Zvyk nosit v sobě pocity křivdy je velmi toxický. Říkává se: „Nosit v sobě křivdu je stejné jako spolknout jed a čekat, až umře ten druhý.“
Občas v tomto světě narazíme na podivné lidi. Dříve nebo později na své životní pouti takovou osobu nejspíš potkáte.
Jestliže někdo vůči vám chová zlobu, kterou skrývá, je mu hůře než vám. Pro vás z toho nevyplývají žádné následky, zejména když jeho zloba nijak podložena.
Někteří lidé se vůči vám cítí ukřivděni za něco, co udělali sami.
Hněvají se na vás kvůli reakci na jejich nesprávné jednání bez ohledu na to, zda jste jim vynadali anebo přivřeli nad celou věcí oči. Jestliže jste v hněvu vybuchli, budou se cítit ukřivdění kvůli vaší agresi. Pokud jste je ignorovali, bude důvodem jejich ukřivděnosti skutečnost, že jste nereagovali na jejich provokace.
S člověkem stravovaným takovým ukřivděným pocitem je těžké cokoli počít, přesto však můžete zkusit dvě tři věci a problém vyřešit, nebo se přes něj alespoň přenést.
Zeptejte se dotyčného, co mu schází k tomu, aby dobře spal.
Existuje samozřejmě vysoká pravděpodobnost, že váš přístup reagující na jeho nesprávné jednání byl správný a zcela oprávněný. Ale projevit iniciativu je vždycky dobrá věc.
Jestliže se někdo urazí, předvádí svou ukřivděnost a dál se na vás zlobí, dává tím najevo, že řešení konfliktu očekává právě od vás.
Tak mu tu službu zkrátka prokažte. Zeptejte se ho, co dělat, aby se situace zlepšila. Poskytne vám to možnost napravit svoje případné chyby a navíc to vašeho oponenta přiměje k tomu, aby si rozebral své vlastní jednání – možná dokonce, aby pochopil, že jeho chování bylo nepěkné.
Jestliže to neudělá, dozvíte se tím o něm něco dosti závažného a pravděpodobně přijmete některá rozhodnutí ohledně místa takového člověka ve svém životě.
Pochopte.
Jestliže vám někdo způsobil bolest a ještě se na vás kvůli tomu urazil, pak ještě dříve, než ho jednou provždy začnete nenávidět a podobně jako on svou zlobu skryjete, zamyslete se, k čemu mu to vlastně je a čím to může být způsobeno. Jakou měl minulost? A jak žije dnes? Pokládá snad svůj obranný postoj za životní nutnost? Nebo má důvody k přesvědčení, že s ním bylo nespravedlivě naloženo?
Pro lidi, kteří se stali obětí narcise nebo násilníka, nebo které nějaký hrozný prožitek z minulosti nutí budovat kolem sebe neprostupné zdi, může právě křivda sloužit jako materiál ke zpevnění tohoto obranného valu. A i když podobné chování nejde označit za správné, porozumění jeho příčinám by mohlo pomoci při řešení konfliktu.
Omluvte se.
Ne, opravdu nejste povinni žádat o prominutí, pokud nechcete. Nicméně slova „Odpusť mi“ jsou tou nejmocnější součástí výzbroje každého člověka. Uplatnit je však má smysl pouze v tom případě, že skutečně litujete, co se stalo, nebo jestliže jste si jisti, že se tím vzájemný styk dá do pořádku.
Omluva navíc může být tím, co člověk prožívající pocit ukřivděnosti potřebuje, aby mohl jít dál.
Nechte to být.
Tak či onak, nejlepším řešením bude ze své strany na křivdu zapomenout. A pokud vám snad oponent i nadále otravuje život, pak má možná smysl obrátit se někam výš, aby došlo k normalizaci situace, zvláště pokud se nemůžete setkáním s „ukřivděným“ vyhnout.
Mít co do činění s cizí ukřivděností není nic příjemného, zvlášť když se člověk ničeho špatného nedopustil. Ale v životě se může stát leccos…
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>„Toxický“ člověk. Nenastal čas se s ním rozejít?
10 typů toxických lidí
