Kde sídlí smutek a jak ho odtamtud vyhnat?

Radost, smutek, strach i sebejistotu si lidé sugerují sami, domnívá se odbornice na tradiční čínskou medicínu Anna Vladimirová. Povídala si s námi o tom, jak nám tělo pomáhá prožívat emoce a jak se s jeho pomocí zbavit negativního prožívání.

Pokud by lidé byli netělesnými bytostmi, významně by jim to usnadnilo život – především by je nikdy nic nebolelo a co je hlavní, neměli by čím zakoušet emoce. Protože tělo je kromě všeho jiného zprostředkovatelem prožívání. Hněv, smutek nebo radost jsou, když to zvulgarizujeme, souborem hormonů a svalového napětí. Což je vlastně dobrá zpráva. Jestliže je lidské tělo realizátorem emocí, znamená to, že když s ním správně pracujeme, dokážeme si s emocemi správně poradit.

Nejprve si však musíme ujasnit, proč je vlastně vůbec třeba si s emocemi poradit. Nejsou to snad právě emoce, co dodává životu výrazné barvy? Čínská medicína stojí na termínu „čchi“, což je vitální síla, energie, nebo jednoduše řečeno – množství sil. Západní diagnostické systémy dosud nedokáží změřit množství sil v lidském těle, avšak člověk sám, když se zaposlouchá do svého nitra a když se soustředí, dokáže snadno určit svůj potenciál pro dnešní den. Někdy energií doslova kypíme, bývají však dny, kdy je její úroveň na nule.

Podle čínské medicíny na pozadí silných emocionálních podnětů a prožitků lidé ztrácejí vůbec nejvíce sil. Přičemž ty prožitky mohou být jak dobré, tak špatné. Ať už jde o radost a veselí hraničící až s hysterií, nebo ať se člověk pohrouží do hlubokého smutku, bude potřebovat nějaký čas, aby si dokázal navrátit síly a obnovil vyčerpané zdroje. Pokud se ovšem podobná emocionální houpačka stává zvykem, nemůže být o obnově sil a regeneraci ani řeč.

Je nesporné, že emoce jsou velmi důležitou součástí lidského života. Přinejmenším stejnou důležitost však má také umění zachovávat rovnováhu a nepřipustit příliš hluboký ponor do toho či onoho emočního stavu.

Smutný hrudní koš.

Jedním z nejvíce vyčerpávajících emocionálních stavů je smutek. Zabřednout do smutku a uvíznout v něm je velmi nebezpečné kvůli možnosti rozvinutí klinické deprese. Každý člověk je někdy tak či onak smutný. Avšak zatímco jedni lidé se ze smutku vymaňují, když bezprostřední příčina tohoto stavu zmizí, jiní v něm mohou uváznout na nekonečně dlouhou dobu. Příčiny, pro které k tomu dochází, tu nebudu rozebírat. Zabývat se chci otázkou co s tím dělat.

Před několika lety mě otázka setrvávání ve stavu smutku opravdu vážně zaujala. V rámci své školy WuMingDao jsem provedla menší výzkum. Vybrali jsme skupinu lidí, kteří se v ten čas nacházeli v depresivním stavu. Prováděli jsme s nimi cvičení v rámci kurzu „Mládí a zdraví páteře“ a zistili jsme při tom, že je jim společné zcela charakteristické svalové napětí v oblasti hrudního koše.

Určitě si vzpomenete, jak jsou v kreslených filmech znázorňováni smutní lidé: jsou shrbení, hlavu mají svěšenou, ramena sklopená dopředu. To je hypertrofované zobrazení toho napětí, které jsme u depresivních lidí objevili – napětí v oblasti hrudní kosti a kostí klíčních. Právě ono jako by táhne ramena dopředu. Možná jste někdy zaslechli, jak člověk zaplavený smutkem mluví o tom, že se mu na hrudi všechno svírá…


Pokus na vlastní osobě.

Abyste se o správnosti tohoto pozorování ujistili, zkuste si ho ověřit sami na sobě. Posaďte se na židli, nakloňte se dozadu k opěradlu, opřete o něj šíji, zlehka zakloňte hlavu, a ruce rozpažte do stran. V této pozici se oblast hrudní kosti otevírá, pociťovat při tom můžete lehké napnutí.

