Krize středního věku. Člověk v hledání vlastního smyslu.

Krize v sobě nese možnost změny. Růst a uzdravení jsou však možné jenom tehdy, jestliže se starého a přežilého dokážeme zbavit.

Krize středního věku se týká asi pětina lidí. Co ji charakterizuje? Psychická i fyzická únava, deprese, pocity vnitřní prázdnoty a zklamání, ztráta smyslu života, absence jakýchkoli přání, pocit naprosté samoty. Je to období prázdnoty. V člověku dozrává vědomí, že jak žil až dosud, dál žít nedokáže, ale jinému způsobu se zatím nenaučil. Ztrácí svůj dosavadní svět, známý a dostupný.

Krize středního věku je obdobím přehodnocení všech dosavadních hodnot, všeho, čeho jsme dosud dosáhli, hodnot, o které se opíral náš svět. Je to období hledání a přijetí vlastního, individuálního smyslu života. Člověk rekapituluje a propadá pocitu, že mu život protekl mezi prsty. Souvisí to s jistou stagnací. Děti opouštějí domov, rodiče zůstávají sami. Život zpomalí a přichází tendence přemýšlet nad tím, čeho jsme dosáhli, co se nám podařilo, v čem jsme selhali a v čem se naše sny nesplnily.

Životní hodnoty, to jsou sklony, touhy, spokojenost, sklon k činnosti, snaha přežít. Hodnotami osobního významu rozumíme úsilí o sebezáchovu, touhu po moci, snahu být uznáván, ješitnost. A konečně hodnotami smyslu jsou smysluplný zájem o něco, ochota a připravenost ke kontaktu s jinými, erotická láska, sklony k tvorbě, zájmy, ideály a hledání něčeho absolutního, stejně jako uvědomělé úsilí sloužit světu kolem sebe.

Jak objevit svou hodnotu, odhalit zdroje své vnitřní síly, přestat být obětí okolností a dovolit si žít šťastný život v proudu.>>>

Toto rozdělení nám usnadní porozumět, na které z hodnot klade člověk důraz v různých etapách svého života. Mladí lidé si smysl a kvalitu života představují jinak, než lidé středního a staršího věku. V mládí člověk přebírá hodnoty svých rodičů, naprosto a nekriticky přebírá hodnoty společnosti, v níž se pohybuje a snaží se někomu se podobat, být někomu potřebný. Materiální dostatek, zevnějšek, prestiž a umění udělat dojem, to jsou základy, o které se opírají hodnoty současných mladých lidí: kariéra, rodina, peníze.

Uprostřed života však před člověkem vyvstane potřeba porozumět smyslu své existence a založit ji na svých vlastních, ne už na přejatých hodnotách. Právě uprostřed života, v tomto bodě „nula“ narazí člověk na pochopení nezbytnosti konce žití a přeje si zanechat po sobě stopu, paměť, přeje si něco dělat a tvořit nikoli „za“ něco, ale „pro“ něco, ve jménu něčeho. Právě toto přání vědět, že život nebyl a není žit nadarmo, nutí člověka vejít do pekla známého pod názvem krize středního věku a vyjít z něj v obnoveném stavu. I když jeho hodnoty samy o sobě mohou kupodivu zůstat stejné jako dřív. Stejná rodina, kariéra, peníze… základy pro ně však už budou jiné a jinde.

Aby člověk přežil toto obtížné krizové období, může se jistě obrátit na psychologa, může však také zkusit hledat sám důvody své vlastní existence. V takovém případě je dobré vzít kus papíru a věnovat jeden večer seznámení se sebou samým.

Když se člověk středního věku pokusí nahlédnout sám do sebe, dotknout se svých citů a přání a poslouchat hlas svého srdce, získá zároveň možnost vidět jinak i svět okolo. Nikoli nadarmo psal Saint Exupéry o tom, že nejlépe vidíme srdcem. „To nejdůležitější je očím neviditelné“.

Tak tedy cvičení číslo 1: Narýsujte úsečku, kde levý krajní bod bude narozením a pravý koncem vašeho života. Vyznačte bod, kde se cítíte být v přítomné chvíli. Zamyslete se nad tím, kolik už jste prožili a kolik podle vás – čistě intuitivně – máte ještě před sebou. Jakou barvou vybarvíte levý úsek úsečky a jakou ten pravý? Vymyslete si pro každý bod na úsečce, vlevo, uprostřed i napravo, nějaké jméno. Popište přídavnými jmény dva úseky, které jste vyznačili. Jaký je váš vztah k minulosti a jaké naděje chováte do budoucna?

Soustřeďte se teď na bod uprostřed. Je to váš bod „nula“. Místo, kde se nacházíte právě teď. Odpovězte si na otázky: v čem se mi teď daří? Jaké životní aspekty, který typ činnosti a jaké vztahy s okolním světem mi nejvíc vyhovují jako osobnosti? Jak zní melodie mého života? Kterou píseň bych si mohl zpívat, abych šel večer spokojeně spát a ráno abych se radoval z nového dne? Jaký způsob života by byl pro mě nejvhodnější, abych šel duševně nahoru? Jaký způsob života bych vedl, kdybych si mohl stvořit svět podle svého?

Jak objevit svou hodnotu, odhalit zdroje své vnitřní síly, přestat být obětí okolností a dovolit si žít šťastný život v proudu.>>>

Cvičení číslo 2: Představte si, že jste potkali vílu, která vám slíbila, že za půl roku bude váš vnitřní život i svět okolo takový, jaké je budete chtít mít. Můžete změnit všechno, co jen chcete: svoje city, životní okolnosti atd. Udělejte to hned teď, vypíšete to během deseti minut.

Cvičení číslo 3: Představte si, že váš život je román. Vy jste jeho autorem. Má vyjít jeho druhé vydání a vám se dostalo možnosti knihu přepracovat. Jaké změny byste v ní udělali? Nebo byste nechali všechno tak, jak to je?

Cvičení číslo 4: Představte si sami sebe za deset let. Popište, jakým jste se stali člověkem, jak v tom věku budete cítit a vnímat své tělo, jaký bude váš duševní stav. Budete uplynulých deseti let litovat, nebo budete naopak hrdi na to, jak jste je prožili?

Víme o sobě mnohé, víme hodně o svých pravých životních hodnotách, ale mnohdy si to bojíme přiznat, neboť bychom tím odpovědnost za svůj vlastní život vložili na svá ramena. Krize středního věku staví člověka před volbu: přijmout výzvu, stát se autorem svého života a nést zodpovědnost za vše, co se s námi děje a bude dít, na vlastních ramenou, nebo ji nepřijmout a i nadále spoléhat na něčí rady, žít podle někým jiným vytvořených pravidel „správného“ života a cítit se nespokojení, ukřivdění, nenaplnění. Trvání krize středního věku přímo souvisí s touto volbou.

S.Ripka

Jak objevit svou hodnotu, odhalit zdroje své vnitřní síly, přestat být obětí okolností a dovolit si žít šťastný život v proudu.>>>