Jak to zařídit, aby se v našem životě objevil ten, koho potřebujeme

Vyhledávejte pouze takové lidi, kteří vás potáhnou výš. Lidí, kteří by vás táhli dolů, je život tak jako tak plný. George Clooney

Existuje vcelku dost často opakovaná žertovná otázka: Jak to zařídit, když člověk čeká a čeká a nemůže se dočkat nějakého vytouženého telefonu? To je jednoduché. Strčte telefon do nějaké zvláště zasuté kapsy a namydlete si ruce.

V každém, třeba i takto naivním žertu se ukrývá kousek pravdy. Když se v našem životě vyskytne člověk, kterého potřebujeme, je to jistě velká věc.

Ale není se co divit, že když význam setkání s někým takovým přeháníme, setkání tím pouze oddalujeme.

A naopak, pokud na významu, který setkání přikládáme, poněkud ubereme, bude to jako v tom žertu o namydlených rukách. „Telefon zazvoní“.

Někdy na jediném setkání, telefonátu nebo nějaké zprávě může záviset osud celé jedné etapy lidského života.

Myslím, že kdybychom začali rozmotávat klubíčko jakéhokoli velkého či menšího úspěchu, přivedla by nás jedna z nitek právě k tomu jednomu jedinému člověku, setkáním se kterým to všechno začalo. Možná také, že takových lidí bylo několik.

V každém případě nám každý z těchto lidí umožnil přístup ke zdrojům nezbytným k dosažení vytouženého cíle.

Těmi zdroji mohly být třeba cenná rada nebo služba, stejně jako nám dotyčný mohl poskytnout materiální pomoc.

Mohl v nás také prostě probudit naše vnitřní zdroje, dosud dřímající a nevyužívané, čistě svou morální podporou. Mohl se rovněž stát naším učitelem.

Pokud se nám člověk, kterého potřebujeme, stal průvodcem života, stal se pro nás zároveň nikdy nyvsychajícím pramenem životně důležitých zdrojů, jakými jsou láska, péče, úcta a přátelství.

Existuje velké množství přístupů a způsobů, jimiž lze správně uchopit cíl, k němuž v životě směřujeme.

Cíl má být pozitivní, prověřený zkušenostmi, má zapadat do správného kontextu. Měl by rovněž brát ohled na okolí a my bychom ho měli mít pod svojí osobní kotrolou.

Tyto zásady jsou dobře známy v neurolingvistickém programování. Navíc platí, že při vizualizaci cíle bychom měli vidět sami sebe, jak dosahujeme kýženého výsledku.

Je tu však jeden podstatný moment, významně ovlivňující dosažení toho, co jsme si umínili. Spočívá v odpovědi na otázku: «Učinili jsme součástí svého cíle také jiné?»

Tady jen můžeme doporučit ještě jednou přezkoumat způsob, kterým smýšlíme o svém cíli a doplnit své představy případnými patřičnými změnami.

Kdo s námi bude v okamžiku dosažení cíle? A kdo nám bude pomáhat v jednotlivých etapách cesty k němu?

Obrazy těchto osob by se měly stát součástí obrazů, které si představujeme v rámci vizualizace. A to i tehdy, jestliže je dosud neznáme. Protože pokud pro ně ve svých vnitřních obrazech ponecháme místo, určitě se tyto osoby objeví i ve skutečnosti.

Věnujme se nyní tématu zobrazení ji ných lidí v našem vnitřním světě poněkud podrobněji. Základním nástrojem nám tu bude práce se sociálním panoramatem, jak se jím zabývali holandští neurolingvisté Lucas Derks a Jaap Hollander.

Naše sociální panorama má zakódovány obrazy všech lidí, kteří byli, jsou a budou v našem životě přítomni. Nejvíce šokujícím se stalo zjištění, že změny vnitřních kódů jiných osob v našem sociálním panoramatu vedou ke změnám v reálném životě. Než přejdeme k technice samé, upřesněme, že sociální panorama představuje prostor kolem nás o průměru asi šesti metrů. Obsahuje obrazy těch nejdůležitějších lidí našeho života.

Metoda «Jak získat do svého života toho, koho potřebujeme?»

1. Důležitý cíl. Zamyslete se důkladně nad svým momentálně nejdůležitějším cílem. Ujistěte se, že skutečně představuje něco, co chcete získat, a ne to, čeho se chcete zbavit.

Zjistěte rovněž, zda ho dokážete vidět, slyšet a představit si ho jako film se sebou samým v hlavní roli. Vyvolává ve vás tento film příjemné pocity? Udělejte ho prostě skvělým, nedostižným, přidejte speciální efekty – světlo, zadní projekci, celkový rámec.

Důkladné zvážení žádá i skutečnost, že cíl se může realizovat na konkrétním místě, v konkrétním čase. Ověřte si, zda váš život bude skutečně šťastnější, nahlédněte budoucnost očima onoho nenapodobitelně skvělého filmu.

2. Hlavní zdroj. Který ze závažných zdrojů bude pro vás naprosto nezbytný, aby se onen nedostižný film o vás mohl stát skutečností? Zvolte jeden zdroj, takový, který podle Paretova principu 80/20 zajistí 80 procent vašeho výsledku.

3. Sociální panorama. Kde, ve kterém místě našeho sociálního panoramatu se nalézá daný zdroj? Rozhlédněte se kolem sebe – zdroj může být nahoře stejně jako dole, nebo za vašimi zády. Všimněte si, jakou podobu má jeho obraz.


4. Člověk, kterého potřebujete. Představte si, že z obrazu zdroje vychází šipka, na jejímž konci se záhy objeví obraz člověka, kterého potřebujete. Všimněte si kde a jak daleko od vás se jeho obraz objevil..

5. Navázání vztahu. Pozvěte tohoto pro vás důležitého člověka, aby zaujal místo ve vašem sociálním panoramatu. Zafixujte si podmínky, za kterých k tomu bude ochoten.

Co pro něj za to budete muset udělat, nebo co mu budete muset za to dát? Představte si ve svých rukou symbol daru pro člověka, kterého potřebujete. Předejte mu ho. Staňte se tím člověkem a na jeho místě přijměte tento svůj dar.

Na jeho místě si rovněž dejte dar, který bude odpovědí na ten váš. Možná to bude právě ten potřebný zdroj, možná něco jiného. Staňte se znovu sebou samým a tento dar v odpověď přijměte. Poděkujte a zeptejte se, kdy můžete očekávat vaše setkání ve skutečnosti.

6. Zkoumání překážek. Zeptejte se sebe sama, zda se některá vaše součást neprotiví tomu, že chcete do svého života přitáhnout člověka, kterého potřebujete. Neexistují pro to nějaké vnitřní nebo vnější překážky?

Na závěr dovolte připomenout základní výchozí předpoklad neurolingvistického programování, že totiž Vesmír je nekonečně laskavý a plný zdrojů.

  • Lidé, které potřebujeme, chodí po této zemi a objevují se tehdy, když je to skutečně nezbytně třeba.
  • Přicházejí, když jsme reálně připraveni přejít do nové životní etapy.

=========
Neztrácejte čas s lidmi, jimž jste lhostejní
5 pravidel zjednodušujících život