Načež si vybavte něco smutného, něco, co vás zneklidňovalo nebo trápilo, co ve vás budilo v posledních dnech úzkost. Tento pokus vám doporučuji proto, že s naprostou jistotou vím jednu věc: udržet se ve stavu smutku v této poloze prakticky není možné. Během pár vteřin doslova vyprchá. Napnout oblast hrudního koše je v této pozici vyloučené, není tedy ani možné takové držení těla, které by dokázalo stav smutku udržet, respektive realizovat ho na fyzické úrovni.

Vítězství nad smutkem.

Další práce se skupinou, o které byla řeč výše ukázala, že pravidelná cvičení orientovaná na uvolňování hrudního koše přinášejí výborné výsledky při úpravě emocionálního stavu.

Půl roku po skončení semináře jsem obtelefonovala všechny své bývalé svěřence, kteří ve cvičení pokračovali i doma. Většina z nich si ani nevzpomněla, že byli ve stavu deprese – to je fantastická zvláštnost lidského mozku – lidé velmi rychle zapomínají na to špatné.

Jestliže je odstraněno držení těla zadržující smutek, jestliže zmizí navyklé napětí, tato emoce se rozplývá. Samozřejmě za podmínky, že se neobjeví nové důvody ke smutku.

Uvolněný, pružný, naplno dýchající hrudní koš je zárukou toho, že negativní prožitky k nám mohou přicházet, pakliže je k nim důvod, a snadno zas odcházejí, když důvod k nim zmizí. Právě tento stav můžeme označit jako emocionální zdraví. Na jeho základě může člověk hromadit síly a charisma a pracovat na svojí seberealizaci.

Cvičení „Jeřábí křídla“.

Toto cvičení ze souboru „Mládí a zdraví páteře“ je zaměřeno na uvolnění hrudního koše, na hledání jeho nového rozevření. Je to jedno z těch cvičení, kterým lidé z naší „experimentální“ skupiny věnovali zvláštní pozornost. Při obnově jejich emocionální rovnováhy přineslo skvělé výsledky.

Krok 1: Postavte se zpříma, kolena jsou volná, lehce pokrčená, záda držte napřímená. Ruce pokrčené v loktech zvedněte tak, aby lokty byly na úrovni ramen, dlaně a předloktí máte otočeny proti obličeji. Představte si, že někdo stojí proti vám ve stejné pozici a dotýká se svými lokty vašich. „Zatlačte“ lokty proti jeho loktům – počítejte přitom do šesti. Potom tlak uvolněte.

Krok 2: Vaše ruce jsou po uvolnění statického tlaku v loktech lehoučké a jako by samy o sobě se přemístí napravo a nalevo vedle těla, stále s pokrčenými lokty, dlaně jsou obráceny k hlavě. A opět na šest vyviňte svými lokty tlak proti imaginárním loktům někoho jiného. Potom tlak uvolněte.

Krok 3: Nyní natažené ruce rozpažte do stran dlaněmi dolů.

Krok 4: Dlaně rozevřete. Rozevřené dlaně teď povlovně klesají dolů, jako byste je kladli na neviditelné polštáře. Držíte je po stranách, pokrčené v loktech, zhruba na úrovni pasu. Ramena jsou uvolněná. Představujte si, že vaše předloktí leží na nějaké neviditelné opoře.

Krok 5: Lokty jako kdyby chtěly sklouznout dolů, ruce však stále spočívají na „opoře“ – rozevřete ramena, předloktí i dlaně teď otočte směrem vzhůru. Pauza.

Představujte si, že vám někdo stále podpírá předloktí a položte si otázku – co ještě mohu uvolnit, abych se plně svěřil této podpoře?

Pozornost soustřeďte na střed hrudníku a sledujte, jak s každým nádechem se tento prostor rozšiřuje, jak se rozevírá oblast kolem hrudní kosti a jak se zvětšuje prostor mezi lopatkami. Vydržte v této pozici tak dlouho, jak dlouho vám to bude příjemné.

Buďte pozorní, nesmí dojít k žádnému prohnutí páteře dozadu, záda držte napřímená, křížová i pánevní oblast jsou uvolněné, břicho volně dýchá.

Nechte ruce odpočinout a opakujte cvičení ještě dva až třikrát.

Anna Vladimirová

ŽIJTE NAPLNO - ONLINE KURZ. Změňte svůj život k lepšímu. Začátek - ihned.