7 lekcí, které jsem se naučila do své třicítky

Léta mezi dvacátým a třicátým rokem jsou velmi důležitým životním obdobím. Právě v této době pokládáme základy svého dalšího života v dospělosti. Marketoložka Lauren Mandelová se s námi podělí o svoje osobní zkušenosti a o to, k jakým životním závěrům a poučením v tomto období dospěla. Možná se její postřehy budou hodit i vám.

Pro mnoho z nás je dvacet let věkem, kdy jsme příliš dlouho vzhůru, pijeme příliš mnoho koktejlů, živíme se smaženými pokrmy a vůbec si příliš užíváme. Chceme všechno vyzkoušet a o nic nepřijít. Neměli bychom však zapomínat, že dvacítka je také klíčovým životním obdobím, v němž by člověk měl co možná nejlépe poznat sám sebe.

Mezi svými dvaceti a třiceti lety jsem se dostala do různých vážných situací a dopustila jsem se také mnoha chyb. Mnohému mě naučily a přivedly mě k důležitým poučením. Dneska jsem upřímně ráda za každé z nich. Brzy mi bude třicet a cítím, že díky lekcím získaným po své dvacítce jsem připravena začít další desetiletí svého života.

  1. Nemusíme každému na všechno kývnout.

Ve dvaceti nás věčně někdo zve někam do baru, na mejdan, na večírek, na sportovní zápas nebo na něčí večerní oslavu. Kdybychom měli všechny ty akce navštívit, dopracovali bychom se ke stavu naprosté fyzické i psychické vyčerpanosti. Dřív jsem s každým pozváním souhlasila bez mrknutí oka. Ale právě ve dvaceti je důležité uvědomit si, kdo jste a co je pro vás ze všeho nejdůležitější. Dneska už umím s jistotou odmítnout věci i události, které prostě nepotřebuji.

  1. Kariéru neuděláme přes noc.

Dříve jsem bývala dost často naštvaná, když se mi nedostalo okamžitě uznání. Postup po kariérním žebříčku mi připadal strašně pomalý, chválili mě jen vzácně a ještě málo. Jenomže zaměstnání není žádná univerzita. Šéf vám nebude dávat známky a každý semestr vás posunovat dál. To hlavní poučení, které jsem v tom období získala v profesní sféře, bylo vědomí, že je hrozně moc důležité naučit se být trpělivá. Pochopila jsem, že urážet se pro kritiku k ničemu není a nemá to žádný smysl, zato však má velký význam schopnost řídit se pokyny nadřízených i jiných mentorů a přitom v klidu dál pokračovat vlastní cestou.

  1. Ne všichni přátelé nám budou vždycky blízcí.

Blízké kamarádky jsou pro mě jako členky rodiny. S některými z nich kamarádím už deset, dvacet a dokonce i dvacet pět let. Dříve jsem si byla jistá, že všechny přátelské vztahy přežijí zkoušku času. Jenomže se ukázalo, že čas není jedinou překážkou. Mění se naše zaměstnání, střídáme romantické vztahy a s nimi partnery, stěhujeme se, měnit se může i zdravotní stav… A to je jen několik z mnoha možných překážek, které přátelský vztah dokáží ovlivnit nebo vést k jeho konci. Ztracené přátelství mi však důrazně připomíná, jak důležití jsou ti lidé, kteří zůstali se mnou. A dál jsme si blízcí. Pochopila jsem, že několik věrných přátel je víc než zástupy dobrých známých.

  1. Cizí úspěch ještě neznamená naše fiasko.

V mládí ustavičně s někým soutěžíme a ženeme se za úspěchem. Když jsem dřív sledovala Instagram nebo klikala na jednotlivé příběhy na Snapchatu, často mi připadalo, že se nedostatečně realizuji a že nejsem zrovna moc úspěšná. Nedávno ovšem vědci zjistili, že sledování příspěvků na Facebooku se negativně odráží na našem emocionálním stavu.

Trvalo mi téměř deset let, než jsem pochopila, že lidé ukazují pouze to, co ukázat chtějí. Na Instagramu se jenom vzácně můžete dočíst o náročném rozchodu, o něúspěších v práci nebo o jiných osobních problémech. Dnes už k čemukoli, co je zveřejněno na sociálních sítích, přistupuji s daleko větší mírou skepse.

  1. Bezstarostné utrácení peněz nám žádnou dlouhodobou radost nepřinese.

Vždycky jsem si myslela, že nákup nových šatů nebo lodiček je důležitá činnost, na kterou není škoda času ani peněz. Vycházela jsem z obchodů s balíčky v rukou a cítila jsem se šťastná. Ale jak dlouho tohle moje štěstí trvalo? Někdy ho bylo dost až do dne, kdy mi na kartě nezbyly žádné peníze. Obvykle však vyprchalo ještě rychleji.

Lehkomyslné utrácení mě naučilo, jak důležité je pečlivě si plánovat své výdaje. Naučila jsem se nastavit si správně priority a peníze utrácet za to, co mi přinese radost v dlouhodobém výhledu.

  1. Všem vyhovět nemůžeme.

S tímhle jsem se nedokázala hned smířit. Ale jednou jsem sama sobě položila otázku: „Copak tobě samotné se opravdu líbí všichni lidé, které znáš?“ Bohužel, odpovědět „ano“ jsem poctivě nemohla. Proč jsem tedy něco takového od jiných očekávala? Ale jsem ráda, že právě tento objev jsem učinila až blíže ke třicítce. Má „dvacetiletá“ naivita mi konec konců umožnila seznámení s lidmi, se kterými bych dnes jinak svůj čas netrávila. Tahle setkání mi pomohla uvědomit si, jak důležité je mít kolem sebe lidi stejného smýšlení, stejného pohledu na svět.

  1. Svými nejlepšími obhájci jsme my sami.

Tohle je zatím asi nejdůležitější poučení mého života. Nikdo jiný než já sama nebude tak houževnatě usilovat o to, co chci. Jak v kariéře, tak v osobním životě závisí výsledky na tom, jak my sami umíme hájit své zájmy. Zjistila jsem, jak důležitá je volba správného tónu, jaký význam má řeč těla, jak cenné je mluvit přímo a nebýt hrubá. Jsem ráda, že jsem se to naučila, ačkoli deset let jsem spíš přehnaně spoléhala na jiné.

To hlavní, čemu mě život naučil je, že nikdy nebudu mít úplně na každou otázku odpověď. Jsem ráda za svoje malé objevy, ale ani osobní ani profesní rozvoj se ve třiceti samozřejmě nezastaví. Jsem připravena na nové desetiletí, ve kterém na mě nepochybně čeká spousta nových poučení.

Lauren Mandelová

=========
Hledám se. 7 pravidel, která vám změní život hned teď.
8 příznaků, které vám říkají, že nastal čas pohnout se dál