O nových začátcích aneb Jak nemít strach ze změn

Ve chvílích, kdy se rozhodnete pro nový začátek, ať se to týká práce, vztahu nebo jakýchkoliv jiných životních oblastí, můžete pociťovat nadšení, pocit, že lítáte, odvahu. Konečně jste se rozhodli žít svůj život a být svobodné bytosti. Pryč ze svazujících vztahů a závazků. Máte nové vize, pozitivní myšlenky a víru, že dokážete i nemožné. Cítíte se tak volní.

Když však přijde ta změna, ta reálná změna, která už není jen ve vašich myšlenkách a fantazii, může se stát, že ta realita, kterou vnímáte a vidíte, nemusí nutně odpovídat vašim předchozím představám. Ať chcete být na změnu připravení jakkoliv důkladně, je dost možné, že přicházející diskomfort vás může jistým způsobem děsit. Věci, které byli do té doby samozřejmé (jistá práce, jistý vztah, jisté peníze…), jsou najednou čím dál více vzdálené.

Je to, jako když se rozhodnete, že pojedete na výlet, na který se už tak dlouhou dobu těšíte. Sednete do loďky a rozhodnete se vyrazit na širé moře. Máte radost, euforii, jste plni štěstí. V okamžiku, kdy vidíte, že se vám pobřeží ztrácí z dohledu a maják připomíná jen červenobílý flek, který je jen těžko rozpoznatelný z té dálky, ve které se právě nacházíte. Nejspíše až tady si uvědomíte, co vše vás může na širém moři potkat, možná až tady začne vaše mysl produkovat myšlenky typu „A co žraloci, nemohou mě tady potkat?“, „A co, když přijde bouře? Jak ji ustanu?“. Všechny tyto myšlenkové pochody jsou v pořádku. Jsou důkazem toho, že máme stále aktivované naše „záchranné kruhy“. Jde o pocit bezpečí a jistoty. Rodíme se na tento svět jako malí,  bezbranní tvorečci. A naši jedinou potřebou je cítit pocit bezpečí a lásky, který je pro nás životně důležitý. I v dospělosti se držíme záchranných kruhů. Držíme se jistot, které si pomyslně vytváříme. Držíme se zvyklostí, které tak rádi dodržujeme. To proto, protože nám dávají právě pocit jistot a bezpečí.


V okamžiku, kdy tedy už plujete na širém moři je důležité si připomenout, že se není čeho bát. Pokud ve vašem srdci stále plápolá vlajka odhodlání a vy máte stále kuráž to nevzdat a řídit kormidlo směřem dál a vpřed, pak vytrvejte. Nevzdávejte to s první bouří, co přijde. Udržujte směr. Kontrolujte stav paliva. Občas si odpočiňte, ať nabere sílu na další cestu. Vnímejte tu krásu, která se vám po cestě otevírá v podobě svitu slunce, v noci měsíce. Lesklé mořské hladiny. Ostatních lodí, které potkáte.

A až konečně doplujete do cíle, který jste si vysnili. Až tímto obdobím plavby (přemeny) projdete, budete silní a vděční za tuto zkušenost (poznání diskomfortu a ztrátu jistot). Nepokoje a nejistoty, které totiž po cestě potkáte, vám ukazují, že jedete tím správným směrem. Ono všechno není nakonec tak těžké a složité, jak se zdá. Vše se dá zvládnout. Je nezbytné si stále věřit. Věřit, že i když se naše loďka nejistě kolíbá v neznámých vodách, i když ztrácíme kurz a všude kolem je mlha, můžeme stále věřit, že nad námi brzy vysvitne slunce a moře se uklidní.

VÍRA je to, co nám pomáhá přežít v těžkých chvílích. Víra v naše sny a cíle. A NADĚJE je to, co nás motivuje i když máme loďku plnou vody a zdá se, že se každou chvíli potopí. Nikdy to neberte jako porážku-prohru, když vám na chvíli vypadne kormidlo z ruky. Berte to jako překážku, jako novou zkušenost. Až po překonání překážky víme, že to nebylo zase tak těžké zvládnout.

Dýchejte. Užívejte si maličkostí, co vás dokáží rozesmát. Obklopte se lidmi, kteří vás mají rádi a záleží jim na vás. A uvidíte, že to zvládnete. Stejně, jako jste zvládli vše předtím. Klid a nikam nespěchejte. Vše má svůj čas. Budujte trpělivost, ta růže přináší. Posilujte víru. Držte si naději. Pracujte a odpočívejte. Milujte své blízké a sebe samé. Odhoďte okovy strahu a řetězi obav a vše bude tak, jak má být. Každá změna vám bude změnou k lepším zítřkům.

Autorka: Bc. Martina Kulichová

=========
Svoboda začíná ve vaší mysli
Liz Gilbertová: Nejlepší rada mého života