Jednejte hned, jinak budete těchto pěti věcí ve stáří litovat

Když má člověk to štěstí a dožije se vysokého stáří, pak když si vzpomíná na všechna rozhodnutí, která v průběhu svého života musel učinit, jak často lituje, že se nerozhodl jinak a nešel jinou cestou?

V jednom z výzkumů byla starým lidem kladena podobná otázka: čeho ve svém životě nejvíc litují? Hodně z nich hovořilo o tom, že příliš tvrdě pracovali a dost jich také litovalo, že nenašli více času pro opravdové přátelství. Existuje nicméně ještě několik jiných životních aspektů, které by společně mohly tvořit jakýsi seznam «věcí, které bych dnes udělal jinak».

Věnujte pár minut minut zamyšlení nad těmito pěti body. Řekněte sami sobě upřímně: chtěli byste si ve stáří vyčítat právě tohle?

1. Volba lásky, která nebyla opravdová

Když se zastavíme u osobních vztahů, musíme konstatovat, že mnoho lidí utrácí život na něco, co si vlastně doopravdy nepřejí. Ve zralém věku pak začínají své volby litovat. Někdo se tak rozhodne proto, že se zkrátka obává samoty. U jiných bylo zásadní, že člověk jejich volby měl všechny oficiálně «správné» vlastnosti, přičemž absenci fyzické, emoční nebo duchovní blízkosti prostě opomenuli.

Jenomže dopustit se něčeho podobného je hrozný omyl. Život je příliš krátký, než abyste ztráceli čas s někým, koho nemilujete. Budete nešťastní a s léty bude stále sílit vaše přesvědčení, že všechno mohlo být úplně jinak. Ten, koho budete mít po boku, bude nejspíš stejně tak nešťastný, jako vy. Pokud spolu ovšem vydržíte.

Bylo to snad spravedlivé k vám oběma? A proč se to vlastně stalo? Protože jste sami sebe přesvědčili, že život s tímhle člověkem bude «snesitelný»? Něco nesnesitelného musíte snášet u zubaře, avšak vaše milostné vztahy by měly odpovídat daleko vyšším standardům.


2. Nevůle k hájení svého přesvědčení

Museli jste někdy v nějaké otázce mlčet, protože jste se nechtěli dotknout nebo přímo urazit někoho jiného a později jste sami sobě vyčítali měkkosrdcatost? Nejspíš něco podobného znáte.

Mnozí z nás nic neřeknou ani ve chvíli, kdy by měli rázně promluvit o tom, co je správné. Bojíme se posměchu, pohrdání nebo přerušení vztahů s lidmi, kteří nám nejsou lhostejní. Naše názory protiřečí těm jejich, proto raději mlčíme. Avšak hanba našeho mlčení a pasivity je pocitem daleko více negativním, než jaké by mohly být jakékoli následky, které bychom si přivodili, kdybychom řekli, co si myslíme.

Když mlčíme nebo nic nepodnikneme, nevyhnutelně se pak dostavuje pozdní lítost. Znovu a znovu se v myšlenkách vracíme k tomu, co jsme mohli a měli říci nebo udělat, ale neřekli jsme a neudělali.

Ano, vyjadřovat to, co si člověk doopravdy myslí, je někdy skutečně o strach. Vždyť slova někdy mohou změnit celý život. Žít však pro vás bude daleko těžší, pokud se rozhodnete vždycky mčet.

Dříve nebo později si člověk většinou musí vybrat mezi tím, co je snadné a co je správné.

3. Úzkostlivost

«Zhruba pětadevadesát procent obav, jimiž se zabýváme většinu svého času, se nikdy nenaplní, zatímco zbylých pět procent dojde naplnění, ať jsme na ně mysleli nebo ne. Jaký smysl tedy má dělat si starosti?» Tak nějak zní jedna stará moudrá úvaha.

