Krize středního věku. Člověk v hledání vlastního smyslu.

Krize v sobě nese možnost změny. Růst a uzdravení jsou však možné jenom tehdy, jestliže se starého a přežilého dokážeme zbavit.

Krize středního věku se týká asi pětina lidí. Co ji charakterizuje? Psychická i fyzická únava, deprese, pocity vnitřní prázdnoty a zklamání, ztráta smyslu života, absence jakýchkoli přání, pocit naprosté samoty. Je to období prázdnoty. V člověku dozrává vědomí, že jak žil až dosud, dál žít nedokáže, ale jinému způsobu se zatím nenaučil. Ztrácí svůj dosavadní svět, známý a dostupný.

Krize středního věku je obdobím přehodnocení všech dosavadních hodnot, všeho, čeho jsme dosud dosáhli, hodnot, o které se opíral náš svět. Je to období hledání a přijetí vlastního, individuálního smyslu života. Člověk rekapituluje a propadá pocitu, že mu život protekl mezi prsty. Souvisí to s jistou stagnací. Děti opouštějí domov, rodiče zůstávají sami. Život zpomalí a přichází tendence přemýšlet nad tím, čeho jsme dosáhli, co se nám podařilo, v čem jsme selhali a v čem se naše sny nesplnily.

Životní hodnoty, to jsou sklony, touhy, spokojenost, sklon k činnosti, snaha přežít. Hodnotami osobního významu rozumíme úsilí o sebezáchovu, touhu po moci, snahu být uznáván, ješitnost. A konečně hodnotami smyslu jsou smysluplný zájem o něco, ochota a připravenost ke kontaktu s jinými, erotická láska, sklony k tvorbě, zájmy, ideály a hledání něčeho absolutního, stejně jako uvědomělé úsilí sloužit světu kolem sebe.

Toto rozdělení nám usnadní porozumět, na které z hodnot klade člověk důraz v různých etapách svého života. Mladí lidé si smysl a kvalitu života představují jinak, než lidé středního a staršího věku. V mládí člověk přebírá hodnoty svých rodičů, naprosto a nekriticky přebírá hodnoty společnosti, v níž se pohybuje a snaží se někomu se podobat, být někomu potřebný. Materiální dostatek, zevnějšek, prestiž a umění udělat dojem, to jsou základy, o které se opírají hodnoty současných mladých lidí: kariéra, rodina, peníze.

Uprostřed života však před člověkem vyvstane potřeba porozumět smyslu své existence a založit ji na svých vlastních, ne už na přejatých hodnotách. Právě uprostřed života, v tomto bodě „nula“ narazí člověk na pochopení nezbytnosti konce žití a přeje si zanechat po sobě stopu, paměť, přeje si něco dělat a tvořit nikoli „za“ něco, ale „pro“ něco, ve jménu něčeho. Právě toto přání vědět, že život nebyl a není žit nadarmo, nutí člověka vejít do pekla známého pod názvem krize středního věku a vyjít z něj v obnoveném stavu. I když jeho hodnoty samy o sobě mohou kupodivu zůstat stejné jako dřív. Stejná rodina, kariéra, peníze… základy pro ně však už budou jiné a jinde.

Aby člověk přežil toto obtížné krizové období, může se jistě obrátit na psychologa, může však také zkusit hledat sám důvody své vlastní existence. V takovém případě je dobré vzít kus papíru a věnovat jeden večer seznámení se sebou samým.

Když se člověk středního věku pokusí nahlédnout sám do sebe, dotknout se svých citů a přání a poslouchat hlas svého srdce, získá zároveň možnost vidět jinak i svět okolo. Nikoli nadarmo psal Saint Exupéry o tom, že nejlépe vidíme srdcem. „To nejdůležitější je očím neviditelné“.

Tak tedy cvičení číslo 1: Narýsujte úsečku, kde levý krajní bod bude narozením a pravý koncem vašeho života. Vyznačte bod, kde se cítíte být v přítomné chvíli. Zamyslete se nad tím, kolik už jste prožili a kolik podle vás – čistě intuitivně – máte ještě před sebou. Jakou barvou vybarvíte levý úsek úsečky a jakou ten pravý? Vymyslete si pro každý bod na úsečce, vlevo, uprostřed i napravo, nějaké jméno. Popište přídavnými jmény dva úseky, které jste vyznačili. Jaký je váš vztah k minulosti a jaké naděje chováte do budoucna?

Soustřeďte se teď na bod uprostřed. Je to váš bod „nula“. Místo, kde se nacházíte právě teď. Odpovězte si na otázky: v čem se mi teď daří? Jaké životní aspekty, který typ činnosti a jaké vztahy s okolním světem mi nejvíc vyhovují jako osobnosti? Jak zní melodie mého života? Kterou píseň bych si mohl zpívat, abych šel večer spokojeně spát a ráno abych se radoval z nového dne? Jaký způsob života by byl pro mě nejvhodnější, abych šel duševně nahoru? Jaký způsob života bych vedl, kdybych si mohl stvořit svět podle svého?

Cvičení číslo 2: Představte si, že jste potkali vílu, která vám slíbila, že za půl roku bude váš vnitřní život i svět okolo takový, jaké je budete chtít mít. Můžete změnit všechno, co jen chcete: svoje city, životní okolnosti atd. Udělejte to hned teď, vypíšete to během deseti minut.

Cvičení číslo 3: Představte si, že váš život je román. Vy jste jeho autorem. Má vyjít jeho druhé vydání a vám se dostalo možnosti knihu přepracovat. Jaké změny byste v ní udělali? Nebo byste nechali všechno tak, jak to je?

Cvičení číslo 4: Představte si sami sebe za deset let. Popište, jakým jste se stali člověkem, jak v tom věku budete cítit a vnímat své tělo, jaký bude váš duševní stav. Budete uplynulých deseti let litovat, nebo budete naopak hrdi na to, jak jste je prožili?

Víme o sobě mnohé, víme hodně o svých pravých životních hodnotách, ale mnohdy si to bojíme přiznat, neboť bychom tím odpovědnost za svůj vlastní život vložili na svá ramena. Krize středního věku staví člověka před volbu: přijmout výzvu, stát se autorem svého života a nést zodpovědnost za vše, co se s námi děje a bude dít, na vlastních ramenou, nebo ji nepřijmout a i nadále spoléhat na něčí rady, žít podle někým jiným vytvořených pravidel „správného“ života a cítit se nespokojení, ukřivdění, nenaplnění. Trvání krize středního věku přímo souvisí s touto volbou.

S.Ripka