět je širší než nám dříve známý rámec, dokážeme dělat i nemožné. Důležité je neztrácet čas a žít – ne se bát a vědomě sám sebe zavírat do klece. Nebojte se rizika. Teprve riziko vám ukáže, kdo vás podporuje.

Kdo vás neodsoudí, ale poradí. Kdo se od vás neodvrátí se slovy „Já jsem ti to říkal!“, ale naopak vás po nezdaru obejme. Buďte pyšní na ty, kdo jsou s vámi ne snad fyzicky, ale morálně. Vždyť skutečná síla nespočívá v těle, ale v duši. Skrývá se v umění riskovat a uvidět, kdo je na naší straně, nebát se a nežít ve lži.

4. Někdy musíme přijmout nesprávné rozhodnutí, abychom viděli, kdo s námi zůstane, i když se nic nedaří

Jenom psychicky silný člověk dokáže přiznat své chyby. Pohlédnout lidem do tváře a říci: „Ano, chci se omluvit, vím, že vina je na mé straně“. Takoví lidé dokáží začít znovu od nuly. Půjdou po samém dně, ale najdou cestu k novému břehu, jakkoli bude dlouhá.

Nе všichni za vámi půjdou v těžké době. Někdo raději zůstane u ztroskotané lodi, protože neuvěří ve vaši sílu, jiný zkusí najít jinou loď  v naději na snadnější záchranu a někdo prostě beze slova zmizí v prázdnotě. Někoho odnese čas, jiného umoří závist, ale ti, kdo s vámi půjdou ze dna až na vrchol a nebudou se bát překážek, ti vám budou dodávat ducha.

Takoví lidé vám ve tři ráno zavolají, aby vám řekli „Všechno jsi udělal správně, prostě doba ještě nenazrála…“. S takovými lidmi je dobré žít, dodávají nám sílu pouhou svou přítomností, někdy i slovy a nejčastěji porozuměním a vírou v naše síly.

5. Někdy musíme nechat odejít toho, koho milujeme, abychom viděli, jestli nás miluje natolik, že se vrátí

Nikdy se nesmíme bát nechat někoho odejít. Ten, kdo miluje, neodchází. Nejde si vzít dovolenou do doby, než zas přijdou dobré časy. Nelze si myslet, že po boku toho, koho máme rádi, si nemůžeme vybudovat žádnou kariéru. Právě jen milovaní muži dosahují výšek, jen milované ženy jsou den ze dne krásnější. Štěstí nejde skrýt, přitahuje k sobě jako magnet jen dobré zprávy a úspěch.
V lásce je síla života. V lásce je skryto úsilí stát se lepším. Nebojte se pustit ty, které držíte. Pochopte, že celý život je stejně držet nedokážete, dojdou vám síly. Někdy člověk prostě musí vědět, že na něj nezapomenou.

Člověk musí zkrátka pochopit, že milující srdce cestu domů najde vždycky. Milující srdce ví, že to nejlepší není už třeba hledat, je to hned vedle. Zrada je volba. Kdo miluje, vybírat si nebude.

Všichni víme, kde je náš domov. Na domově nejsou důležité zdi, dveře a okna, na domově je pro nás důležitý obsah: útulnost, slabounký poprašek na rámečcích starých fotografií, zvuk hodinových ručiček, skřípající prkno na podlaze v předsíni, dětské schovávačky, sluneční prasátko na levém rohu koberce a jiné maličkosti.

Můžeme postavit nový dům, ale ty staré důležité detaily v něm už nebudou. Historii nelze opakovat, nejde hledat lidi podobné těm z minula. V životě vůbec jde jen málo co opakovat, je třeba cenit si všeho důležitého v konkrétní chvíli a nebát se říci „miluji“, když to člověk cítí. Život je krátký a bát bychom se neměli vůbec …

Žijte, riskujte, učte se a dělejte chyby. Na konci cesty s vámi zůstanou ti, kterým můžete věřit. S takovým zázemím je úspěch zaručen.

 Marina Pozniaková

=========
20 vybraných myšlenek Alberta Einsteina
Život se neměří počtem vdechů a výdechů
Proč nemá cenu chtít se zalíbit všem