Zamyslete se nad tím, kolik vašeho času padne na úzkosti a obavy ohledně věcí, které «by se mohly» stát. Došlo někdy k naplnění toho, čeho jste se tak úzkostlivě obávali? Kolik času a sil jste vynaložili na své strachy?

Mark Twain konstatoval: «Nejvíc strachu jsem si v životě užil pro věci, které se nikdy nestaly».

Mnozí z nás jsou rukojmím svého vlastního strachu a obav, že něco se nepovede, nepodaří, že to špatně dopadne. Neklidem a panikou ztrácíme utrácíme celé hodiny.

Každý má v životě určité množství minut a každý okamžik ztracený obavami pro něco, co stejně nemůžeme ovlivnit, je ztracený navždy. Nebylo by lepší změnit přístup? Žijte přítomností a buďte si jisti, že si dokážete poradit se vším. Nic vás nezaskočí. Znepokojovat se předem nemá vůbec žádný smysl.

     
4. Nezájem o cestování

Když si promluvíte s kterýmkoli starším člověkem, s velkou pravděpodobností řeč přijde i na místa, která vždycky toužil navštívit a z různých důvodů se tam nikdy nedostal.

Mnozí cestování odkládají, protože mají pocit, že jsou to zbytečné výdaje, že teď jsou potřeba věci důležitější a cestu je možné odložit na někdy později. Jenomže důležitější věci se najdou vždycky, není liž pravda?

Cesta na sloní safari v Keni nám připadá nezodpovědná, když je zřejmé, že je potřeba opravit střechu. Polární záře v Norsku taky počká, protože naše staré auto má nejspíš na kahánku. Copak to snad není důležitější? Věřte, není.

Ne, opravdu ne, tyhle věci by pro nás neměly znamenat víc, než nádherné zážitky, které si uchováme v paměti navždy. Pro co jiného je člověk zrozen, než aby zakoušel podivuhodné věci, rostl, radoval se a zářil štěstím? Život nebyl nikomu dán proto, aby ho den po dni strávil v kanceláři. Čím více člověk cestuje, tím více jiných kultur, krajin a způsobů poznává. Poznává v praxi, že lidé jsou různí, učí se toleranci a zbavuje se předsudků. Zjišťuje, že úsměv, láska a přátelství jsou všude a ve své různosti jsou lidé konec konců stejní. Cestování nám otevírá svět doslova i v přeneseném slova smyslu. Otevírá nám mysl a přináší pocit sounáležitosti se světem, pro který sám o sobě stojí za to žít.

Touha cestovat ve spojení s netečností a pasivitou zanechává v nitru pocit naprosté prázdnoty, kterou se ve stáří už nepodaří ničím zaplnit. Neutrácejte peníze za lepší auto a rozjeďte se do světa.

5. Duševní trápení a pocity a křivdy

Bolest, hněv ani hořkost vám nic dobrého do života nepřinesou. Zbavujete sami sebe radosti a otravujete vztahy, které by se mohly zlepšit.

Všechna negativita, kterou se zabýváte, je jako hořící uhlík, který svíráte v dlani. Bude vás tak dlouho trýznivě pálit a působit vám bolest, dokud ho nezahodíte.

Někdy je opravdu těžké, zachovat si objektivitu v situaci, v níž se ocitneme. Zkuste tohle: pokud se ve vašem životě vyskytuje starší člověk, kterého si vážíte a kterému důvěřujete, zeptejte se ho na radu ohledně problému, s nímž se právě potýkáte. Zeptejte se, jak by jednal, kdyby byl na vašem místě a vyslechněte jeho radu. Měl celý život na to, aby nad takovými věcmi přemýšlel a mnoho jich sám zakusil. Snažte se nad jeho radou poctivě přemýšlet.

Zkuste se zamyslet nad našimi pěti body. Možná se jednou díky tomu budete nazpět ohlížet s milou vzpomínkou a ne s pocitem trpkosti a promarněných šancí.

=========
Rozhodnutí, kterých možná budete ve stáří litovat…
Bude i naše stáří takové ?

Více pro dobrou náladu: