Když sami sobě dovolíte, co si zasloužíte, přitahujete k sobě to, co skutečně potřebujete

Často člověk zapomíná, že je tím nejdůležitějším člověkem svého života. Že když dokáže říci „ne“, neznamená to, že je egoista. Že by si měl začít doopravdy vážit sám sebe.

Jsme si například jisti, že přesně víte, co potřebuje vaše rodina a všichni vaši blízcí. Citlivě reagujete na potřeby svého partnera, svých rodičů a dětí, a to každý den, protože je máte rádi a máte o ně starost.

A teď se zamyslete – děláte si každý den starost také o to, co potřebujete vy sami? Někdy je to těžké, jistě. Ve skutečnosti však velmi mnoho lidí má sklon uvažovat tímto způsobem: „Když je dobře ostatním, já jsem taky OK“.

Je evidentní, že přinášet štěstí jiným, starat se o jejich bezpečí a všechny potřeby, je pro většinu lidí prioritou. Neměli bychom nicméně nikdy zapomínat na to, že také my si zasloužíme, abychom sami sobě leccos dovolili, abychom se o sebe starali a naslouchali svým potřebám…

Mít radost sám ze sebe, ze způsobu, kterým užíváme svého prostoru a času, přináší a posiluje pocit vlastní důstojnosti a kladného hodnocení sebe sama. To jsou věci prvořadého významu a my vás zveme, abyste se nad nimi spolu s námi zamysleli.

Moje potřeby, tvoje potřeby

V populární psychologii je někdy užíván termín „Wendin syndrom“. Vychází z oblíbené Barrieho knihy o Petru Panovi. Kdo je člověk, trpící Wendiným syndromem? Jeho chování se vyznačuje těmito hlavními rysy:

• Je ochoten posloužit druhým ve dne v noci, přičemž přednost dává partnerovi a rodině, nikdy sobě.

• Starost o jiné a uspokojení všech jejich potřeb ho činí šťastným. Je to hlavní způsob, kterým projevuje lásku.

• Dříve nebo později přichází okamžik, kdy si dotyčný uvědomí, že sám se dává celý, ale nic za to nedostává.

Sebevědomí těchto lidí je velmi křehké. Zároveň se bojí, že budou opuštěni a přestanou být jiným „užiteční“.
Je docela možné, že vy sami jste se tak daleko ještě nedostali. Přesto však se můžete dost často ve svém všedním životě cítit následujícím způsobem:

• Máte pocit, že jste «v pasti«. Chodíte do zaměstnání a navíc máte hromadu povinností doma, věnujete se dětem, domácnosti, možná i rodičům a jiným starším příbuzným.

• Každý den se od vás očekává totéž: že budete stále stejně svědomitě plnit svoje povinnosti a že váš fyzický a citový stav se nikdy nezmění. Vy jste přece ten, kdo je stále ve službě a slouží jiným s láskou a ze srdce.

• Jiní, jak se zdá, nemají ponětí, že nemáte absolutně vůbec žádný čas pro sebe, Jsou si jisti, že jste šťastni plněním každého úkolu k jejich službám a službám všech, kteří vás o něco požádají.

• Každý večer litujete, že jste opět nenašli ani minutku pro sebe, usínáte únavou a s myšlenkou, že zítra vás opět čekají stejné povinnosti.

• Jestliže se podle tohoto modelu chováte delší dobu, riskujete, že se u vás začnou projevovat úzkostné stavy. Rozum možná tyhle denodenní služby plánuje, ale vaše tělo je nemusí stále zvládat.

• Nervozita, únava a zvýšená úroveň kortizolu v krvi se začínají projevovat na vašem zdravotním stavu. Pokud jde o emocionální vyrovnanost, dříve nebo později nutně dojdete k poznání, že jste si vybudovali vězení a nevíte, jak z něj vyváznout.

     

Nabízíme vám k vyzkoušení následující strategii chování:

Teď jsi ty ten hlavní hrdina!

«Když sami sobě dovolíte to, co si zasloužíte, přitahujete to, co skutečně potřebujete». Nad touto větou se zamyslete a snažte se ji uplatnit ve vlastním životě. Řekneme vám, jak.

Dovolit sami sobě to, co si zasloužíte, neznamená být sobcem.

• Mnoho lidí se opravdu mylně domnívá, že mít vysoké sebevědomí a znát svou cenu automaticky znamená být sobec a myslet jenom na sebe. Nic však není skutečnosti více vzdáleno.

• První, co člověk musí pochopit, je jednoduchá pravda, že všichni jsme se narodili, abychom byli šťastni. Pokud je váš život plný stresu a úzkosti protože vždycky a všude myslíte v první řadě na druhé a sebe si necháváte nakonec, dříve nebo později z toho onemocníte.

Co vám dává tahle obětavá služba blízkým? Nic. Nic, protože pocit uspokojení z toho, že pomáháte, že jste užiteční, že vaši milovaní jsou v bezpečí a klidu, má své meze. Nemůže vyvážit ustavičné přepínání sil, věčný shon a chvat a odbývání svých vlastních potřeb. Vám, výhradně vaší osobě se nedostává ničeho. Musíte si uvědomit, že „dovolit si, co si zasloužíte“ neznamená nějakou jednorázovou akci, ale určitý trvalý přístup, určitý soubor jednání:

• Musíte během dne najít alespoň hodinu, kterou věnujete sami sobě. Něčemu, co se vám líbí, z čeho jste šťastní, co vás odvede úplně jinam, pomůže vám se rozptýlit a uvolnit, bavit se, co vás zaujme nebo napomůže vašemu osobnímu růstu. Něčemu, co bude jen a jen pro vás.

• Naučte se říkat NE. Když řeknete ne a promluvíte nahlas o svých potřebách, rozhodně nepromluvíte jako egoista. To je řeč realisty. Pokud nechcete udělat o co vás prosí vaši blízcí, řekněte to otevřeně a upřímně. Zbaví vás to zbytečné zátěže odpovědnosti. Vysvětlete své důvody a tečka.

Užívejte si toho, co jste si zasloužili a buďte svobodní.

• Ve chvíli, kdy se začnete radovat z toho, co si sami dovolíte, věci kolem se změní. Proč? Protože lépe poznáte sebe sama, protože pocítíte, že vaše sebevědomí roste a uvědomíte si svou cenu. A to je to, co si skutečně zasloužíte.

• Pokud snad někdo jiný nechápe, jaká je vaše skutečná cena, ukažte mu to. Ukažte mu, že neumíte jenom sloužit a starat se a milovat jiné. Umíte milovat také sebe a umíte se postarat o svůj osobní růst.

Začněte si hned dnes víc vážit sebe sama. Najděte si svůj prostor pro relaxaci, začněte se svými koníčky, rozšiřte záběr svých sociálních vztahů a nikdy nezapomínejte, že ve svém životě hrajete hlavní roli VY. To vy jste jeho hlavní hrdina!

A.Stone

=========
Jak začít život z čistého listu. Rady Paola Coelha.
Jak znovu stvořit sami sebe a mít vše, co si přejeme

Více pro dobrou náladu: